beloved | h.s. ✔️

15. Kapitola

Na pondělní Halloween jsem se připravovala opravdu s radostí. Koledování mi chybělo, a tak jsem byla ráda, že mě to po několika letech opět čeká.

Udělali jsme to tak, že jsme se po cestě ze školy zastavili u Harryho doma, kde si zabalil své věci, vzal si je s sebou a poté jsme se přesunuli ke mně.

Začala jsem se u zrcadla malovat a Harry mě u toho s úšklebkem pozoroval.

„Co je?" zeptala jsem se.

„Nic. Jen nechápu, jak si vy holky u malování linek, a i líčení řasenkou nevypíchnete oči. Bych to zakázal." řekl a zasmál se, když jsem se na něj podívala s nadzvedlým obočím.

Nakonec jsem se svým halloweenským make-upem byla docela spokojená. Kromě řasenky jsem si po dlouhé době namalovala i linky a snad po druhé v životě jsem použila červenou rtěnku, kterou jsem jednou dostala od tety. Měla jsem doma i umělou krev, kterou jsem použila také a následně jsem si na obličej přilepila ještě rozšklebený zip.

Harry ze začátku protestoval, že v žádném kostýmu teda nepůjde a že prý bude vypadat úchylně, protože na dětech jsou sice kostýmy hezké, ale na nás už to bude vypadat hůř. Nakonec jsem ho přemluvila alespoň k tomu, abych mu mohla z barev na kůži vytvořit alespoň něco na obličeji.

Sedli jsme si naproti sobě na zem do tureckého sedu a já vytáhla barvy na obličej. Harry se na ně ze začátku díval trochu s nedůvěrou, ale nakonec mi dovolil, abych začala kouzlit.

„Nevrť se." řekla jsem a přidržela si ho za bradu.

„Jak dlouho ti to ještě bude trvat?" zeptal se.

Bez odpovědi jsem dokreslila poslední čáru a uklidila barvy. Podívala jsem se na Harryho obličej a usmála se.

„Jsem dobrá." řekla jsem. Používala jsem jen bílou a černou, pokusila jsem se udělat z Harryho kostlivce a očividně se mi to povedlo.

Kudrnáč se na sebe podíval do zrcadla, a nakonec mou práci pochválil. Já poté odešla do koupelny, abych se mohla převléct. Vzala jsem si černé legíny a velké bílé tričko, které jsem postříkala umělou krví. Vypadalo to docela krutě. Harry se mezitím převlékl do černých džínů a černého trička, do ničeho víc jsem ho neudolala a toto byl vlastně jeho běžný oděv, ale budiž.

Sešli jsme ze schodů dolů do kuchyně a stála tam moje mamka.

„Sluší vám to. Jen buďte prosím opatrní, je tam už tma." řekla máma starostlivě.

„Nemusíte se bát, paní Evansová. Dovedu ji domů v pořádku." ozval se Harry a ona se na něj pousmála.

„To nejsi ty, komu nevěřím, Harry. Nevěřím světu tam venku." odpověděla.

Koledování jsme si nesmírně užili. Několik malých dětí se na nás sice dívalo trochu vyděšeně (pravděpodobně si myslely, že jsme ti puberťáci, kteří jim ukradnou sladkosti, ale jinak to bylo moc fajn). Harry mi přišel šťastný a za to jsem byla ráda.

Jakmile jsme přišli zpátky ke mně, šli jsme do pokoje. Oba jsme se uvelebili na posteli, já vzala počítač a nechala Harryho, ať si najde živý přenos toho svého milovaného fotbalu.

Každou chvíli něco vykřiknul a komentoval to. Já sice fotbalu nerozumím, ale tak co. Hlavně, že ho to baví.

Po dokoukání fotbalu nás nenapadlo nic lepšího než si pustit horor. Harry se mi smál, když jsem několikrát vyjekla a schovávala se pod peřinu.

„Do pytle, co to bylo?!" vyjekla jsem na konci a schovala obličej do Harryho ramene. Ten už to nevydržel a vyprskl smíchy.

„Ty se moc na horory nekoukáš, co?" zeptal se.

