beloved | h.s. ✔️

28. Kapitola

Druhého dne ráno jsem se vzbudila a zazívala. Upřela jsem pohled na kluka ležícího po svém boku a on mě pozoroval svýma smaragdovýma očima.

„Dobré ráno." zamumlala jsem ospale.

„Dobré." usmál se a naklonil se ke mně, načež mi vtiskl polibek na čelo.

„Jsi tak krásná, když se probudíš. Konečně nic netajím a můžu ti to říct." zašeptal a zastrčil mi pramen vlasů za ucho.

Začervenala jsem se a s úsměvem se zavrtěla. Byl tak sladký.

Když se Harry začal přibližovat k mým rtům, tak jsem sebou cukla.

„Ne, Harry, ranní dech!" vyjekla jsem a začala jsem si zakrývat ústa peřinou. Harry mi se smíchem obličej odkryl a zadíval se na mě.

„Mně to nevadí." řekl, a nakonec se ke mně přiblížil a krátce mě políbil.

„Co teď jsme?" zašeptal a já mu položila hlavu na rameno.

„Nevím. Co chceš, abychom byli?" zeptala jsem se a položila svou dlaň na jeho hruď.

„Nevím, možná... Možná bychom to mohli zkusit, ne?" zamumlal a já zvedla hlavu z jeho ramene, abych se na něj mohla podívat.

„Riskneš to a budeš holka svého předtím-nejlepšího-kámoše?" zeptal se a já se musela usmát.

Přikývla jsem a on mě objal jednou rukou kolem ramen a dal mi pusu do vlasů. Bože, vážně nesním? Jsem vzhůru? Tohle se vážně děje?

Harry si po chvíli odešel vyčistit zuby a já se mezitím podívala na mobil. Bylo devět ráno, divím se, že jsme vzhledem k dlouhému ponocování vstali relativně brzy. Po vyčištění zubů Harry šel do kuchyně a já ho v ranní rutině vystřídala a šla jsem do koupelny naopak já. Sešla jsem schody do kuchyně a Harry seděl na židli, Anne byla u kuchyňské linky a něco tam dělala na pánvi.

Harry si mě stáhl k sobě do klína a já se modlila, aby Anne nic nepoznala. Rozhodně jí nechci oznamovat, že jsem Harryho nová přítelkyně, když jsme se na tom dohodli zhruba před dvaceti minutami.

Ona si nás naštěstí nevšímala.

„Harry, uvidí nás tvoje mamka." zašeptala jsem mu do ucha, aby to neslyšela. Jednou rukou mě objímal kolem pasu, druhou měl ledabyle položenou přes má stehna a bradou se opíral o mé rameno, tudíž bylo složité se vymanit z jeho sevření. Nakonec se mi to však podařilo, a tak jsem se usadila na své obvyklé místo vedle něj.

„Dáš si taky palačinky, Cassidy?" zeptala se Anne a mile se na mě usmála. S úsměvem jsem přikývla a vrhla po Harrym přísný pohled, když mi pod stolem položil ruku na stehno. On si prostě nedá pokoj.

Nechal toho, když se posadila ke stolu i Anne a všichni tři jsme se společně nasnídali.

Po snídani jsem se ani nemohla převléct, protože jsem s sebou měla jen své plesové šaty a v těch se mi domů jít nechtělo. Tak mi Harry nabídl, ať zůstanu v jeho tričku na spaní a on mě hodí domů Anniným autem.

Souhlasila jsem, a tak jsem si sbalila své věci a hned poté jsem nasedla s Harrym do auta.
Dojeli jsme před náš barák a on se na mě usmál.

„Kdy se uvidíme? Máme teď ještě tři dny volno, než začne škola." řekl kudrnáč.

„Ale, tobě by se stýskalo?" zeptala jsem se a on se pousmál.

„Jsi hrozná." zamumlal a naklonil se ke mně, aby mě mohl políbit na rozloučenou.
Milovala jsem cítit jeho rty na těch svých. A to jsem si ještě včera večer na plese myslela, že si nikdy nikoho nenajdu.

„Zatím se měj." rozloučila jsem se a vylezla z auta. Rychle jsem přeběhla od branky ke dveřím od našeho baráku. Sice mě tričko od Harryho zakrývalo až do půlky stehen, ale i tak mě sousedi nemusí nutně vidět. Navíc jsem na nohou měla lodičky ze včera a asi bych vypadala, jako bych utekla z blázince.

Vešla jsem dovnitř a smutně se zadívala na prázdnou kuchyň. Mamka normálně na Nový rok do práce nechodila, a tak mi bylo jasné, že máme bez táty nejspíš nějaké finanční potíže. Musí být pro ni těžké utáhnout domácnost sama.

Dala jsem si vařit vodu na čaj a šla se převléknout k sobě do pokoje.

<><><>

Byla jsem sama doma až do pěti odpoledne, poté se mamka konečně vrátila z práce.

„Ahoj, broučku." pozdravila mě mamka, když jsme se sešly v kuchyni.

„Ahoj. Jak bylo v práci?" zeptala jsem se opatrně.

„Šlo to." hlesla mamka a začala si dělat kafe.

„Mami, řekni mi to. Vím, že se něco děje. Můžu si najít brigádu a pomoct ti, prosím." řekla jsem nešťastně.

„Ne, Cass. Já to zvládnu. Dokážu se o tebe postarat i bez táty a zakazuji ti, aby sis kvůli mně hledala brigádu. Nedělej si s tím starosti, dobře? Vše bude zase dobré." řekla a políbila mě na čelo.

Zamrkala jsem a po tvářích se mi začaly koulet slzy.

„Táta se už nevrátí, že jo?" zeptala jsem se.

„Zlatíčko, to je otázka, na kterou vážně neznám odpověď. Ale není tu přeci jen něco málo přes týden, ještě je čas. Nemusíš se bát. Miluje tě, a i kdyby se nevrátil sem domů k nám, pořád jsi jeho dcera a bude tě chtít vidět. Rozumíš?" řekla a já smutně pokývala hlavou. Budu si muset na domácnost bez táty zvyknout a nejspíš to nějakou dobu potrvá.