beloved | h.s. ✔️

46. Kapitola

Byl květen a venku už bylo pořádné teplo, které jsem úplně milovala. Zbožňovala jsem sluneční paprsky a byla jsem doopravdy šťastná a spokojená.

V polovině června se měl konat výlet na zakončení školního roku, na který jsme už s Harrym byli celí natěšení a měli pocit, že se snad nedočkáme.

Co se týče Williama, už jsem s ním od té doby nepromluvila a celé to nějak utichlo, z čehož jsem měla vážně radost, protože už mě to nebavilo.

„Táta má dnes padesátiny, bude velká oslava, jak jsem ti říkala. Byl by rád, kdybys přišel." zamumlala jsem, když jsem ležela na dece u Harryho na zahradě a četla si knížku.

„Tvůj táta mě chce na svojí oslavě?" zeptal se Harry a posadil se vedle mě.

„Hele, příliš si nefandi, jo? Zkrátka si na tebe zvykl." řekla jsem se smíchem a knížku odložila.

„Zvykl? Zbožňuje mě, přiznej to." ušklíbl se Harry a já pobaveně zavrtěla hlavou.

„Protože jste si našli společné téma, což je fotbal. Zjistil, že jsi vlastně úplně normální kluk." řekla jsem.

Harry se pousmál a rozvalil se vedle mě, načež si položil hlavu do mého klína.

„Zkrátka mě celá tvá rodina miluje." zamumlal a zavřel oči. Zakoulela jsem očima a s úsměvem ho plácla po rameni.

<><><>

Tátova oslava se měla konat od půl třetí odpoledne, a tak jsme až do té doby zůstali s Harrym u něj doma. Pozvala jsem i Anne a už jsem se neskutečně těšila. Tyhle oslavy jsem nikdy moc nemusela, protože tam byli samí dospělí a já se neměla s kým bavit, ale teď, když jsem měla Harryho, jsem se vážně těšila. Navíc měl táta kamaráda, který měl kapelu a ten nám prý přijede i zahrát, což bylo moc milé.

Anne říkala, že půjde pěšky, aby se alespoň prošla a já chtěla říct, že půjdeme s ní, Harry ale trval na tom, že pojedeme spolu na jeho skateboardu. To jsem zase protestovala já, protože jsem se bála, že spadnu.

Nakonec jsem si na to ďáblovo prkno stoupla také a stála jsem před Harrym, který mě držel, abych neměla takový strach. Kupodivu jsem vážně neskončila na zemi, i když nebýt Harryho by to tak nejspíš dopadlo.

Dojeli jsme na místo a ruku v ruce šli na zahradu, kde už byli úplně všichni. Rodiče, tety a strýčkové, prarodiče a tak dále.

„Ahoj zlatíčko." pozdravila mě nadšeně babička a já se na ni šťastně usmála.

„Ahoj." pozdravila jsem ji nazpět. Babička si se zvědavostí v očích prohlížela Harryho, který mě stále držel za ruku a mně došlo, že by asi bylo vhodné ho představit.

„Tohle je Harry, můj přítel." řekla jsem.

„Těší mě." řekl Harry a natáhl ruku k mojí babičce, která ji s úsměvem přijala.

„Ani ses nepochlubila, že máš tak hezkého kluka." mrkla na mě babička a já zrudla. Harry se zasmál a já poznala, že si ho babička okamžitě zamilovala.

Usadili jsme se s Harrym ke stolu a mě čekalo ho představit celému zbytku rodiny. Nikdo s ním neměl problém, všichni si zamilovali jeho ďolíčky ve tvářích a okamžitě se stal jejich miláčkem, což mě samozřejmě těšilo.

„Jak jste se poznali?" zeptala se teta. S tetou jsem si velmi rozuměla a ráda si s ní o všem povídala, tudíž mi nedělalo žádný problém se s ní bavit ani o Harrym.

„Chodíme spolu do třídy. Vlastně jsme byli nejdříve nejlepší kamarádi, poté se ale něco změnilo a skončili jsme spolu." řekla jsem a s úsměvem se podívala vedle sebe, kde se zrovna Harry o něčem bavil s mým dědou. Co říkám, miláček všech.

