𝐃𝐞𝐣𝐚 𝐕𝐮 / Marauders, Dcera Siriuse Blacka

tak hele starouši

Je srpen roku nejspíše 91. Čas nám splývá. Na náš nový život jsme si zvykli. Athena je v této podobě šťastnější. Nedávno ten "sirotčinec" zavřeli. Zjistilo se, že prodávali děti do pracovních táborů za Uralem, a ty které se jim nehodily, zabili. Máme se moc dobře, jediné co mi vadí, jsou ty Athéniny rockové kapely. Zrovna nám tu hraje song Back In Black od ACDC. Ulovili jsme si jelena, můj oblíbený oběd. Někdo nás však vyruší.

"Nerad kazím vaši hostinu, ale téhle divočiny už stačilo" pronese hluboký hlas, který patří nějakému starci. Athena se nechává tím zvířetem v sobě přemoct a začne se plížit směrem k němu. Do toho oba vrčíme. "Ale no tak děti, přece by jste mě nesnědly. Přeměňte se zpátky, ať si můžeme promluvit" praví nám ten dědek. Ze zvědavosti tak učiníme. Oblečeme se, ale moc nevíme jak. Už jsme v této podobě pobyli několik měsíců.

"Tak hele starouši, nevím co jsi zač, ale varuji tě. Sice jsme ještě děti, ale naštvat nás ti nedoporučuji, mohl by to být tvůj poslední hrdinský čin" vyštěkne na něj Athena, ale ten muž se nezalekne ani trochu. Znervóznilo nás to. "Co jste zač a co tu chcete!?" vykřiknu na něj. "Jmenuji se Albus Brumbál a jsem ředitel Školy Čar a kouzel v Bradavicích" vypadne z něj.

"No to je přímo úchvatný strejdo, gratuluji. A teď vysyp, co po nás chceš! Moc často se nestává, že sem přijde nějaký děda v pyžamu, ale tak pořád lepší než prázdný žaludek" dořekne Athena a zasměje se. "Slečno Blacková, kroťte svůj slovník prosím" poví s naprostým klidem ten stařec a já jen koukám jak trubka. "Odpovědí na vaši otázku je, že vás chci vzít domů. Doufám, že jste si nemysleli, že takto budete žít napořád. Budete navštěvovat školu, aby jste prohloubili své znalosti v magii a konečně zjistili pravdu o vašem původu. Jak vidím, magii očividně dobře ovládáte" poví nám.

"Když s vámi půjdeme, znamená to, že dostaneme najíst a taky postel?" zeptám se. "Jistě a také mnohem víc. Na té škole studovali i vaši rodiče, je vaším osudem, aby jste tam nastoupili také. Prosím vás, pojďte domů" a toto rozhodne. Speciálně rozhodla ta postel a jídlo. "Nemáme co ztratit" poví mi Athena. Tak si sbalíme a následujeme toho starce, tedy pana ředitele. Přenese nás do nějakého hradu.

Když se tak stalo, nemohli jsme uvěřit, kde to právě stojíme. Nacházeli jsme se v jeho pracovně, kde na nás čekal nějaký muž. "Hagride, představuji vám Blackovi" poví mu. "Promiňte, že jsem vám neřekl, kam jdu, ale bylo to důležité. Ještě před nedávnem jsem o jejich životě mimo Anglii nevěděl. Prosím odveďte je do koupelny, zapáchají divočinou. Pak je vezměte sebou do Příčné ulice, aby si mohli nakoupit vše potřebné" dokončí ředitel svůj proslov. Byli jsme rádi, že nějaký zlom v našem životě nastal.

Vykoupali jsme se a s Hagridem, ze kterého se vyklubal moc milý chlapík, jsme odešli do oné ulice. Šel s námi i jeden chlapec s jizvou na čele. "Ahoj, já jsem Harry, Harry Potter" vypadal moc sympaticky, a tak jsme se mu také představili. Připadali jsme si, jako bychom byli konečně doma. Byl to zvláštní pocit, nikdy před tím jsme nic takového necítili.

Pohled Athény
S Hagridem jsme vše nakoupili. Některé etapy našeho nákupu byly celkem zarážející. Šli jsme si koupit hábity šité na míru, ale to se trochu zvrhlo. Nejdříve šel na řadu Robin a Harry. Pak jsem šla na výstupek já a paní Malinová na mě zkoušela nějaký hábit. "Zlatíčko, ty jsi ale pohublá. Budu ti muset hábit zmenšit. Chvíli tu prosím počkej" poví mi švadlena.

V obchodu se nalézala jedna rodina. Všichni byli blond a nos měli vysoko nahoře. Rodina byla tříčlenná. Tvořili ji otec, matka a pak syn nejspíše našeho věku a oslovovali ho Draco. Začala jsem na ně zírat a mezi tím se kluci sbalili a mě tam nechali. Švadlena mi zasignalizuje, že mám jít za ní. Oblékla jsem si hábit a šla si stoupnout se švadlenou k zrcadlu, ale omylem jsem vrazila do toho kluka, Draca.