𝐃𝐞𝐣𝐚 𝐕𝐮 / Marauders, Dcera Siriuse Blacka

spálili jsme se

James mě naštěstí podržel. Ne, doopravdy podržel. To co se stalo, se mnou seklo. Kluci mě po večeři odvedli do naší koleje. Míjeli jsme se s partičku holek, které vedla Lily Evansová. Všechny se mi vysmály. Vypadal jsem jako mrtvola.

Seděli jsme ve společenské místnosti a ty dívky právě se smíchem odcházely. "Hned za vámi přijdu" křikne na Lily jedna z nich. Byla to taková roztomilá malá kudrnatá bloncka s oříškovýma očima a nejkrásnějším úsměvem, jaký jsem kdy viděl.

"Ahoj, jen mě zajímalo, jestli jsi v pořádku?" promluví na mě a vypadá jako můj anděl strážný. Koukám na ni trochu jak na přízrak a ona si toho všimla. James do mě šťouchne. "No jo, jsem v pořádku. Díky, že ses zeptala" vypadne ze mě na jeden nádech. To mě podržte, ona se rozesmála. "Tak jsem moc ráda. To s tvým bratrem mě moc mrzí" koukne na mě. Já se na ní provinilě usměji a ona je na odchodu.

Nemůžu ji nechat odejít. Siriusi, mysli! Řekni jí ještě něco! "Ty jsi Marlene McKinnonová, že? vylítne ze mě. "Ano, to jsem" a usměje se. Napadne mě, že se představím "Já jsem - já vím kdo jsi!" skočí mi do řeči. Tohle byla blbá otázka. Radši to přejdu a jen se usměji.

Když odešla, teprve jsem začal vnímat
okolí, až když se mnou kluci začali třást. "Myslíš, že se zbláznil?" ptá se Remus. "To nevím, ale vypadá jak kdyby viděl anděla" odpoví mu Peter. "A taky že jsem ho viděl, pánové" rozseknu debatu a pomalu se vracím do reality.

"Ty jsi vypadal jak já, když jsem poprvé viděl Evansku!" směje se James. "Ty jsi se normálně zamiloval" pronese udiveně Remus. "Hoši, nevím co se to dneska stalo, ale už nic nebude tak jako dřív" pronesu a kluci mě odnesli na pokoj.

Když ta krásná chvíle skončila a zase jsem stál nohama na zemi, vzpomněl jsem si na Rega. Začal jsem brečet, ale samozřejmě jsem to popíral. Už jsem velký a nebrečím. Kluci už spali, až na Jamese. "Vím, že nejsi v pořádku, proto se ani na tu blbou otázku ptát nebudu, ale chci aby jsi věděl, že tu jsem pro tebe" řekne mi James a mě povyskočí srdce. Popřejeme si dobrou noc a usneme nebo já se o to aspoň pokouším.

Pohled Reguluse
Druhý den ráno mi nebylo zrovna nejlíp. Asi jsem to včera přehnal. Ne asi, ale určitě. Ublížil jsem mu a sobě ostatně taky. Půjdu a omluvím se. Snad mou omluvu přijme, nechci o něj přijít. Měl jsem strach. Kdybych se dostal do Nebelvíru, měl bych doma peklo jako Sirius a já na to nejsem stavěný. Je mi ze sebe zle. Jsem slaboch.

Procházím velkou síní v čase snídaně. Šinu si to rovnou k nebelvírskýmu stolu.
Už jsem skoro u Siriuse a chci mu poklepat na rameno, když v tom uslyším. "Jamesi, ty jsi ten nejlepší bratr, jakého jsem si mohl přát!" povídá Sirius. Když jsem to slyšel, raději jsem utekl.

Rozběhl jsem se s brekem z Velké síně ven a omylem někoho sejmul. Šmarja! Já srazil dívku na zem. "Omlouvám se, to jsem nechtěl" usměji se a když se na ni podívám, musím na ní oči nechat. Je moc krásná. Regu, prober se! Nejspíše je to nějaká šmejdka a ještě k tomu z Nebelvíru! Hezčí dívku jsem neviděl. Regulusi přestaň! "Ne to ty promiň, mám dávat pozor" oplatí mi úsměv. Pomůžu ji vstát a pomalu odcházím zpět na kolej. Přešla mě chuť.

"Ahoj, Siriusi můžu s tebou mluvit?" mile se zeptám mého spolužáka. "Jistě, ty jsi Renne viď, Renne Fisherová?" odkýve moji otázku otázkou. "Ano, prosím tě, když jsem šla uličkou k našemu stolu, viděla jsem tvého bratra za tvými zády. Natahoval se k tobě a asi ti chtěl něco říct. Pak ale začal brečet, utekl a u toho do mě vrazil. Jen jsem chtěla, aby jsi to věděl" dořeknu. Sirius mi poděkuje a já si přisedla k holkám. Nemůžu jeho bratra dostat z hlavy. To setkání, něco to znamenalo.

Když mi to Renne řekla, myslel jsem, že se hanbou propadnu. Nejspíše mě slyšel. Ale co už, možná se nikdy nedovím, co mi chtěl říct, ale je mi to jedno. Můj bratr už není Regulus, ale James. Pohled mi sklouzl k Marlene. Je tak krásná a právě se na mě usmála! Hned jí úsměv taky oplácím. Dnes ráno jsem si jist dvěmi věcmi. Mám bratra jménem James Potter a miluju Marlene McKinnonovou.