Pohled Siriuse
Prázdniny byly otřesné. Tolik mučicích kledeb od matky jsem ještě neschytal. Ona a ta její mánie, pro čistou krev. Doma jsem si prošel peklem, protože jsem v Nebelvíru. Abych matku utvrdil v tom, že jsem hrdý nebelvírský, tak jsem si pokoj vyzdobil červenou a zlatou.
Regulus se změnil. Už to nebyl ten tichý mladší bráška, který by ani mouše neublížil. Začal papouškovat matčiny názory. Začal být víc chladný, přestal ke mě v noci chodit. Nejhorší asi bylo, že se začal projevovat jako pěkný rozmazlený spratek. Bylo mi z toho mizerně, ale i tak jsem se ho zastával. I když se mi za to jen vysmál a řekl mi, že jsem ubožák.
Vracel jsem se do Bradavic, konečně. Stáli jsme s rodiči u vlaku. Matka Reguluse zulíbala a na mě se ani nepodívala. Doufal jsem, že ho snad aspoň trochu změním. Nastoupili jsme společně do vlaku. A sedli si do kupé.
"Jo, mimochodem, pozval jsem kluky, aby si sedli s námi." řekl jsem Regulusovi.
"Pozvi si koho chceš, jen doufám, že to nebudou mudlovští šmejdi" odsekl mi. Toto se mě vážně dotklo. Netušil jsem na koho se to právě dívám, ale tohle nebyl Regulus.
"Brácho! Rád tě vidím! vykřikne James. "Jamesi!" radostí zapištím a bratrsky ho poplácám po zádech. Všimnu si Reguluse, který nad mým oslovením, jež použil James nakrčil noc. Přišel Peter i Remus. Všichni jsme se posadili. A nastala chvíle ticha. Klukům v konverzaci bránil Reg.
"Jste čistokrevní nebo jste špína?" zeptá se Regulus a mě nalomilo srdce, tohle od něj slyšet. "Já jsem čistokrevný a kluci mají smíšený původ. Je to problém?!" vyštěkne James. "S tebou moc ne" odpoví Regulus. Kdyby mě to nebylo blbé, začal bych brečet. Snad brzo budeme na místě.
S partou jsme se oddělili od Rega a jeho nechali jít na loďky. "Teda, to bylo strašný" shrne situaci Remus. Má pravdu. Jestli to takhle půjde dál, rozmyslím si jestli vůbec bratra mám. S klukama kráčíme do hradu. "Tak co ty a Evanska?" zeptá se Remus a očekává odpověď od Jamese. "Nevím mám strach ji oslovit" řekne mi James. "Brácha, nemáš čeho! Seš frajer? Seš. Jdi a pozvi ji na rande!" povzbudím ho.
Sedíme u nebelvírského stolu ve Velké síni. Přichází prváci a společně s nimi můj bratr. Stejně jako já kouká všude s pusou dokořán. Říkám si, že je v něm ještě naděje. Zdálo se mi jako kdybych zahlédl mého malého brášku, byť jen na okamžik.
"Regulus Arcturus Black!" zvolá moudrý klobouk. Reg pomalu stoupá ke stoličce a já nepřestávám doufat, že zbytek studia stráví se mnou. "Máš chytrou hlavu, to jo. Ale úspěchy a cíle ti také nechybí. Do Zmijozelu by jsi zapadl. Co ale s tebou? Nu dám ti na výběr. Buďto tě pošlu tam, kam se mi hodíš více nebo tě pošlu za tvým bratrem. Můžeš si vybrat" dořekl klobouk.
Atmosféra se dala krájet. Vzpomínky mi běhaly před očima. Natahoval jsem k němu ruku a doufal jsem, že si vybere správně. S Regem jsem navázal pevný oční kontakt. Už jsem si říkal, že ho něco osvítí a přijde ke mě. Zastavil jsem se, skoro nedýchal a srdce se mi zastavilo. Na okamžik jem zahlédl opět toho malého chlapce s plyšákem v ruce, toužící po přítomnosti staršího bratra a "Radši bych Zmijozel" řekne Reg.
Moudrý klobouk ho tam poslal. Mé okolí tleskalo a veselilo se. Pro mě se ale zastavil čas. Bylo to jako kdyby se mi rozpadl svět před očima. Jedna moje část ve mě právě zemřela. Ten kluk už nebyl ten Regulus, jak jsem si ho pamatoval. Regulus je pryč. Ten kluk, který mi před chvílí vyrval srdce z hrudi byla jen loutka mé matinky. Zlomilo mě to a došlo mi, že už bratra nemám. Ode dneška nemám rodinu. Mám jen Poberty. Jeho jméno, jméno té loutky už nechci nikdy ani slyšet.
ČTEŠ
𝐃𝐞𝐣𝐚 𝐕𝐮 / Marauders, Dcera Siriuse Blacka
Random"Mělo to být my proti celému světu, ale nakonec je to teď já proti tobě, Blacku" "Co se to s námi stalo Ath?" "Neříkej mi jménem, teď už na to nemáš právo a můžeš si za to sám" *** Sirius a Regulus mají děti, které jsou jejich věrné kopie. Historie...
