"Ona vám vážně dala zaracha?" zeptala se Daphne. "Jo" zněla odpověď. "Jakmile matka zjistila, že jsme zvěromágové, tak vylítla z kůže" načež se celé kupé začalo smát.
Změstnalo se nás sem všech dvanáct - já, Protinožci, Draco, Theo, Daph, Pansy, Lorenzo, Blaise, Crabbe a Goyle. Takže vlastně všichni Protinožci, protože už jsme byla jedna parta. "Nejhorší na tom bylo, že tátové s tím nic nenadělali. Byli na to příliš malí páni" řeknu s protáhlým obličejem.
"Ha! To se jim nedivím. Já vím moc dobře, jak je těžké se ženám zavděčit. Že mám pravdu, Lorenzo?" Enzo horlivě přikývne a oba se začnou smát. Smích je po chvíli přejde, když vidí můj a Daphin obličej.
"Být tebou se moc nesměju Theo. Tátovi se moc nelíbíš a chtěl by s tebou mluvit" tentokrát se směji já. "Miluju tě Ath" usměje se na mě jak měsíček na hnoji a já jen kývnu.
"Tento rok bude výjimečný" řekne Goyle. "Stejně tak jako ty předešlý" směje se Pans a všichni souhlasíme. "Víte o tom, že má být Turnaj Tří Kouzelníků?" nadhodí Draco a většina jen kývne.
Zase já nic nevím a upřímně ani nevím, co to znamená. Hestia mi to vysvětlila. "Klasická Alenka" zasměje se Lily. "Nech si to" řeknu a opřu se o opěradlo.
***
Přešlo pár týdnů a momentálně jsem ležela ve své posteli a jako obvykle přemítala nad budoucností. Zhruba před hodinou proběhlo vybírání žampionů do turnaje. Mezi nimi je i Harry Potter, který je tam jaksi navíc.
Nikdo neví, jak se to stalo, protože do turnaje mohli jen žáci 17+ a Harrymu je čtrnáct. Škola se rozdělila na dva tábory. Ti kteří si myslí, že Harry to udělal schválně kvůli popularitě a nebo aby zemřel, protože má deprese. Tyto možnosti vymyslela slečna Rita Holoubková a dle mého je to, slušně řečeno, milka.
***
"Nad čímpak přemýšlíš?" vytrhne mě kdosi z přemýšlení. "Theo, ale toto je dívčí část naší koleje. Tady nemáš co dělat. Navíc, ty? Takový slušný hoch? A porušovat pravidla?" šibalsky se na něj zasměji. Theo si lehnul ke mě a přitáhl si mě do obětí. "Děláš jakoby ti to vadilo. Co čekáš? Pro holku jako ty se musí riskovat" usměje se a vtiskne mi pusu do vlasů.
"Tak co se tady děje?" otočí se na mě a zní vážně. "O čem to mluvíš" vychrlím. "Hele, ty a Robin jste se usmířili? Protože, za tu dobu, co tu jsme jste neudělali nic Potterovi a spol. Ty a Robin se nehádáte, a když jsem tě jednou šel hledat a přišel sem. Všiml jsem si toho plánku, o kterém jsi nám řekla"
"Byla jsi s ním na astronomické věži. Divil jsem se tomu, ale ostatní nebyli překvapení. Víš kdo mi teprve řekl pravdu o tom, co se stalo v létě? Byli to Crabbe a Goyle. Neposlala jsi mi ani dopis. Vím, že nejsem zrovna přítel dle tvých představ, ale i přesto tě miluju a celkem mě mrzí, že když to řeknu nahlas před někým, tak ty mi na to neodpovíš. Jen nechci, aby ti zase Robin ublížil, nebo aby jsi mě vyměnila za něj. Mám starost" sedne si na postel a nervózně si hraje s prstýnkem.
Rukou jsem mu něžně natočila hlavu, aby se podíval na mě. "Dala jsem mu druhou a poslední šanci" řeknu a sednu si k němu blíž. Někdy zapomínám, jak moc mi na Theovi záleží, a jak velké štěstí mám, že zrovna on je můj přítel.
"Víš, chci se omluvit" Theo se jen zamračí a asi mě moc nechápe. "Beru tě jako samozřejmost a to není dobře. Vážím si tě a jsem ráda, že se o mně zajímáš. Promiň, že se vždycky vše dovíš jako poslední. Miluju tě. Vím, že to neříkám moc často, ale není to protože to nemyslím vážně, ale protože jen neumím moc dávat najevo emoce. Už jen toto je pro mě těžké říct. Ale jestli pro tebe je to důležité, tak se překonám" řeknu a nakonec usnu v jeho obětí.
Když nad tím tak přemýšlím, Theo měl pravdu. Já a Robin jsme na tom už byli lépe. Nehádali jsme se a jednou za čas se na sebe i usmáli.
Co se týče Harryho, tak první úkol splnil a všichni ho mají za hrdinu, zase. "Alenko, pohni! přijdeme pozdě na tu schůzi s Nebelvírem" řekne mi Lily a táhne nás do jednoho sálu. "Jakou schůzi?"
