𝐃𝐞𝐣𝐚 𝐕𝐮 / Marauders, Dcera Siriuse Blacka

Potter lotr, mudlovská policie a začátek školy

Myslela jsem, že tohle místo se nikdy nezmění. Že bude vždy stejně chladné a temné. Byla jsem překvapená, když jsem po celém roce zase vztoupila mezi zdi toho domu. Zjistila jsem, že tento dům měl i okna. Samozřejmě, že je měl i před tím, ale nikdy před tím to tak nevypadalo. Zapříčinilo to, že v domě panoval chlad a šero.

Nyní to vypadalo naopak. Útroby domu zářily a skrze okna prostupovala pozitivní energie v podobě letního světla. Uprostřed té příjemné atmosféry se mezi dveřmi objevil můj táta s úsměvem od ucha k uchu.

"Tati!" vykřikla jsem, upustila kufry a vběhla mu přímo do náruče. Po chvíli se k nám připojil i Robin. Krásnější moment pohledejte. Kdyby nás kdokoliv viděl, pomyslel by si o nás, že jsme jistě rodina, která se neuvěřitelně moc miluje. V momentě, kdy mě táta svíral v objetí, mi jen problesklo hlavou, že mám konečně štěstí. V posledním roce jsem měla naprosto všechno.

Jestli něco o mém otci vím, tak je to to, že je to silný a pevný muž. Snaží se pro nás být odvážný, ale i přes ty úsměvy, vtipy a žerty jde vidět, že má strach. Ani se mu nedivím.

Po tom, co Voldemort zabil Diggoryho a vrátil se, je kouzelnický svět vzhůru nohama. Ministr vše popírá. Brumbál a Potter jsou považováni za blázny a nikdo nic neřeší. Táta tvrdí, že se ministr bojí, a tak dělá, že to radši nevidí.

Když pominu tento fakt nadcházející války, tak je jinak všechno skvělé. Čas od času k nám přijede návštěva. S tátou a Robem hrajeme spoustu deskových her nebo se potloukáme po lese. Někdy jsme využili i přítomnosti Klofana a létali na něm.

Ani v létě jsme se učení nevyhli, protože si táta umanul, že nás naučí pár kouzel, která se nám jistě budou hodit. Já jsem se taky stala na chvíli učitelkou a vzdělávala tátu. Místy i Robina, protože ten toho o hudbě moc nevěděl a můj táta toho hodně promeškal, co se týče hudebního průmyslu.

Dělalo mi neskutečnou radost, když jsem ho viděla jak si zpívá, tancuje a u toho vysává v obýváku. Přesně takhle jsem si tátu představovala - volného a šťastného.

Koncem léta se na Grimaldiho náměstí nastěhovali Weasleyovi, Raremurkovi, Snapeovi a po pár dnech přijela i Hes se svým dvojčetem a Harrym.

Jednou večer jsme se s holkama rozhodly jít ven. Nikomu jsme o tom neřekly a jen se vyplížily. Po pár hodinách a spoustě pití, jsme ani nevěděli kde jsme, natož jak se vrátit domů.

Byl to večer plný pití, hudby, světel, nejspíše i veřejné nahoty a mudlovské policie. Za zmínku lze uznat i vraždící pohled mé matky a nechutnou kocovinu.

***
"O čem si myslíte, že se asi baví?" zeptám se. "Jo Robine, na to my máme odpověď" vynořili se za mnou Fred a George. Všichni jsme se slezli nad schodištěm a díky udělátku od dvojčat odposlouchávali rozhovor dospělých.

Jediné, co jsme pochytili, byl docela ostrý rozhovor mezi strýčkem a profesorem lektvarů. Křivonožka, Hermionin kocour, udělátko zničil a my pak nevěděli nic ani z bla. "Ošklivá kočička!" pokárala Herm svého mazlíčka.

Dveře se po hodině konečně otevřely a Molly nás uvítala v náruči s večeří. Tato žena je nejlepší kuchař na světě a za tím si pevně stojím.

Harrymu byla vysvětlena momentální situace ve světě, kouzelnickém světě. Od duševního chorého zdraví našeho ministra přes informace o Fénixově řádu až po to, jak ho teď kouzelníci vidí.

"Už nejsme nikdo v bezpečí. Mudlorození začnou umírat. Bude válka" řekne Remus. "Ani čistokrevní nemají vyhráno. Podívej na nás Reme. Jsme označeni za krvezrádce, protože jsme se přidali k řádu a zrušili veškeré naše závasky" poví Celestina máma.