beloved | h.s. ✔️

31. Kapitola

Následujícího dne jsem šla ráno do školy sama, protože Harry musel jít na preventivní prohlídku k zubaři.

Přišla jsem do třídy a jako každý den se na mě upřely pohledy několika holek i kluků. Nevím, co je na tom pořád tak bavilo. Jejich život jsou jen pomluvy a drby, což jsem vážně nechápala.

Sedla jsem si do lavice a čekala, až začne hodina matematiky.

„Cassidy, mohla bys nám jít vypočítat tento příklad?" zvolal náš matikář a já odtrhla pohled od okna, z kterého jsem už dobrých deset minut koukala a vyhlížela Harryho.

Zvedla jsem se z lavice a vydala se k tabuli. Příklad byl naštěstí docela jednoduchý.
Cvakla klika od třídy a já se s úsměvem otočila na svého přítele stojícího ve dveřích. Asi jsem byla jedna z těch puberťaček, která je svým přítelem úplně posedlá, ale nijak mi to nevadilo. Rozhodně jsem se za to nestyděla.

„Usmívat se na sebe můžete potom, vy dvě hrdličky. Máš to správně, Cassidy, můžeš se posadit." řekl pan Brown, kterého jsme měli na matematiku a já trochu zrudla, načež jsem se vydala do lavice.

Harry se s úsměvem usadil vedle mě a naklonil se ke mně, načež mi věnoval rychlý krátký polibek na uvítanou.

„Táta chce, abys dnes přišel na večeři. Chce se ti omluvit." napsala jsem na papírek a posunula ho směrem k Harrymu.

„Dobře. Musíme se chovat přirozeně." odepsal mi a já se pousmála, načež jsem raději opět zaměřila svou pozornost na pana Browna.

<><><>

Z dnešního večera jsem byla zároveň nervózní a zároveň jsem měla radost, protože mě těšilo, že se chce táta omluvit. A také jsem tak nějak doufala, že to bude taková příprava pro rodiče, až se jim rozhodneme jednoho dne oznámit, že jsme víc, než kamarádi.

Když Harry zazvonil, tak jsem se hned rychle vydala ke dveřím a otevřela mu.

„Ahoj." pozdravila jsem ho s úsměvem.

„Ahoj. Sluší ti to, ve škole jsem ti to zapomněl říct." řekl Harry tiše, aby to nikdo nemohl slyšet. Začervenala jsem se a zastrčila si pramen vlasů za ucho, načež jsem se vydala do kuchyně.

„Ahoj, Harry." usmála se široce mamka a Harry jí pozdrav s úsměvem opětoval, načež jsme se vydali do mého pokoje, než bude večeře hotová.

„Máš strach?" zeptala jsem se.

„Vůbec ne. Ale ty jo, když se tak ptáš." zasmál se Harry a já se kousla do rtu.

„Možná trochu. Bojím se, že se nějak divně zachovám a on nás prokoukne." pokrčila jsem rameny.

„Neprokoukne." řekl Harry a začal se svým obličejem přibližovat k mému. Položila jsem mu ale ruce na hruď a jemně ho od sebe odstrčila.

„No, tak tohle bychom raději měli také vynechat." uchechtla jsem se a Harry se zklamaně odtáhl.

„Dlouho jsi u mě nespala. Nebo já u tebe." řekl a vzal mě za ruku.

„Tak co třeba o víkendu?" zeptala jsem se a Harry nesouhlasně zamručel.

„To je za dlouho. Vím, že je všední den a zítra musíme do školy, ale co dneska? Nebudeme ponocovat." řekl a já nakonec povolila.

„Dobře, zeptám se rodičů." usmála jsem se a poté jsme se již vydali do kuchyně na večeři.

<><><>

Večeře naštěstí proběhla v pořádku a byl to příjemný večer. Táta mi dokonce povolil přespat u Harryho, a tak jsme se tam hned po večeři vydali.

Dívali jsme se na film a poté jsem se šla vysprchovat. Když jsem tak udělala, šel do koupelny Harry.

Lehla jsem si mezitím do postele a otevřela Instagram. Proklikávala jsem instastories, až jsem se zastavila na tom od Bridget. Zamračila jsem se, když jsem viděla, co tam je.

Byla jsem to já vyfocená u tabule v hodině matematiky a u toho stálo „😂🤮💩🐖".
Dnes jsem na sobě ve škole měla černou džínovou sukni nad kolena a tím pádem vynikla má silnější stehna a mé boky, což bylo nejspíš tím terčem posměchu. Bylo mi jasné, že to Bridget chtěla dát do blízkých přátel, ale nejspíš se překlikla a nyní tuto fotku mohl vidět každý.

V očích mě začaly štípat slzy a já si nervózně kousala spodní ret. Jsem odporná.

Harry vešel do pokoje a já popotáhla, načež jsem si setřela slzy z tváří.

„Cass? Co se stalo?" zeptal se starostlivě a já se se smutným výrazem ve tváři posadila na posteli.

„Co na mně vidíš, Harry? Vypadám strašně." řekla jsem.

„O čem to mluvíš?" zeptal se nechápavě.
Opět jsem zapnula svůj mobil a ukázala Harrymu Bridgetino instastories.

Harry se na to podíval a poté mobil zamračeně vypl a položil na noční stolek.

„Pojď sem." roztáhl ruce a já se k němu přitulila.

„Nevypadáš strašně. Vždyť už jsem ti říkal, že se mi takhle líbíš, ne? Nejsi vůbec tlustá. Bridget je hloupá a neměla by sis jí vůbec všímat. Kromě toho, ta sukně ti moc sluší. Kupovala sis ji přeci někdy v listopadu, když jsme spolu byli v obchoďáku, viď? Nechtěla sis ji koupit a já ti řekl, že ti sluší a že si ji máš vzít. Už tehdy jsi mi přišla neskutečně krásná, a to jsme byli jen přátelé. Jsi nádherná, Cass. To, že nesplňuješ ideály některých lidí neznamená, že jsi ošklivá, méněcenná a tak dále. Jsi perfektní. Jsi krásná a jsi moje, a to je to, na co jsem nejvíc pyšný." mumlal a držel mě v náručí.

„Mám tě strašně moc ráda." řekla jsem s pláčem. Bylo to to jediné, na co jsem se zmohla.

Harry mě políbil do vlasů a lehl si se mnou, načež zhasl lampičku, která v pokoji vrhala jediné světlo. Přikryl nás oba peřinou a já se opřela o jeho hruď.

„Dobrou noc, princezno." zašeptal a já se pousmála. Tyhle sladká oslovení jsem moc nemusela, ale v tuhle chvíli jsem to potřebovala a udělalo mi to moc dobře.