beloved | h.s. ✔️

19. Kapitola

Hned druhého dne jsme se s Harrym přihlásili na konkurz do té školní hry.
Ano, přemluvila jsem ho, i když mě to stálo spoustu sil. Jeho mamka mi bude vděčná.

Konkurz byl dvacátého pátého listopadu a čas na trénování jsme měli až do února, to měla celá hra proběhnout před celou školou a rodiči.

Když jsme na konkurz přišli, byla jsem neskutečně nervózní. To se o Harrym říct nedalo, tvářil se dost neutrálně a nevypadalo to, že by ho představa o tom, že roli nedostane, nějak tížila.

Posadili jsme se na židle a já se porozhlédla po místnosti. Celé to probíhalo v tělocvičně, která v tuhle chvíli vůbec jako tělocvična nevypadala. Byly tu všude rozmístěné židle a z několika prken zde bylo vybudované malé pódium. Nebylo to nic extra, ale nezáleželo na tom. Stejně se to tu vždy rozloží, uklidí a zase postaví. Zkoušky budou beztak jen jednou dvakrát týdně.

Zarazila jsem se, když jsem na jedné z židlí spatřila Bridget. Hned vedle ní seděla ještě Claire.

Drkla jsem loktem do Harryho sedícího vedle mě a bradou kývla směrem k Bridget.

„Ne. Moje noční můry se vyplnily, co když roli Popelky dostane ona? Cass, říkám ti podruhé, že jestli se to stane, tak v tom hrát nebudu." zašeptal zoufale a já ho poplácala po rameni.

„To zvládneš." uchechtla jsem se.

Po chvíli se v tělocvičně objevil i náš ředitel, pan Davies. To on celé představení a zkoušky vedl.

„Dobře, děcka, ticho. Tak, teď si vás postupně všechny vyzkouším. Dostanete scénář s tím, co mi teď předvedete. Až budete dnes odcházet, bude u dveří na židli ležet klobouk a vy tam hodíte papírek se jménem vašeho favorita. Papírek bude vypadat tak, že zde bude jméno dotyčné osoby, pomlčka a za ní jméno postavy. Každý sem hodíte papírků několik, s vaším názorem na to, kdo by měl hrát prince, Popelku, macechu... Zkrátka všechny, kteří ve hře budou. Večer sečtu počet jmen a zítra vyvěsím na chodbu u ředitelny papír, kde se dozvíte, jakou roli jste dostali." řekl pan Davies a v tělocvičně se rozlehlo souhlasné mumlání.

Harry si na židlích lehl a přehodil si nohy o má stehna. Musela jsem se uchechtnout nad přísným pohledem ředitele pana Daviese. Byl to takový malý zavalitý chlapík s hnědými vlasy, ve kterých se však začínaly objevovat šedé pramínky. Vždy když se snažil působit vážně, nevyšlo to. On se zkrátka neuměl zlobit, to jsem za skoro tři měsíce na téhle škole stihla poznat.

Čas neskutečně letěl. Ještě před dvěma měsíci jsem litovala, že jsem si vybrala zrovna tuhle střední školu a také jsem se psychicky vyrovnávala s tím, že mě následující týden čeká adapťák, který budu muset strávit se svou povedenou třídou.

Ale v závěru jsem za to všechno byla ráda. Kdybych si vybrala jinou střední, neválely by se po mně teď nohy toho kudrnatého kluka. Neměla bych tohohle kamaráda. Jasně, Harry byl v mnoha ohledech neskutečný pitomec, ale přesto jsem ho měla ráda.

Z myšlenek mě vytrhl hlas pana Daviese, který mě volal na pódium.
Harry ze mě sundal své nohy a cvrnkl mě povzbudivě do ruky na důkaz, že mi drží palce.

Naposledy jsem se podívala na scénář. Samozřejmě, že jsme ho teď na konkurzu mít mohli, ale chtěla jsem udělat dobrý dojem tím, že to umím.

Naštěstí se mi to docela povedlo. Na to, že jsem nikdy nebyla příliš dobrá herečka, to bylo fajn.

Následující ráno jsme se s Harrym nahrnuli do chodby před ředitelnou a vyhledali jsme papír s rolemi.

Pousmála jsem se, když jsem spatřila kolonku, ve které bylo napsáno „princ Kit - Styles Harry"Jeho mamka bude mít radost.

„Jsem princ." zamumlal Harry snad zklamaně. Musela jsem se držet, abych nevyprskla smíchy. Bylo mi jasné, že doufal v to, že žádnou roli nakonec nedostane. Ale mně bylo jasné, že vyhraje roli prince Kita. Na konkurzu po něm pokukovaly všechny holky v místnosti a ani ty ze starších ročníku nebyly výjimkou.

„Bridget Carrowová. Popelka je Bridget Carrowová." procedil skrz zuby Harry a já musela skrýt další příval smíchu. Vypadal tak neskutečně naštvaně!

Zadívala jsem se na papír a vyhledala své jméno.

„Já jsem její kmotřička, takže neboj, nejsi v tom úplně sám, chlapečku." ušklíbla jsem se a oba jsme se vydali směrem do třídy, kde nám měla začít první hodina.

Následujícího týdne jsme se ve středu v půl páté opět sešli všichni na zkoušce školní hry.

Když jsem se vracela z pódia po tom, co jsem měla trénovat scénku s Bridget, Harry tam zrovna mířil.

„Jak to mohla dostat ona? Už na tom konkurzu bylo jasný, že budeš lepší Popelka, tak jak je možné, že jsi tu roli nedostala? Vždyť ona se přesně hodí na tu macechu nebo zlou sestru." zašeptal.

„Harry, tady nejde o herecké schopnosti, ale o popularitu. Bridget má každý rád, proto do klobouku všichni vhodili její jméno. Ty jsi byl jediný, kdo tam hodil to moje. A teď běž, tvá Popelka na tebe čeká." šeptla jsem provokativně a on po mě vrhl naštvaný výraz, poté se ale vydal na pódium.

Bridgetiny výkony byly doopravdy slabé. Pořád se zadrhávala a její falešný hlas mě dováděl k šílenství.

„Ne, vrať se. Prosím vrať se! Ani nevím tvé jmé-" začal znuděně odříkávat Harry, načež se však v tělocvičně rozlehlo Bridgetino hlasité otravné „Počkat, mám otázku." Harry mě očima vyhledal a zakroutil očima, což doprovodil vypláznutým jazykem a mně zacukaly loutky úst.

Pan Davies pokynul Bridget, ať mluví.

„Totiž, chtěla jsem se zeptat... Bude se tam i líbat?" řekla a kousla se do rtu. Harry zbledl a snažil se upoutat Daviesovu pozornost svým vyděšeným pohledem, ten si ho ale nevšiml.

Takže Bridget už nejspíš z části přešlo to, jak Harrym opovrhovala. Nebo spíš jím opovrhuje stále, ale líbí se jí jak vypadá a to je vše, na čem u ní záleží.

„Ehm, no... Možná jedna pusa tu bude, ale... Proč vás to zajímá, slečno Carrowová?" zeptal se koktavě náš ředitel, kterého otázka očividně zaskočila.

„Jen tak." odpověděla a s šibalským úsměvem se podívala na Harryho.

Ten se na ni ani na chvíli nepodíval.
Po zkoušce šel zpátky za mnou a když jsem se nadechla, abych něco řekla, jen zvedl ruku a řekl „Ani slovo."

Smích jsem skryla za odkašlání a vydala jsem se za ním. Chudák.