𝐃𝐞𝐣𝐚 𝐕𝐮 / Marauders, Dcera Siriuse Blacka

prsten v kapesníku

It's close to midnight
Something evil's lurking from the dark
Under the moonlight
You see a sight that almost stops your heart
You try to scream
But terror takes the sound before you make it
-Michael Jackson

"Sakra!" stěžuju si. Učitelé mi neustále dávají nějaké eseje. Prý abych si lépe zapamatovala učivo, takový kecy.

"Blacková, jsi v pohodě?" uslyším za mnou nějaký nesmělý hlásek. "Kdo se sakra pt- á to jsi ty Neville. Jo jsem v pohodě. Mám napsat esej do bylinkářství o rostlině Oměj Vlčí Mor. Jako kdybych si to ze třetího ročníku pamatovala" postěžuje si. Toto je poprvé, co si někomu za tento školní rok stěžuju a ještě víc je divné, že mě ten někdo poslouchá.

"Jestli chceš, tak ti s tím pomůžu. Oměj ubližuje vlkodlakům, dává se do vlkodlačího lektvaru. Mám to hodně prostudované" Nevillovi jsem poděkovala a on mi začal pomáhat. Jedině díky němu jsem to nějak zvládla.

"Nevěřím, že už i Prýtová si o mně myslí, že jsem stvůra. S takovouhle rupnu i v blbým bylinkářství. Díky Neville, bez tebe bych to nezvládla" poděkuji ještě jednou.

"Nemáš zač, Atheno"

"Říkej mi Ath" povím. Po tom co pro mě Neville udělal, si zaslouží mě takto oslovovat.

"Ath, za svůj život jsem poznal spostu stvůr a věř mi, že ty stvůra nejsi" jen jsem stála a koukala na něj. Zahřálo mě to u toho kusu ledu, co mám v hrudi. Možná bych to měla začít nazývat srdce.

"Jinak, jdeš na tu dnešní oslavu? Jsou pozváni všichni od pátého ročníku výš" zeptá se mě. "No, moje pozvánka se asi ztratila v poště, takže.."

Načež mi někdo poklepe na rameno. "Ginny? Děje se ně- dobře" jen mi strčila kus papíru do ruky a beze slova odešla.

"Tak, asi se našla" usměje se Neville. Na to, že ta oslava začíná ani ne za hodinu, tak hádám, že dlouho zvažovali, jestli mě pozvou.

***

Vzala jsem si na sebe uplé černé šaty na ramínka a tu povinnou škrabošku, samosebou černé barvy. Nic jiného na sebe vlastně ani nemám. Oslava se koná v komnatě nejvyšší potřeby. Jsou časy smutku a najednou se chtějí všichni bavit, jak nečekané.

Sebrala jsem odvahu a vešla dovnitř. "Tak tohle bude sranda" řekla jsem si pro sebe. Vypadalo to tu jako v klubu. Alkohol byl cítit všude, hudba hrála extrémně nahlas a ve vzduchu létaly svítící bubliny. Někteří měli i kostýmy a na sobě měli náramky, co svítily.

"Jaká je vaše kolej slečno?" zeptá se mě nějaký páťák. "Zmijozel" odpověděla jsem a dostala zelené svítící náramky. Ty náramky určovaly jaká jsme kolej.

Dostala jsem příležitost, musím najít své přátele, počkat než budou díky alkoholu a trávě v jiné dimenzi, a pak z nich tahat rozumy. Musím se s nimi nějak začít bavit. Toto dál nejde.

Štrádovala jsem si to rovnou na bar. Na tohle budu potřebovat pití. "Jednu tequilu prosím" nějaká holka mi donesla drink, jednoho panáka. "Tu flašku tady nechej" řekla jsem a zamávala svým zeleným náramkem jejímu žlutýmu.

"Ale, ale Atheno, dávej pozor na svoji výdrž" řekne mi kluk sedící vedle. "Ahoj Blaise, bavíš se?" přikývne. "Co se děje, že se mnou mluvíš?" položím mu otázku, na kterou chci už dlouho znát odpověď.

"To že se s tebou nebaví Theo a Draco neznamená, že my s tebou taky ne" tímhle mě teda dojal. "Jo? Tak jak je možné, že mě celý měsíc ignorujete"