beloved | h.s. ✔️

42. Kapitola

„No, tak tady máš něco na procvičení. Nevadí, jestli ti to hned nepůjde, zkrátka to vyzkoušíme a když nebudeš vědět, zkusím ti to ještě vysvětlit." řekla jsem Williamovi, který seděl v knihovně naproti mně a přisunula k němu papír.

William přikývl a já si mezitím zapla mobil, abych mohla odepsat Harrymu. Psal mi opravdu často, což od něj bylo moc milé, že si na mě našel čas.
Ticho v knihovně přerušilo až hlasité zakručení, které se mi ozvalo v břiše.
William se zasmál a vzhlédl ke mně.

„Máš hlad?" zeptal se.

„Trochu." odpověděla jsem tiše.

„Můžeme zajít někam na jídlo, až tu skončíme. Tedy, nechci působit nějak otravně nebo tak, ale poslední dobou jsem jen sám a ty se mi zdáš fajn." řekl.

„Najím se doma, ale klidně s tebou půjdu." řekla jsem s úsměvem. Sice jsem ho příliš neznala, ale cítila jsem se dost osamoceně a William byl kromě Harryho jediný, komu jsem nepřišla jak totální vyvrhel a nesoudil mě.

„Zkontroluješ to?" zeptal se a posunul ke mně vyplněný papír, na který jsem se zadívala.

„Super, máš to celé dobře." zamumlala jsem.

„Vážně?" vykulil oči.

„Jo, zdá se, že to chápeš." pousmála jsem se a začala si balit své věci.

„Zajdeme tedy někam?" zeptal se a já přikývla, načež si také začal balit a vyrazili jsme do pizzerie.

William si objednal pizzu a znovu se mě ptal, jestli něco nechci, já ale odmítla.

„Vím, že asi nechceš, abych se tě na to ptal. Ale jak jsem tě minule vedl na tu ošetřovnu... Ublížil ti někdo?" zeptal se opatrně.

„Bridget." hlesla jsem. Bridget byla u nás ve škole už známá firma, a tak mě ani nepřekvapilo, že William hned věděl, o koho jde.

„Jo, tak to už chápu. Je hrozná. Co ti udělala?" zeptal se.

„Pořád má jen kecy na moje tělo, říká, že jsem tlustá a tak podobně. Nemám to s ní lehké už od začátku, protože už od prvního dne je na mě vysazená, a to jsem jí nic neudělala. Prostě mě nesnáší." zamumlala jsem.

„To je od ní pěkně hnusný. Neposlouchej jí. Jsem si jistý, že jsi skvělá a ona se ti nemůže vyrovnat. Upřímně mi přijdeš mnohem hezčí než ona." řekl a já k němu překvapeně vzhlédla.

„Totiž, ne že bych se na tebe nějak díval a přemýšlel o tobě, jen mi přijdeš hezčí." řekl a jeho tváře začaly nabírat nachovou barvu.

„Děkuji." zasmála jsem se. Nechtěla jsem se k tomu nějak víc vyjadřovat, protože mi už teď přišlo, že podvádím Harryho, i když to vůbec není pravda. William mě ani žádným způsobem nepřitahoval, takže jsem mohla být v klidu. Byl zkrátka jen milý a já byla ráda, že je na mě tak hodný.

Zavibroval mi mobil a já se s připitomělým úsměvem dívala na zprávu od Harryho. ,,Myslím na tebe <3", stálo v ní. Milovala jsem ty jeho zprávy. V rychlosti jsem odepsala a poté schovala mobil do kapsy. Nechtěla jsem, aby se William cítil nepříjemně, protože by mi taky dvakrát nevyhovovalo, kdybych někde s někým seděla a ten člověk by si celou dobu s někým psal a ignoroval mě.

,,Vážně nechceš? Cítím se dost blbě, že se cpu pizzou a ty tu sedíš se sklenicí minerálky." řekl William.

,,Nechci, Williame, ale děkuji." odpověděla jsem.

,,Prosím, říkej mi Will. William mi říká máma, když ji naštvu." uchechtl se blonďák a já s úsměvem přikývla.

V pizzerii jsme seděli ještě asi půl hodiny, jen jsme si povídali o kravinách a když přišla obsluha s účtem, chtěla jsem si své pití zaplatit, ale Will trval na tom, že bude platit on. Bylo to milé, jen už mi vážně přišlo, že to není vůči Harrymu fér a nelíbilo by se mu to. Ale řeknu mu o tom, nechci mu lhát. Byla jsem si jistá, že když Harrymu o Willovi řeknu, zlobit se nebude. Věřili jsme si.

<><><>

,,Cassidy, stůj!" ozvalo se z kuchyně, když jsem se vydala po schodech nahoru k sobě do pokoje. Zakoulela jsem očima a vrátila se do kuchyně, kde stála mamka a koukala na mě.

,,Zase si nedáš večeři?" zeptala se starostlivě.

,,No... Nevím, byla jsem po škole s kamarádem na pizze, takže..." mumlala jsem.

,,Cass, myslím to vážně. Poznám, když lžeš. Proč nejíš?" zeptala se mamka.

,,Já jím, jen se musím jít učit a pak si chci zavolat s Harrym. Prosím, mami, já vážně nemám hlad." řekla jsem a zadívala se na ni psíma očima.

,,Dobře, budu ti věřit, ale pokud nebudeš večeřet ani zítra, začneme to řešit. Slib, že zítra se s námi navečeříš." pohrozila mi mamka a já přikývla, načež jsem se vydala do svého pokoje.

,,Dnes to bylo fajn, dobře se s tebou povídá. Rád bych se s tebou víc bavil, jestli chceš. P.S. myslím to samozřejmě v kamarádství, nechci tě vyděsit :D." stálo na displeji mého mobilu. Bylo to od Williama, při odchodu z pizzerie jsme si vyměnili čísla. Ani jsem to jinak, než jako v kamarádství nebrala, protože jsem milovala Harryho a upřímně bych byla hodně překvapená, kdybych se Willovi líbila.

,,Klidně. Uvidíme se zítra." odepsala jsem a poté už se jen ponořila do učebnice biologie.