𝐃𝐞𝐣𝐚 𝐕𝐮 / Marauders, Dcera Siriuse Blacka

"ty jsi na začátku zachránila mě, tak já na konci zachráním tebe"

"Bude to divný, ale nechce se mi sem" pípne Draco vedle mě. Všech dvanáct se nás vylajnovalo vedle sebe před vztupem do hradu. Nikomu se nechtělo vztoupit dovnitř, ale spoustě z nás se nechtělo ani domů.

Cesta vlakem byla bezstarostná. Všichni jsme mluvili o našich svátcích. Ta část party, co byla u mě doma, by nejraději otočila vlak zpátky. Naopak ta část, která byla ve svých domovech, by ještě šlápla na plyn ku předu.

Bradavice už nebyly to, co bývaly. Všechno okolo nás nám připadalo chladné a temné. Učitelé byli terorizováni naší ředitelkou a studenti to samé.

Nejhorší na tom všem bylo, že doma to nebylo o moc lepší. Viděla jsem na řádu, že mají strach. Voldemort nabírá na síle a ano, oslovuji ho jeho jménem, protože se toho jména nebojím.

Všechno se vrátilo do starých kolejí. Já se tajně scházela s Theem, chodila na schůzky Brumbálovy armády a porušovala školní řád, kudy jsem chodila. Stejně tak to dělali i mý přátelé, ale bohužel i nepřátelé.

Dny se proměnily v týdny a ty zase v měsíce. Než jsem se nadála byl konec roku. Zkoušky jsme nějak všichni zvládli. Větší vrásky než byly ony zkoušky mi ale dělaly Lilyniny předpovědi, že přijdou zlé časy.

I tak jsme si ale dopřáli chvíle štěstí. Všichni Protinožci jsme se sebrali a v noci se vyplížili z hradu. Byla teplá červnová noc a my venku zapíjeli úspěšné složení zkoušek.

Po chvíli se k nám v lese připojili i Harry, Robin, Weasley, Grangerová, Ginny a Fred a George. Byla to fajn noc. Seděla jsem si na pařezu a pozorovala své přátele. Všichni byli tak šťastní.

Blaise a Pansy si v klidu povídali s Weasleym a Grangerovou. Daph a Ginny společně povzbuzovaly Draca a Thea, kteří právě hráli pálku. Crabb a Goyle se spolu požďuchovali jako obvykle. Hestia ukazovala Harrymu, jak si umí zapálit obočí a jeho to udivovalo, ale spíše to bylo tím alkoholem v krvi. Aby toho nebylo málo, Lily všechno aktivně dokumentovala ve společnosti Freda a George.

Pak jsem si uvědomila, že nikde nevidím Cel a Roba. Hned jsem se vyděsila, jestli se jim něco nestalo, ale uklidnil mě smích, který šel kousek od mýtiny, na které jsme slavili. Byli v pořádku. Tančili tam spolu a smáli se. Nemohla jsem od nich odtrhnout oči. "Oni jsou opravdu do sebe zamilovaní" pomyslela jsem si.

červen 18, 1996
Umbridgeová nás nachytala, když jsme trénovali v Komnatě nejvyšší potřeby. Nenávidím ji. Nenávidím to, jak nás vydírá a nenávidím, jak nás mučí u sebe v kanceláři.

Aby toho nebylo málo, Harry má vizi, že Voldemort má mého tátu na ministerstvu a mučí ho. Sice jsem to začala vzdávat, ale když jsem to slyšela, probudila jsem v sobě poslední kapku vzdoru a všechny nás dostala z toho odporného kabinetu.

Já, Harry, Rob, Ron, Hermiona, Neville, Lenka, Ginny, Lily, Hes a Celeste jsme se vypravili na ministerstvo mého tátu zachránit. Naštěstí se nám povedlo se na ministerstvo dostat.

Bohužel tátu jsme nenašli. Za to jsme našli věštbu, která se týkala Harryho. Jako na povel se kolem nás objevili smrtijedi a obklíčili nás.

"Atheno, jdi stranou. Tobě ublížit nechci" oznámí mi Lucius Malfoy, který stojí očividně na straně zla. Já se však ani nehla a místo toho jsem po něm šlehla kletbu. Tím jsem zažehla boj mezi dobrem a zlem.

Pokračovalo to až do místnosti, s kamenným obloukem, ze kterého šly hlasy. Prohrávali jsme. Už se schylovalo k vítězství pro smrtijedy, když v tom dorazil Fénixův řád a zachránil nás. Boj začal znovu a tentokrát byl vyvážený.