beloved | h.s. ✔️

13. Kapitola

Ode dne, kdy jsem našla Harryho na hřbitově, už uplynuly dva týdny a přišlo mi, že se v ten den něco mezi námi zlomilo. Nejspíš jsme si oba uvědomili, že se nějakým divným způsobem potřebujeme. Že se potřebujeme jako přátelé.

Začali jsme se totiž o dost víc bavit. Chodili jsme spolu ze školy, bavili se o hodinách a jeden ze druhého jsme si dělali v jednom kuse srandu. Na doučování už to vůbec nebylo tak hrozné, Harry naopak dával pozor a doopravdy se snažil. Nějaké blbé poznámky si neodpustil, ale přesto na to vynaložil větší úsilí než předtím.

„Už to asi chápu." řekl Harry a přisunul ke mně svůj papír s výpočty z fyziky. Uchopila jsem ho do ruky a zadívala se na něj.

„No vidíš, to už je mnohem lepší." usmála jsem se a on se samolibě ušklíbl.

„Přestaň Harolde, ještě před několika dny jsi nevěděl, která bije." řekla jsem s úšklebkem a on se rozesmál.

„Nemáš něco k jídlu? Umírám hlady." zakňučel kudrnáč a rozvalil se na židli.

„Mám." řekla jsem a vytáhla z batohu jablko.

„A něco sladkého by tam nebylo?" nakrčil nos a já protočila oči v sloup, načež jsem vytáhla peněženku a vydala se na chodbu k automatům.

Vrátila jsem se za Harrym a hodila po něm koupenou snickersku.

„Mňam! Kde jsi byla celý můj život?" zavýskl.

„Na lepší škole." odfrkla jsem si a Harry se zastavil při rozbalování tyčinky. Upřel na mě své zelené oči a pousmál se.

„Neboj. Ono to ty holky brzy přejde." řekl a já mu úsměv opětovala.

„Já vím." přikývla jsem a pomalu si začala balit věci, abychom mohli odejít.

Harry si dojedl svou snickersku a také si sebral své věci.

Vydali jsme se směrem k mému domu. Harry mě tam každý den doprovázel a poté šel také domů.

Procházeli jsme kolem zastávky a já si všimla Kenta, který tam stál a čekal na autobus.

„Hej, Harry! To ses jako vážně dnes vysral na úplně celý trénink kvůli doučování?" zavolal na Harryho Kent a můj kudrnatý kamarád se napnul a vydal se za ním.

Já ho rychle doběhla a chytla ho za paži, aby neudělal nějakou blbost.

„Někteří z nás si raději známku opraví, než aby propadali." řekl Harry.

„Budu ignorovat to, že jsi divnej, ale už nemusím mlčet. Nemám důvod nikomu neříct o tom tvém doučování. A stejně tak nemám důvod nikomu neříct, že tě doučuje ta nejdivnější a nejošklivější holka ze třídy." řekl Kent a Harry mu vrazil pěstí do nosu. Zastavila bych ho, ale nečekala jsem to.

„Harry, dost. On ti za to nestojí." řekla jsem a kývla směrem k cestě, kudy jsme měli jít.

Kudrnáč vrhl po Kentovi ještě jeden ošklivý pohled a následoval mě.

„Promiň, Cassidy. Vím, že tyhle věci nemáš ráda." řekl a já nad tím mávla rukou.

„Ty jo, v pondělí je vlastně Halloween, to už je za čtyři dny. Když jsem byl malý, chodil jsem koledovat s tátou. Nebyl jsem koledovat od doby, co umřel. Jsem na to sice už starý, ale dal bych všechno za to, abych se s ním mohl ještě jednou cpát sladkostmi a u toho koukat na fotbal." pousmál se Harry a já se na něj soucitně podívala.

„Taky jsem už dlouho koledovat nebyla. Naposledy v jedenácti, pak se brácha odstěhoval, to on se mnou vždy chodil. Vím, že je to asi blbost, ale můžeme jít koledovat spolu. Jsme na to sice staří, ale na sladkosti ne. Dokonce to přežiju a kouknu s tebou na ten fotbal." řekla jsem a dloubla ho loktem do žeber.

„To by bylo fajn." odpověděl a vděčně se na mě usmál.