„Je sympatický. Chápu, proč se ti líbí, vypadá jako andílek." řekla teta a já si říkala, že se snad do Harryho také zamilovala. Nedivím se, protože mu to moc slušelo. Nechápala jsem, jak může vypadat takhle dobře v džínových kraťasech, bílém tričku a kšiltovce otočené směrem dozadu, ale bylo to tak.

„Je nejlepší." řekla jsem s úsměvem.

Harry si najednou přestal povídat s dědou a naklonil se k mému uchu.

„Jdu jen na záchod, hned jsem zpět." řekl a políbil mě do vlasů, načež se zvedl z dřevěné lavice a vydal se k nám domů do koupelny.

„Drž si ho, zdá se, že tě má vážně moc rád." řekla teta a já měla pocit, že víc usmívat se snad nemůžu.

,,Ehm, omlouvám se, ale rád bych teď něco udělal." ozvalo se kousek od nás. Podívala jsem se tam a nechápavě nadzvedla obočí, když jsem si všimla, že Harry v rohu zahrady u mikrofonu vystřídal tátova kamaráda a teď tam stál s mojí kytarou v rukou. Vážně mi řekl, že jde na záchod a místo toho šel do mého pokoje, vzal mi kytaru a teď na ní jde něco hrát?

Všichni jsme se na něj podívali a věnovali mu pozornost.

,,Už jsem pro Cass napsal dvě písničky a pořád pracuji na nových, jen málokdy se mi ale nějaká vážně líbí, abych ji dokončil. Každopádně, tohle je pro tebe, Cassidy. Vím, že nesnášíš tyhle přehnaně romantický gesta a já je taky moc nemusím, ale stále jsem přemýšlel, kdy ti toto konečně zazpívám a teď jsem se na to cítil nejvíc." řekl Harry a já se pousmála. Je nejlepší.

Teta na mě s úsměvem mrkla a poté se otočila zpět na Harryho, který již začal hrát na kytaru.

,,You're insecure

Don't know what for
You're turning heads when you walk through the door
Don't need make up
To cover up
Being the way that you are is enough

Everyone else in the room can see it
Everyone else but you

Baby you light up my world like nobody else
The way that you flip your hair
Gets me overwhelmed
But when you smile at the ground
It ain't hard to tell
You don't know, oh oh
You don't know you're beautiful
If only you saw what I can see
You'll understand why I want you so desperately
Right now I'm looking at you and I can't believe
You don't know, oh oh
You don't know you're beautiful
Oh oh, that's what makes you beautiful

So c-come on
You got it wrong
To prove I'm right I put it in a so-o-ong
I don't know why
You're being shy
And turn away when I look into your e-e-eyes

Everyone else in the room can see it
Everyone else but you

Baby you light up my world like nobody else
The way that you flip your hair
Gets me overwhelmed
But when you smile at the ground
It ain't hard to tell
You don't know, oh oh
You don't know you're beautiful
If only you saw what I can see
You'll understand why I want you so desperately
Right now I'm looking at you and I can't believe
You don't know, oh oh
You don't know you're beautiful
Oh oh, that's what makes you beautiful."

Nevěřícně jsem se na něj dívala a usmívala se. Cítila jsem, že se červenám, protože se na mě teď celá má rodina s úsměvem koukala a nejspíš čekali, jak budu reagovat. Nakonec jsem se zvedla z lavice a přiběhla za Harrym. Ten odstoupil od mikrofonu a zadíval se na mě.

,,Ty jsi blázen, víš to?" řekla jsem se smíchem.

,,Asi jsem, kdybys se mi to nepovedlo, ztrapnil bych se před celou tvou rodinou." zasmál se. ,,Líbilo se ti to?"

,,Bylo to krásný, Harry. Jako vždy." řekla jsem a on se ke mně sklonil, aby mě mohl políbit. Zakoulela jsem očima, když jsem zaslechla tetu, jak hlasitě zavýskla. Je jako puberťačka.