beloved | h.s. ✔️

30. Kapitola

Byla už více než polovina ledna a čekala nás premiéra naší školní hry. Upřímně jsem se velmi těšila, zároveň jsem ale umírala nervozitou. Zvládnu to? Nepokazím svou roli?

Popravdě mě i lehce děsila představa toho, že Harryho a mě, jakožto Popelku a prince, na konci čeká polibek. Samozřejmě, že jsem Harryho polibky milovala, ale rozdíl byl, když jsme spolu byli sami a když to mělo být před tolika lidmi. A vůbec nejhorší bylo, že se to mělo stát před našimi rodiči. Byla jsem si na sto procent jistá, že i kdybych o tom rodičům poté nic neřekla a nebavila se o tom s nimi, moje mamka i Harryho mamka by dál žily v domnění, že jsme s Harrym kamarádi, kteří se museli políbit jen kvůli svým rolím. S tátou to ale bylo horší, bude opět podezíravý, nepříjemný a nebude se mu to zamlouvat. Ale opravdu by mi na tom mělo tak záležet? Harry je můj přítel, táta je táta a přeci si mezi nimi nemůžu vybírat. Buď se s tím táta smíří, nebo vztahy mezi námi zůstanou napjaté.

„Těšíš se na tu školní hru? Hrajeme ji už zítra." zamumlal Harry, jako kdyby mi snad četl myšlenky.

„Jasně, že těším. Jen mi trochu dělá starost ta naše pusa, která má proběhnout na konci. Kvůli tátovi." pokrčila jsem rameny.

„Neboj se. Bude to v pořádku." řekl Harry a jemně mě pohladil po paži. Usmála jsem se na něj a poté si položila hlavu do jeho klína.

„Jsme spolu už víc než dva týdny, a ještě ti nelezu na nervy." poznamenal Harry, když svými prsty prohrabával mé blonďaté vlasy a já se zasmála.

„Proč bys mi měl lézt na nervy? Kamarádila jsem se s tebou od října." řekla jsem.

„To sice ano, ale kamarádství a vztah je něco jiného. V přátelství je normální, že bychom se vzájemně štvali a dělali si naschvály." řekl a já se pousmála.

„Pořád jsi můj nejlepší kamarád, i když jsi zároveň můj přítel." řekla jsem a on se uchechtl.

„Co je?" zeptala jsem se.

„Když jsi řekla, že jsem tvůj přítel, tvářila ses tak potěšeně a pyšně." zasmál se a já zavrtěla hlavou, načež jsem hlavu z jeho klína odstranila a sedla si.

Harry se zadíval na můj obličej a poté mi věnoval krátký polibek, z kterého mi naskočila husí kůže. Nikdy si na to nezvyknu.

Opřel si své čelo o mé a zastrčil mi pramen vlasů za ucho.

„Jsi tak hezká." zašeptal a já se začervenala. Harry začal můj obličej zasypávat polibky, když se z dolního patra ozvalo „Ahoj, zlato!"

Vylekaně jsme se od sebe odtáhli a já se plácla do čela.

„Říkám ti, že tvoje máma sem jednou bez řečí vejde a uvidí nás." zamumlala jsem a on se ušklíbl.

„To nevadí. Jednou se to stejně bude muset dozvědět, ne?" řekl.

„To sice ano, ale víš, jak to bude vypadat, když sem přijde a my sedíme na tvé posteli a líbáme se? Bude si myslet bůhvíco." zamumlala jsem a v mém hlase bylo znát, jak trapně se při vyřčení této věty cítím.

„Klid, neuvidí nás. Jdeme za ní?" zeptal se a já souhlasně přikývla, načež jsem se společně s Harrym vydala dolů za jeho mamkou.

<><><>

Harry mě odpoledne doprovodil domů a já se hned vydala k sobě do pokoje, protože jsem se ještě musela učit na zítřejší písemku.

Večer jsem sešla dolů do kuchyně na večeři a já i oba moji rodiče jsme usedli ke stolu.

„Je to skvělý, zlato." zamumlal táta a usmál se na mamku. Moje mamka uměla ty nejlepší boloňské špagety a milovala jsem je už od dětství. Vážně nechápu, jak to dělá, ale jejím špagetám se nevyrovnají ani ty z restaurace.

S radostí jsem se také usmála. Táta mi chyběl a byla jsem moc ráda, že se k nám vrátil. Popravdě jsem tomu už ani moc nevěřila, a právě proto mi to udělalo takovou radost. Neuměla jsem si život bez něj představit.

Po večeři šla mamka do obýváku žehlit, protože táta se jí nabídl, že umyje nádobí a já se rozhodla, že mu pomůžu.

„Cassidy?" zamumlal po chvíli mlčení a já se na něj tázavě podívala.

„Chtěl bych se ti znovu omluvit. Nebyl jsem fér ani k tobě, ani tvému kamarádovi. Je hrozné, že mi trvalo tak dlouho, než mi to došlo." řekl.

„To je v pořádku." zamumlala jsem a nervózně se ošila, když Harryho nazval jako kamaráda.

„Ne, není. Jsem tvůj táta, měl bych ti být oporou a měl bych být rád, že sis v prváku na střední škole tak rychle našla kamaráda. Mělo by mě to těšit a neměl bych tě za to soudit a mít z toho strach kvůli tomu, že se dřív mezi jeho tátou a tvojí mamkou něco dělo. A to, jak jsem byl nervní, když jsem zjistil, že tu spal, bylo taky nepřijatelné. Omlouvám se ti, Cass, vážně." řekl táta a já se na něj usmála.

„Mimochodem, chtěl bych se Harrymu omluvit do očí. Řekni mu, ať zítra přijde na večeři." zamumlal.

„Tati, to přeci nemu-"

„Prosím. Trvám na tom." přikázal mi táta s úsměvem na tváři a já nakonec souhlasila. Tak snad to dobře dopadne.