beloved | h.s. ✔️

39. Kapitola

Seděli jsme s Harrym u něj na zahradě, on držel v rukou kytaru a něco na ni hrál, přičemž si potichu broukal. Já ho poslouchala a u toho dělala úkol z matematiky. Na to, že byla polovina března, bylo venku až překvapivě teplo, a tak jsme mohli sedět na zahradě jen v džínách a mikině. Byla to oproti těm mrazům příjemná změna.

Ani jsem si nevšimla, že Harry přestal hrát a došlo mi to až tehdy, když jsem na sobě cítila jeho pohled. Zvedla jsem hlavu od úkolu a nadzvedla obočí.

„Co tak koukáš?" zeptala jsem se.

„Nic, jen se snažím vymyslet další sloku do nové písničky." řekl a já se pousmála.

„Bude o mě?" zeptala jsem se a zastrčila si pramen vlasů za ucho.

„Uvidíš." mrkl na mě a mně se na obličeji objevil úsměv od ucha k uchu.

„Miluju Little Things a You & I. Nikdy mi nikdo písničku nenapsal a ty jsi o mně napsal rovnou dvě." řekla jsem a on mi také věnoval úsměv.

„Jsem rád, že se ti líbily." řekl a já se k němu přisunula blíže.

„Líbily? Zbožňuju je. Kdy jsi vlastně napsal You & I? Ani si nepamatuji, že bys něco podobného broukal nebo hrál, když jsme spolu byli u tebe." řekla jsem zvědavě.

„Ani si to pamatovat nemůžeš. Napsal jsem to den předtím, než jsem šel ke tvému oknu ti to zazpívat. Rád vyjadřuji emoce skrz písničky a pomohlo mi to. Asi bych nezvládl za tebou jen tak přijít a začít s nějakým monologem, tohle mi přišlo lepší." řekl a já se pousmála.

„Miluju tě." řekla jsem a pohladila ho po tváři, načež jsem mu věnovala letmý polibek na rty a vrátila se ke svému úkolu.

„Já tebe." řekl a já se potěšeně zavrtěla. Řekli jsme si to teprve podruhé a já věděla, že z toho nechci dělat větu, kterou si budeme dennodenně opakovat. Bylo to něco, co jsem chtěla používat jen ve speciálních chvílích. A tahle speciální byla, protože mi psal už třetí písničku a já si toho moc vážila.

Když jsem se na něj dívala, bylo to, jako kdybych pozorovala anděla. Zbožňovala jsem jeho hnědé vlasy a milovala se ztrácet v jeho zelených očích. Byl dokonalý vzhledem, a ještě dokonalejší zevnitř.

Možná jsem byla jedna z těch zamilovaných puberťaček, která jen zírá na svého přítele a neustále ho opěvuje, ale já ho vážně milovala a vážila si ho. Nemohla jsem se na něj přestat dívat, protože byl vážně krásný. Nikdy mi na vzhledu příliš nezáleželo, ale Harryho jsem prostě obdivovat musela a nikdy s tím nepřestanu, protože on si zaslouží jen a jen obdiv.

„Harry! Bože, jsem tak ráda, že jsi tu!" ozval se za námi rozrušený hlas a my se starostlivě otočili na Anne. Vypadala rozrušeně a nešťastně.

„Děje se něco, mami?" zeptal se Harry.

„Děda měl infarkt, Harry." řekla a já poznala zděšení, které se zjevilo v Harryho očích.

„J-je v pořádku?" vykoktal Harry.

„Ano, naštěstí je, ale bude potřebovat, aby na něj někdo dohlédl, nemůže být úplně sám, musím tam alespoň na dva týdny jet a postarat se o něj. Potřebovala bych, abys jel se mnou. Vím, že bys tu asi rád zůstal a nechceš odjet od Cassidy, ale já tě prosím, Harry, nemůžu tě tu nechat doma samotného a zároveň potřebuji pomoc." řekla Anne a v očích se jí leskly slzy. Bylo vidět, jak moc je zoufalá a bylo mi jí neskutečně líto, až z toho mně samotné začaly slzet oči.

„Mami, mami, klid." řekl Harry a vyskočil na nohy, načež si svou maminku přitáhl do objetí.

„Samozřejmě, že pojedu s tebou, ani na vteřinu mě nenapadlo, že bych nepomohl." zamumlal a já se pousmála. Další věc, kterou jsem na Harrym milovala, byla jeho laskavost a ochota pomoct druhým. Byl vážně anděl.

<><><>

„Tak pa za dva týdny." řekla jsem, když jsem druhého dne odpoledne stála s Harrym před jeho domem. Anne už seděla v autě a Harry si tam odnesl své věci, načež si se mnou stoupl opodál.

„Promiň, že od tebe zase prchám, nejdřív na lyžák a teď až do Brightonu." zamumlal Harry a vzal mě za obě ruce.

„Hele, neomlouvej se. Děláš dobrou věc. Jsem ráda, že jedeš k dědovi, abys mu pomohl, jsi úžasný, víš to? Neznám nikoho s laskavějším srdcem, než máš ty. Budeme si volat, v Brightonu bude na rozdíl od hor alespoň signál, takže to bude mnohem jednodušší. A budu ti posílat to, co jsme zrovna probírali ve škole, aby sis to mohl doplnit." řekla jsem s úsměvem.

„Budu ti volat tak často, až ti budu připadat otravný a budeš si muset vypnout zvonění." řekl a já se rozesmála.

„Slib mi něco, ano?" řekl a já se na něj tázavě podívala. „Nenech na sebe zase sahat Kenta Charlese. A když ti bude on, Bridget nebo kdokoliv z té jejich skupinky něco říkat, ignoruj je a nenech se jejich komentáři vyvést z míry. Nebudu tady, abych Kentovi rozbil hubu, ale můžu to udělat hned, jak se vrátím. Nevšímej si jich." řekl Harry a já přikývla.

Sklonil se ke mně, aby mě mohl políbit a poté už naskočil do auta. Já jen sledovala odjíždějící rodinku a setřela si slzu, která se mi kutálela po tváři. Vždyť to jsou jen dva týdny.