„Vzhledem k tomu, že jsem nikdy neměla s kým, tak ne. Nezvládla bych se na to koukat sama." odpověděla jsem a zaklapla počítač. Tohle už nechci nikdy vidět.

Harry se podíval na hodinky a vstal z postele.

„Je půl jedenácté, slíbil jsem mamce, že budu do jedenácti doma. To mám tak akorát, takže bych měl jít." řekl a vzal si do ruky mikinu, kterou si předtím přehodil přes mou židli.

„Počkej. Nechceš tu spát?" zeptala jsem se.

„Ty se bojíš, co?" řekl pobaveně a já napřed zakoulela očima, potom jsem ale přikývla.

„Prosím." podívala jsem se na něj s psíma očima. Vážně nejsem zvyklá na horory a představa, že tu spím sama, je děsivá.

„Tak když to tvoje máma dovolí, klidně." odpověděl nakonec a já se usmála. Poděkovala jsem mu a šla do obýváku, abych se zeptala rodičů.

Oba seděli u televize, táta klasicky rozvalené nohy až na stole a mamka seděla v rohu sedačky, na očích brýle a zašívala tátovy ponožky.

„Mami?" začala jsem nejistě. U ní jsem se nebála, spíš jsem se děsila toho, co si bude táta myslet o tom, že tu přespí kluk.

„Ano zlatíčko?" řekla mamka, aniž by se na mě podívala a stále se soustředila na zašívání ponožek.

„Mohl by tu Harry dnes spát? Já vím, že je zítra všední den a musíme do školy, ale ráno vstaneme včas, slibuju." řekla jsem a ona se na mě konečně podívala.

„Samozřejmě." přikývla s úsměvem.

„Díky. A... Co je?" zeptala jsem se, když jsem viděla její úsměv. Zároveň jsem nechápala, že je tak v klidu.

„Nic. Je fajn vidět, že máš kamarády." objasnila mi důvod své radosti.

„Nemám kamarády. Mám jednoho, Harryho. Ale bohatě mi stačí." řekla jsem s úsměvem.

Vydala jsem se nahoru za Harrym, abych mu řekla, že tu může spát. Cestou po schodech jsem z obýváku slyšela, jak máma říká tátovi; „Vážně jsou jen kamarádi, nemusíš se bát." Pobaveně jsem zavrtěla hlavou. To mi byl čert dlužen, že můj jediný kamarád je kluk.

„Můžeš." řekla jsem, když jsem vešla do pokoje.

Harry se usmál a poté se vydal do koupelny, aby si umyl to, co jsem mu předtím nakreslila na obličej.

Mezitím jsem mu ze skříně vyndala deku a polštář a položila to na postel. Naštěstí jsem měla velkou postel a nemusela ho vykopnout na zem. To by mi asi nepoděkoval.

Stoupla jsem si k zrcadlu a odlíčila se, poté jsem se převlékla do pyžama a lehla si do postele.

Harry přišel a sundal si džíny. Ani jsem nekomentovala to, jak je jen z dálky hodil přes opěradlo židle a zalezl si také do postele. Jeho smysl pro pořádek byl trošku horší.

„Nastavila jsem budík radši na šestou. Zítra nám sice odpadla první hodina, ale musíme se zastavit ještě u tebe, aby sis vzal věci do školy." řekla jsem a položila mobil na noční stolek.
Ozvalo se zaklepání, tak jsem jen odpověděla „dále".

Mamka otevřela a pousmála se.

„Jdu se natáhnout, tak vy prosím nejpozději do půl dvanácté také zalehněte, abyste ráno vstali. Dobrou." řekla.

„Dobrou noc." odpověděli jsme s Harrym jednohlasně a mamka odešla.

Vstala jsem ještě z postele a šla zhasnout.

„Dobrou." šeptla jsem, když jsem si lehla zpět do postele a přikryla se.

„Dobrou." odpověděl Harry.

Pamatuji si, jak jsem na základce přespávala v jednom kuse u kamarádky. Už hodně dlouho u mě nikdo nespal, a i to byl důvod, proč jsem tu Harryho chtěla. Nechtěla jsem se pořád cítit tak osamělá. Jen doufám, že nechrápe.