beloved | h.s. ✔️

18. Kapitola

Postávala jsem nervózně na chodbě a zírala na papír, který byl připnutý na nástěnce. V ruce jsem třímala propisku a s lehkým úšklebkem se hryzala do rtů. To přece nemůžu udělat!

„Čau. Co tu děláš?" ozval se vedle mě chraplavý hlas a já leknutím nadskočila. Otočila jsem se a setkala se se smaragdovýma očima.

Kývla jsem hlavou k nástěnce a Harry se tam podíval.

„Ty se chceš přihlásit na kurz pletení?" rozesmál se a ukázal prstem na papír. Plácla jsem se do čela a vyprskla smíchy.

„Ty jsi blbeček, Harolde. Tohle jsem myslela." řekla jsem, když jsem se uklidnila a vzala ho za prst, který jsem nasměrovala na jiný papír.

„Takže se chceš přihlásit na školní pěveckou soutěž?" zeptal se zaraženě. „Nevěděl jsem, že tě takové věci lákají."

„Vlastně jsem myslela, že bys... Že bys tam mohl jít ty." objasnila jsem mu situaci a on vykulil oči.

„Já?! Zbláznila ses?" zeptal se. Pravděpodobně to myslel jako řečnickou otázku, protože to nevypadalo, že chce znát mou odpověď.

„Harry, vždyť krásně zpíváš. Měl bys to zkusit, bude to fajn." zaškemrala jsem a vzala ho za ruku.

„Zpívám si jen pro sebe, nechci, aby to ostatní věděli. Promyslím si to, abys byla spokojená, ale nic neslibuji a s nejvyšší pravděpodobností řeknu ne." řekl a já se na něj vítězně pousmála. Přemluvím ho, musím.

„A naučíš mě dnes něco na tu kytaru?" zeptala jsem se a prosebně na něj zamrkala.

„Fajn." řekl rádoby otráveným hlasem, ale koutky úst mu cukaly.

Po vyučování jsem ještě musela domů, ale slíbila jsem Harrymu, že za ním později zajdu.
Bylo půl čtvrté a táta zrovna přijel z práce, mamka mu vařila kafe.

„Jdu za Harrym." zahuhňala jsem pusou plnou jablka, které jsem si v kuchyni vzala z košíku s ovocem.

„Počkej, Cassidy. Dnes jsi měla mít výtvarku, ne? To už je podruhé, co jsi tam kvůli tomu klukovi nešla. Zajímá mě, co mezi sebou máte a co u něj doma pořád děláte." řekl táta a vrhl po mě přísný pohled.

Zakoulela jsem očima a opřela se o futra dveří.

„Tak znovu, tati. Jsme kamarádi. A co bychom asi dělali? V pondělí a ve čtvrtek jsem u něj kvůli jeho doučování z fyziky a jinak u něj tak často nejsem. Když jo, tak si povídáme. Většinou ten čas trávíme i s jeho mámou, takže se nemusíš bát, že děláme bůhví co. Což by mi bylo proti srsti, když je to můj kamarád. Stačí?" zeptala jsem se a znovu se zakousla do jablka. Táta se nadechl, aby ještě něco řekl, ale máma ho zarazila.

„Nech ji a alespoň na chvíli jí věř." řekla, já se na ni vděčně pousmála a vystřelila z baráku. Už teď mám zpoždění.

Vyšla jsem schody k Harryho pokoji a zaslechla, jak hraje na kytaru. Pousmála jsem se a zaťukala, načež jsem pomalu otevřela dveře.

„Ahoj. Promiň, táta mě zdržel." řekla jsem a sedla si vedle něj na zem.

„V pohodě. Jak ses sem dostala?" zeptal se s nadzvednutým obočím.

„Tvoje máma mě pustila." odpověděla jsem s úsměvem a se zájmem jsem se podívala na jeho kytaru.

„Co jsi to předtím hrál? Znělo to hezky, neznám to." zeptala jsem se zvědavě.

„Jen jsem něco zkoušel, napsal jsem to včera večer, když jsem nemohl spát a nevím... Asi je to kravina. Nicméně, můžeme začít." řekl a chtěl mi předat kytaru, ale já zavrtěla hlavou.

„Zahraj mi to prosím." zaškemrala jsem.

Harry se na mě podíval pohledem, podle kterého mi bylo jasné, že hodlá protestovat. Nakonec se však nechal přemluvit. Však já ho přemluvím vždycky.

Nejistě si tedy vzal opět kytaru k sobě a začal hrát.

„I know you've never loved the sound of your voice on tape
You never want to know how much you weigh
You still have to squeeze into your jeans
But you're perfect to me

I won't let these little things slip out of my mouth
But if it's true, it's you, it's you, they add up to
I'm in love with you and all these little things."

„Vždyť to je hezký, žádná kravina! Dopíšeš to?" zeptala jsem se a on pokrčil rameny.

„Já nevím, mám rozdělané i lepší písničky. Navíc tohle je takový klišé, nevím, jak mě to napadlo. Trávím s tebou moc času, pořád meleš o romantických filmech." ušklíbl se a já mu dala pohlavek.

„Já nemelu." řekla jsem a on se rozesmál.

Když jsem od Harryho odcházela, nabídl se, že mě doprovodí.

„Miláčku, počkej!" zavolala na něj jeho mamka, když už jsme byli na odchodu.

Musela jsem se pousmát. Bylo moc hezké, jak Anne svého syna oslovovala. To bylo samé „zlatíčko", „miláčku", „srdíčko". Kdyby byl Harry holka, stoprocentně by mu říkala „beruško".

„No?" zavolal Harry a opřel se o dveře od kuchyně.

„Už ses přihlásil do té školní hry?" zeptala se zvědavě a já mezi nimi začala těkat zvědavým pohledem.

„Ne a říkal jsem, že to ani neudělám." řekl a poslal mamce vzdušnou pusu, načež se otočil a vydal se ven. Já ho následovala.

Za námi se už ozvalo jen „Promysli si to!"

„Jaká školní hra?" zeptala jsem se, když jsme byli na cestě ke mně domů.

„Ředitel to dával na Facebook školy. Bude školní hra, konkrétně moderní zpracování Popelky od Disney. Mamka to viděla a zbláznila se, že se tam musím přihlásit. Byl bych prý dokonalý princ. Nevím, kde na to přišla." řekl se smíchem.

„Ano, přihlas se tam!" vykřikla jsem nadšeně.

„Blázníš? Co když roli Popelky dostane někdo, jako je Bridget? Nebudu se tam s nikým takovým cucat. Navíc už mě nutíš to té soutěže zpěvu." odfrkl si Harry a já se uchechtla.

„Třeba tam takové scénky nebudou." řekla jsem a povzbudivě do něj drkla bokem.

„Přihlásím se tam pouze v případě, že se přihlásíš taky. Ale pokud tam budou líbací scény, dělat to nebudeme. Nehodlám líbat svou nejlepší kámošku." nakrčil Harry nos a já pobaveně zavrtěla hlavou.

„Jak víš, že budu Popelka? Třeba budu jen v komparzu. To ty máš roli prince jistou, jde ti všechno." zakňučela jsem.

„Na dramaťák jsem chodil naposledy v páté třídě, už jsem to dávno zapomněl." ušklíbl se kudrnáč a já se zastavila.

„Ty jsi chodil na dramaťák?" zeptala jsem se a koutky úst mi cukaly. To bych do něj neřekla.

Harry přikývl a šel dál. Já ho s úsměvem doběhla. Znám ho tak dobře a zároveň tak moc málo.