𝐃𝐞𝐣𝐚 𝐕𝐮 / Marauders, Dcera Siriuse Blacka

sladká pomsta

Pohled Walpurgy
"Merline! Vždyť už jdu!" křiknu a položím si otázku, kdo se opovažuje sem přijít v tuto pozdní černou hodinu ranní. "Pane Brumbále, co tu děláte? A co jsou zač ty děti?" divím se ještě více. "Promiňte, že vás v tuto dobu ruším, vás syn Sirius byl odveden do Azkabanu za napomáhání vraždy manželů Potterových, zabití dvanácti mudlů a za smrtijedství. On a jeho žena, která je už po smrti, měli dceru a také měl v péči svého synovce, syna pana Reguluse. Jste jediná, která si je může k sobě vzít. Byli vám oba svěřeni do péče" dořekne Brumbál a ty mimina mi vrazí i s nějakými dokumenty do náruče a odejde.

Regulus má syna s mudlovskou šmejdkou, Sirius má dceru s křížencem a já se o ně mám starat? To určitě, oba mý synové by si zasloužili potrestat. Pak mi hlavou proběhne myšlenka, dost zákeřná myšlenka. Těch jejich bastardů můžu využít. Vychovám je tak, aby nesnášeli mudly a byli takový, jaký já jsem vždy chtěla své děti mít. Pak až umřu, je oba pošlu do sirotčince do Ruska, a tím tomu dám třešničku na dort. Můj nejstarší se mi vždy vysmál, že bych to neudělala. Doufám, že se bude pozorně dívat, až je jednoho dne plné nenávisti posadím do vlaku. Nejsou to děti nebo nedej bože má vnoučata. Jsou zbraň a záminka k pomstě.

Roky přešly a ti bastardi mají už šest let. Vychovala jsem je pevně a chladně. Sice, aby poslouchali jsem je musela pálit svojí cigaretou, či na ně seslat crucio, ale povedlo se. Robin mě zklamává. Athény se často zastává, je ale slabší a stále má v sobě nějakou empatii k mudlům. Vyvažuje to tím, že mě poslouchá na slovo, respektuje mě a nemá žádný problém s černou magií, kterou je od mala společně s ruským jazykem učím.

Athena mě ovšem mile překvapuje. Má výdrž, nemá city, je výborná v černé magii. Mudlové jí jsou jedno a je silná v kouzlení. Je ambiciózní, jistě by se dostala do Zmijozelu a nedělala by mi ostudu, jako její otec, který by z ní byl jistě zklamaný. Na rodiče se mě zeptala jen jednou. Řekla jsem jí pravdu a ona pochopila, co jsou zač. Za to Robin se na ně ptá často a nedokáže přijmout fakt, že je jen nechtěný špinavý parchant.

Už jsem stará a na smrtelné posteli. Krátura mě rozmazluje, jak se jen dá. Až zemřu přesunu svoji duši do mé podobizny v obrazu, díky černé magii. Byl to Robinův nápad, trochu mě to překvapilo. Vždy ke mě měl nějaké pouto, a dokonce mě oslovoval babičko. To u Athény nehrozí, vždy se mu jen vysmála, že je pošetilý. Nechala jsem si děti zavolat a říct jim, jak jejich budoucnost bude vypadat. Nejsem hloupá a vím, že si je Brumbál najde a přivede do té nečisté školy.

"No děti moje, dnes se vidíme naposled. Brzy budu muset odejít a vás čeká cesta na východ do Ruska. Nezapomeňte, co jsem vás učila. Buďte krůtí a bezcitní. Mudlové jsou špatní a Zmijozel je ta správná kolej. Nedělejte ostudu své rodině! Zdokonalujte se v černé magii" dopovím. "Spolehni se, nezklamu tě. Však víš, že já slovo prohra nemám ve slovníku" poví mi hrdě Athena a já jsem na ni pyšná. "Jistě babičko" řekne Robin a mě to trochu srazí mé předešlé nadšení, alespoň mě ti dva poslouchají, narozdíl od jejich otců. "Kráturo odveď je, ať si jdou sbalit věci" rozkáži mu a on tak učiní. Poděkuji mu za jeho služby a pomalu odcházím vstříc smrti.

Pohled Robina
Mám strach. Rusky plynule neumím a když na to přijde, jsem slaboch. Nedokážu věci, co Athena ano. Ji kdyby babička požádala, aby někoho zabila, ona by to udělala a ještě by se tomu zasmála. Rozcházíme se spolu v pár názorech. Před babičkou se prezentuje, že mudlové jsou špatní a vše po ní papouškuje. V konečné fázi jí je ale jedno, kdo má jakou krev.

Říká to jen, aby nedostala výprask, který jsem za ni většinou vzal stejně já. Její jediný vzdor je, že krade babičce cigarety, který nenápadně kouří vzadu za domem. Byla sice sranda sledovat, jak ustaraně babča hledá své cigarety, ale na druhou stranu si Athena od čtyř let vypěstovala závislost. Nic jsem ale neřekl, o to já jsem to měl totiž lehčí.