***
"K příležitosti turnaje se zde bude konat ples, Vánoční ples. Proto jsem zorganizovala s profesorem Snapem tento taneční výcvik. Nedovolím, aby jste pošpinili reputaci školy a počínali si jako banda pitomých potácivých paviánů" dořekla profesorka McGonagallová a já málem spadla tím šokem z lavičky, na které jsme s holkama seděly.
"Dámy, tohle balíme" otočí se k nám Lily s děsem v očích. "Holka, ty mi snad čteš myšlenky" doplním ji s humorem. V tichosti jsme se zvedly a šinuly si to ke dveřím. Už jsme byly skoro na chodbě, ale.
"Ne tak rychle slečny. Sednout!" ozvala se profesorka a my ji raději poslechly. "Slečno Blacková, sem!" řekla profesorka a zasignalizovala mi, že mám jít k ní, respektive k profesoru Snapeovi. Před profesorkou stál Weasley a tvářil se, jak kdyby viděl prázdný talíř.
Následovně po nás chtěli, abychom si s nimi zatančili na hudu z minulého století. Nad tím jsem jen protočila oči. "Copak slečno, nelíbí se vám hudba?" otázala se mě profesorka.
"No jak se to vezme, já mám pouze velmi vytříbený vkus na hudbu" odpověděla jsem. Bylo mi jasné, že za tohle všechno budu po škole asi celý měsíc.
Všichni mý kamarádi se mohli smíchy potrhat. "Copak Theodore, žárlíš?" plakal smíchy Draco. Ukázala jsem na ně prostřední prst a oni trochu ztichli. Jen jsem doufala, že Cel nechala foťák na pokoji.
Pak si nás poslali si sednout a začali něco říkat. Já profesory radši už moc nevnímala. "Nyní všichni vztyk a najděte si partnera" zaregistrovala jsem. Načež jsem okamžitě roztáhla ruce, aby holky nemohly vstát. Znovu už prosím ne! Pomyslela jsem si.
Toto utrpení trvalo dobré dvě hodiny. Byly to nejdelší dvě hodiny mého života. Tancovat s nějakými dědky na hudu, co beztak neposlouchala ani moje babča? Už se teda vidím.
"No nic, tak jste propuštěni" oznámila profesorka a celý Nebelvír i Zmijozel okamžitě pádil ke dveřím. "Jo a Blacková, večer se hlaste u mě v kabinetu o školní trest!" zakřičel na mě profesor. Byla jsem po dnešní hodině ráda, že jsem ráda.
***
"Pánové, co budeme dělat?" zeptal jsem se vyděšeně a dostalo se mi ještě vyděšenější odpovědi. "Já nevím Robe. Všichni už někoho mají až na nás" ozval se Harry. "Až na nás a Nevilla" zasměje se Ron. "Jo, ale ten může pozvat sebe" řekne Harry. "Neville někoho má" ozvala se Hermiona.
"Kluci, vy furt nikoho nemáte?" ptá se Fred. Jen přikývneme a dvojčata se směšně zatváří. "Tak to si pohněte, než vám všechny hezký rozeberou" zasměje se George. "Bych chtěl vidět tebe" zamračí se Ron na svého bratra.
"Náhodou, já někoho mám" ohradí se George. "A co ty Frede?" zeptám se. "No ehm. Hej Angelino, nechceš jít na ples tancovat se mnou?" křikne na svoji spolužačku Fred a u toho dělá nějaké divné opičky s rukama. Ta s chichotáním jeho pozvání přijme. Kluci se na nás jen usmějí a odejdou.
"Hermiono, ty jsi holka" řekl Ron a já už větřil trapas. "Nešla bys-" řekl a u toho napodoboval stejné pohyby jako před tím Fred. "Věř nebo ne, ale někdo už mě pozval a já jsem řekla ano" skočila mu do řeči a odešla.
Termín plesu se přibližoval a já pořád nikoho neměl. Chci pozvat Celeste, ale mám strach. "Kluci myslíte, že by se mnou šla?" prohodím jen tak do řeči. "Můžeš se zeptat, támhle jde a konečně je sama" řekne mi Harry. "Teď nebo nikdy" šťouchne mě Ron a já se rozejdu směrem k ní.
"Ahoj Celeste"
"Ahoj Robe, děje se něco?" zeptá se mě. Chvíli přemýšlím, jak se mám zeptat. Mám u toho taky máchat rukama jako před tím kluci?
"No víš, říkal jsem si, jestli by jsi se mnou nešla na ten ples?" zeptám se a jen koukám do země. "Ano, ráda s tebou půjdu" kouknu na ní s údivem a nakonec se jen usměji.
Pořád tomu nevěřím. Stále mi v hlavě hrál její úsměv, když jsem šel do společenské místnosti. Vstoupím do věže, ale tam takové veselo není.
ČTEŠ
𝐃𝐞𝐣𝐚 𝐕𝐮 / Marauders, Dcera Siriuse Blacka
Random"Mělo to být my proti celému světu, ale nakonec je to teď já proti tobě, Blacku" "Co se to s námi stalo Ath?" "Neříkej mi jménem, teď už na to nemáš právo a můžeš si za to sám" *** Sirius a Regulus mají děti, které jsou jejich věrné kopie. Historie...
