beloved | h.s. ✔️

38. Kapitola

Nenáviděla jsem zimní měsíce jako byl leden a únor, protože mi byla pořád zima, venku bylo hnusně a nedalo se to vydržet. Proto mi udělalo radost, když se únor přehoupl v březen a venku se začínaly objevovat první sluneční paprsky, které sice příliš nehřály, ale alespoň to vypadalo líp než všechno to bahno, které bylo celou zimu kvůli dešti úplně všude.

S Harrym jsme spolu byli už dva měsíce a od našeho krátkého rozchodu na konci ledna jsme se nikdy nepohádali. Ano, byli jsme spolu krátce, ale i tak jsem z toho měla radost.

Ležela jsem vedle Harryho v jeho pokoji na posteli, bylo už jedenáct večer a my si jen povídali. Tohle večerní povídání si s ním jsem milovala. Jen si šeptat, když už šla jeho mamka spát, abychom ji hlasitým mluvením nebudili.

Harry se na mě pousmál a naklonil se ke mně, načež své rty spojil s mými. Líbání s Harrym bylo pokaždé něžné a pomalé a teď tomu nebylo jinak, ale bylo v tom ještě něco víc. Nevím, co to bylo, ale nepřipadalo mi to stejné jako vždy. Bylo to intenzivnější, asi.

Harry položil ruce na mé boky a vytáhl si mě k sobě do klína, načež jsem se na něj obkročmo posadila a on se opřel zády o čelo postele.

Přejížděl rukama po mých stehnech a já už chápala, proč mi ty polibky tentokrát připadaly jiné. Už jsem věděla, co se právě děje.

Zajel rukama pod mé tričko na spaní, pod kterým jsem měla jen kalhotky a já sebou cukla, když se prsty zahákl o lem trička a začal ho vyhrnovat nahoru.
Harry se na mě tázavě podíval.

„Nechci, abys mě viděl." pípla jsem.

„Ale lásko, proč ne?" řekl nechápavě.

„Bojím se, že se ti třeba už nebudu líbit. Nikdy jsi mě ještě takhle neviděl a mám z toho strach." řekla jsem tiše.

„Budeš se mi líbit. Jsi určitě nádherná." řekl tiše. Já tedy přikývla a dovolila mu, aby mi sundal tričko. Bylo divné tu na něm sedět a mít na sobě jen kalhotky. Opravdu jsem měla strach, že se mu nebudu líbit.

„Jsi krásná, Cass." zašeptal a já se začervenala.

Harry jemně líbal můj krk, přičemž mě hladil po zádech. Slabě zasténal, když jsem se svým rozkrokem otřela o ten jeho.

„Cassidy." vydechl do mého ucha a já se pousmála.

Harry mě šetrně položil na záda na postel a začal mi stahovat kalhotky.

„Harry, budeš opatrný, že ano?" zeptala jsem se starostlivě.

„Samozřejmě. Jsi taky moje první." řekl a já nechápavě vykulila oči.

„Cože? Ty jsi ještě nikdy...?" opravdu jsem to nechápala. Byl tak krásný, mohl mít každou holku, na kterou si ukázal.

„Ne." zasmál se a já se rázem cítila mnohem líp.

<><><>

Ráno jsme se oba usadili k snídani a Anne mezitím poklízela věci na kuchyňské lince, přičemž nás po očku sledovala.

„Co je?" nevydržel to po chvíli Harry a nechápavě se na ni zadíval.

„Nic." řekla Anne a potichu se uchechtla.

Harry nadzvedl obočí a ona tedy odložila kuchyňskou utěrku a opřela se o linku.

„Jen se divím, že jste tak brzy vzhůru." řekla a já se podívala na hodiny, které ukazovaly čtvrt na devět.

„Hm?" zahuhňal Harry, který měl nyní pusu plnou palačinek.

„No tak třeba kolem půlnoci jste ještě nespali, že jo." dodala a Harry se začal dusit svou snídaní, tak jsem ho poplácala rukou po zádech, přičemž se mi začal barvit obličej do rudé, když mi došlo, co tím Anne myslela.

„Jak to můžeš vědět?" pípl Harry zahanbeně.

„Máš tenké stěny od pokoje, zlato. Slyším tě, i když si nahlas čteš něco v učebnici a já jsem dole v ložnici." řekla a já měla pocit, že se propadnu do země. Proboha. Tohle se může stát jen nám.

„Bože, mami, můžeme o tom přestat mluvit?" zakňučel hnědovlasý kluk sedící vedle mě.

„To ty ses ptal, proč vás pozoruji. Jen to vysvětluji, to je celé." zvedla Anne ruce na svou obranu a já schovala svůj obličej do dlaní. Do háje, to je trapas.

„Cassidy, uklidni se." rozesmála se, když si mě všimla. „Jen jsem se chtěla ujistit, že můj sedmnáctiletý syn nebude mít dítě se svou šestnáctiletou přítelkyní. Použili jste něco, doufám?" řekla a já zrudla ještě víc, i když jsem si myslela, že víc už to nejde.

„Jasně, že jo. Nejsme tak nezodpovědní." zamumal Harry, jehož obličej už přestal být rudý a Anne se rozesmála, načež pokračovala v úklidu.

<><><>

Doufala jsem, že ranním trapasem u Harryho doma to skončilo, ale bohužel jsem se nějaké té trapné puberťácké konverzaci nevyhnula ani doma, jelikož mi Harry na krku vytvořil pár znamének lásky, které jsem neměla jak zamaskovat.

Hned, jak jsem přišla domů a vešla do kuchyně, upřela na mě mamka svůj pohled a samozřejmě si hned všimla, že je na mě něco divného.

„Cass, copak to je?" zeptala se a kývla hlavou k mému krku.

„To je řečnická otázka, předpokládám." zamumlala jsem a snažila se svůj krk zakrýt svými vlasy.

„Dobrý, ani se to nesnažíš zakecat a tvrdit mi, že vůbec nevíš, kde se to tam vzalo. Po mně asi nebudeš." zamumlala mamka a já nadzvedla obočí.

„Tobě se snad někdy stalo, že jsi o tom lhala?" zeptala jsem se.

„To je jedno, budeme dělat, že jsem to neřekla." mávla nad tím rukou mamka a já se opřela o ledničku, načež jsem čekala, co z ní vypadne.

„Zlobíš se?" zeptala jsem se opatrně.

„Za co? Za to, že máš kluka a něco se mezi vámi stalo?" zeptala se nechápavě mamka a já přikývla.

„Ježíši, samozřejmě, že ne. Je mi to srdečně jedno, jen jsem chtěla zkusit, jestli mi budeš lhát. A nelhala jsi, za což jsem ráda. A chtěla jsem se ujistit, zda toho nelituješ." řekla.

„Proč bych toho měla litovat? Je to Harry, mám ho ráda." nechápala jsem.

„Já svého poprvé třeba litovala. Ten kluk byl debil." řekla mamka a já se rozesmála. Byla spíš něco jako moje dobrá kamarádka než máma.

„Vážně toho nelituju." řekla jsem a následně nadskočila, když se ozval klíč v zámku. Táta byl nejspíš jako každé nedělní ráno v pekárně. Rozšířily se mi zorničky a upřela jsem na mamku pohled volající o pomoc.

„Hele, nemá cenu to schovávat, stejně si toho všimne a přes noc ti to vážně nezmizí. Jestli chceš, řeknu mu to a ty si tu trapnou konverzaci můžeš ušetřit." řekla mamka a já s úsměvem poděkovala, načež jsem se sprintem rozeběhla pryč z kuchyně, abych se s tátou nemusela hned teď vidět.