Ji babička zlomila, mě ne. Babča si stojí za tím, že naše matky byly děvky a naši otcové vrazi a krvezrátci. Athena je impulsivní a výbušná a nelíbilo se jí, když tak někdo mluvil o jejích rodičích. Mě také ne, ale já se babičce tak jako ona nepostavil. Jen co ji svými slovy urazila, ji už babička táhla do sklepa a tam ji několik hodin bičovala. Od té doby má Athena na rodiče stejný názor jako ona.

Já ale názor nikdy nezměnil, jen se nevyjadřuji a vše odkývu. Díky tomu momentu jsme se semkli k sobě ještě více, svěřujeme se sobě navzájem a držíme spolu. Ath už ale nezajímalo, kde je pravda s našimi rodiči. Mě ale ano a nevěřil jsem, že je to pravda. Tady se s názory rozcházíme.

Babička nám o rodičích nikdy nic neřekla, ale to nevadí. Já ty své najdu a Ath ať si dělá co chce, když je poznat nechce. I přesto všechno je pro mě jako sestra a já ji moc miluju. Vím jistě, že ona mě také. Když jsem zlobil a nedostal za to najíst, nosila mi natajnačku večeři. Jsem jediný komu povolila, aby viděl její jizvy. Já je mám taky, ale moc mi na nich nezáleží. Ona jich má mnohem víc než já, takže ji v tom chápu.

Na mě sesílala babička crucio, ji ale bičovala. Nevím proč na mě byla milosrdnější. Zbičování bolelo mnohem více a nechávalo stopy na těle. Svůj bič měla uzpůsobený tak, že čím více jste s ním o někoho mrskly, tím více štiplavé a pálivé tekutiny z něj vytékalo. Athena těchto večerů zažila dost. Má zjizvený celý záda. Rány se hojily celé měsíce, protože díky tomu jedu je měla celé rozežrané.

Nikdy se nestačily zhojit, protože brzo dostala další zbičování. Byl jsem šťastný, že já jednou za čas vyfasoval crucio a ne toto. Athenu to udělalo silnou, zatímco já slábl a schovával se v pokoji. Je mi jasné, že bez ní bych nebyl schopný venku přežít.

Moji rodiče by mi toto nikdy neudělali, tím jsem si jist. Mám už sbaleno, jen jsem si z ložnice mého otce vzal nějaké knížky o magii a různé kouzelnické encyklopedie. Naposledy jsem se snažil otevřít dveře, kolem kterých jsem šel. Byly zabezpečeny kouzelem a mě velmi zajímalo, co je za nimi. Určitě za nimi bylo něco zakázaného a také něco, o čem babička nechtěla, aby jsme věděli. Neříkala nám dost věcí, nevíme ani kdo jsou naše matky. Víme jen jména našich otců. Můj se jmenoval Regulus a Athénin Sirius.

Ty dveře se nacházely pod schodištěm a vyzařoval z nich starý rodinný duch, ikdyž to bylo na tento dům zarážející. Nepovedlo se mi to, a tak jsem zavítal do ložnice mého strýčka, a taktéž otce Athény. Ta sem nikdy nevkročila, aspoň o tom nevím, ale myslím, že mi lhala, když to tvrdila. Měl na stěně spoustu fotek. Nejspíše s jeho přáteli a mě zajímalo, jestli někdo z nich nebudou naše matky. Všechny fotky jsem si vzal sebou. Měl jsem typ na dvě slečny. Jedna blondýnka s kudrnatou hřívou jako má Athena. A pak na jednu černovlásku, která byla velmi podobná mě.

Její fotku jsem našel v obou pokojích. Jednou na strýčkově stěně a podruhé v pokoji mého otce v podlaze společně s plyšákem psa, který měl na jmenovce napsáno Rafael. Spal jsem s ním každou noc a byl si jist, že ta černovláska je jistě moje maminka a můj otec ji miloval. Myslím, že to byla zakázána láska, protože její fotku měl otec schovanou v podlaze a ne vystavenou jako strýček. Navíc můj táta chodil do Zmijozelu. Byla moc krásná a chodila do Nebelvíru stejně jako rodiče mé sestřenice. Asi proto k ní byla babička více krutá. Nebelvír byl podle jejího prašivý a byl kolejí krvezrátců.

"Robe, máš už sbaleno? Krátura nás chce odvést na vlak" přijde a najde mě v pokoji mého táty. "Ale no tak, neříkej mi, že tu starou babicu oplakáváš. Je dobře, že zemřela" dořekne a zasměje se. "Ne jen jsem si byl ještě pro pár věcí, co tu nesmím nechat" povím jí a odejdu do svého pokoje, abych zbytek věcí dal do kufru. "No jo, to by jsi nebyl ty, aby jsi tu ty starý krámy nechal" následuje mě. "Panu Rafaelovi by se to nelíbilo, že jsi ho opustil, že?" a začne se tlemit. "Ty se moc neozývej, chodila jsi vždy za mnou, když jsi měla noční můru" vysměji se jí a ona mi odsekne, že už musíme jít.

Nebudu se jí stavět do cesty, není to moc dobrý nápad a tak ji poslechnu. To poslední, co si pamatuji před tím, než usnu ve vlaku je, jak mi Krátura mává a Athena čeká až si bude moci nepozorovaně prohlédnout ty fotografie, co jsem si vzal sebou. Nepřizná to, ale taky chce rodiče. Radši usnu a nechám ji být. Myslím, že se probudím až v Rusku.