𝐃𝐞𝐣𝐚 𝐕𝐮 / Marauders, Dcera Siriuse Blacka

vlastní pán

Léto roku 1975
Probudil jsem se do bouřkového dne a už se zase těšil, až si zase budu moct lehnout. Měl jsem strach. Nevycházel jsem ze svého pokoje a modlil se k Merlinovi, abych už jel zpátky do Bradavic.

Byla spousta možností, které se mohly stát, kdybych opustil jediný pokoj v domě, jehož útroby byly červeno-zlaté. Třeba sirotčinec v Rusku, crucio, smrt, domluvený sňatek nebo hůř, vypálený znak na ruce, jejž nosili Smrtijedi.

Mohlo se stát všechno. Už jsem toho měl dost. Dávno vím, že ti lidé nejsou má rodina. Celý život jsem chtěl rodinu, která by mě brala takový, jaký jsem, oni jen nechtěli mě. Láskyplný domov jsem poznal až u Potterových.

V prvním ročníku Jamesovi rodiče svému synovi posílali všelijaké sladkosti. Když zjistili, jak to mám "doma" já, začali mi je posílat také. Je sice smutné, že k Jamesově matce Euphemii mám blíže, než ke své vlastní, ale co už. Už i profesorka McGonagallová se o mě stará více, než ona. Za ta léta jsem si zvykl.

Sedím u večeře a jako obykle mám strach jíst. Když jsem byl malý, měl jsem podezření, že mi matka dávala do jídla jed, proto jsem taky vypadal tak vychrtle. Bradavice to ale napravily. Celý večer matka mluvila o tom, jak já jsem špatný, jak jí dělám ostudu, to jsem se už dávno naučil ignorovat. Jenže pak se to začalo stupňovat. Nebyla novinka, že matka i otec často mluvili o své prosbě, aby mí mudlovští přátelé zemřeli.

Pak ale promluvil Regulus. "Siriusi, kdy už dospěješ?! Taháš se s tím krvezrátcem Potterem a o co, že místo učení se radši olizuješ s tou tvou McKinnonovou! Jsi falešný podrazák!" vím moc dobře, že mě bratr nenávidí, za to jaké mám názory, ale toto bych nečekal, že vytáhne zrovna u večeře.

Normálně by se nic nestalo, ale matka to slyšela a spustila. "Ty se cicmáš s křížencem?! Kolikrát jsem ti zakazovala se s tím krvezrátcem Potterem bavit! No možná crucio ti otevře oči!" zvolala. Ale pak se zase uklidnila a já nechápal, co dělá. Usmívala se a to mě děsilo.

"Mám lepší nápad. Vím moc dobře, že se s nimi nepřestaneš bavit. Takový optimista nejsem. Ale oni se můžou přestat bavit s tebou. Ve chvíli, kdy by viděli znamení zla vypálené na tvé paži, už by se na tebe ani nepodívali a ty by jsi začal poslouchat" konverzovala matka a při tom vypadala jako ďábel. Jen pomyšlení na toto mi připomíná mé osobní peklo. Když jsem to slyšel, myslel jsem, že se asi zblázním.

A dost! Siriusi dělej něco! Mysli! Zdrhni! Cokoliv! lítá mi hlavou. Jen co to matka dořekla, tak jsem si stoupl a začal rychle utíkat do svého pokoje. Sbalil si jen to nejnutnější. Se strachem v očích jsem letěl po schodech dolů. "Kam si myslíš, že jdeš?!" ječí na mě matka. Mám už toho dost! Musím se jí postavit a dnes to udělám a to s pořádaným kraválem. "Co myslíš? Odcházím!" křiknu na ní.

Než opustím dům, křičím po ostatních obyvatelích domu jména všech dívek nečisté krve, které jsem pomiloval. Otec z toho měl asi infarkt a mě to rozesmálo. Naposledy jsem se podíval na svého bratra a otázal se "Chceš jít se mnou?" a víte co on na to? Jen otočil hlavou a podíval se do kouta. Sebral jsem se a odešel s matčinými slovy "Tak si jdi!" a já byl konečně volný.

Nevěděl jsem kam jít, ale bylo mi to jedno. Konečně jsem byl já svým pánem. Myšlenky mě však zavedly domů. U Potterových jsem byl vždy vítaný. Snad mě aspoň na chvíli přijmou, než si najdu něco svého. Venku běsní bouřka, já jsem celý mokrý a musel jsem přejít půlku Londýna, abych se dostal k Potterovým.

"Tichošlápku, co tu děláš?" zeptá se ustaraně James. "Jamesi, já to udělal. Já zdrhnul. Už nikdy s nimi nechci mít nic společného! Až ti povím co se stalo, vše pochopíš" dokončím proslov a než se naději už jsem u Jamese v pokoji. Fleamont mi vaří čaj a Euphemia chystá postel. Nakonec já i James usínáme spolu v náručí.

Euphemia nám dokonce četla i pohádku na dobrou noc - Alenku v říši divů. Prý, aby jsme nezapomněli na to, že jsme pořád ještě děti. "Jste ta nejlepší náhradní máma na světě" povím jí a ona mě políbí na čelo. Ona i Fleamont už dávno ví, že místo jednoho syna mají dva, teprve dnes to bylo oficiální. Konečně jsem doma.

Zbytek prázdnin byl skvělý. S Dvanácterákem jsem hrál dopoledne Famfrpál. Odpoledne jsme šli do klubů a opíjeli se. Bylo nám jasné, že tyhle prázdniny jsou poslední chvíle, kdy takhle budeme moct vyvádět. Obráželi jsme kluby a bary. Všichni tam byli sjetý. Nebudu tvrdit, že my ne. Za celý prázdniny jsme toho stihli hodně.

Nebylo žádným tajemstvím, že jsem měl na Jamese poněkud špatný vliv. Když nám bylo dvanáct, tak jsem společně s ostatními Poberty propašoval do školy flašky ohnivé whisky. Každý jsme aspoň dvě vypli. Nebyl to dobrý nápad, ale stálo to za to.

Znovu jsme si to už nelajzli, když jsme vyděli výraz profesorky McGonagallové, byť vypadala spíše jako ustaraná máma. Dokonce se tak i chovala, když nám držela kbelík do kterého jsme zvraceli a zároveň nám sháněla studený obklad na hlavu.

Vždy jsem měl rád mudlovské drogy a bral jsem je rekreačně během večírků a nocí při pití. Právě se mnou James vyzkoušel marihuanu a kokain. Rád se mnout kouřil trávu, ale kvůli koksu se cítil nesvůj. Když jsem ho jednou načapal, jak kouří cigaretu, James mi na to jen odpověděl. "Co čekáš, když žiju s nikotinovým králem" myslel jsem, že se smíchy mužů potrhat.

Tajně jsme se vydali na festival mudlové rockové kapely ACDC, aniž by o tom Jamesovi rodiče věděli. Používali jsme magii před mudly, kteří nic netušili, protože všichni byli vysoko na LSD. James měl tendenci si sundat košili, když se opil. A taky měl tendence často zvracet. Na tripu jsme byli celý léto, ale už to stačilo. Mířili jsme zpět do Bradavic!