𝐃𝐞𝐣𝐚 𝐕𝐮 / Marauders, Dcera Siriuse Blacka

Sirius Black na hradě

"Výborně, je váš tu všech šest" řekl Lupin. "V dnešní soukromé lekci vás naučím vyčarovat Patronovo zaklínadlo. Musíte si představit tu nejšťastnější vzpomínku jakou máte a pak vyslovit kouzelnou formuli - Expeto Patronum" řekl Lupin.

Ze začátku se to nikomu nedařilo. První se to povedlo Celeste. Objevil se před ní krásný rys. Pak se to povedlo Potterovi, jeho patron je majestátní jelen.

Další byla Šklíba. Ona je vždy výjimečnější než všichni. Nemá jen tak ledajakého patrona. "Páni Hes, čekala jsem, že to bude liška" řeknu tiše. "Tak tohle je nářez!" vyjekne Lily. Nad hlavami si nám lítal ohnivý drak. Hes ho hypnotizovala pohledem. Je mi jasné nad čím přemýšlí. Zezadu ji obejmu a pošeptám jí "Není to divné, ale výjimečné" Hes se nakonec nad svým patronem usměje. "Neskutečné slečno Grangerová. Perfektní. Jste opravdu jedinečná" poví jí profesor.

Jediní, kteří ještě nic nezvládli jsem byla já Lily a Robin. Bohužel ten je tu s námi. "Hele podívejte! Já to zvládla!" řekne s nadšením Lily. Jsem za ní moc ráda, její patron je orel, nečekaně.

Po chvíli i Robin zná svého patrona. Je to velký černý pes. Jen nad ním protočím oči. "Ale Blacková! To je první věc, která ti nějak nejde" směje se mi Harry a mě to velice rozčílí.

"Slečno, zkuste si představit ne tu nejšťastnější, ale spíše tu nejsilnější vzpomínku jakou máte. Jen tak pro zajímavost, na co jste myslela v předešlých pokusech?" zeptá se profesor. "Poprvé na své rodiče, podruhé na různá dobrodružství s kamarády, dokonce jsem zkusila i vzpomínku na moji první výhru ve famfrpále" odpovím.

Profesor mě pobídne, abych to zkusila ještě jednou. Přemýšlím a přehrabuji se ve své mysli. Vzpomínám na to, co jsem viděla v zrcadle z Erisedu. Představuji si Robina vedle sebe. Představuji si, jaké by to bylo, kdybych byla v Nebelvíru, jak by byl na mě pyšný. Mávnu hůlkou a všichni žasnou.

Když otevřu oči, tak přede mnou na všechny ostatní vrčí obrovský černý pes. Je mnohem větší než ten, co má Robin. Navíc ten můj vypadá rozzlobeně a děsivě. Oproti mému patronu ten Robinův vypadá jako malý, hodný, poslušný psík. Po chvíli se uklidní a vypadá stejně mile jako ten, co má Robin, a pak se rozplyne.

"Athéno, vy jste neřekla kouzelnou formuli" řekne profesor a kouká na mě, jako kdyby viděl ducha. "Stává se pane profesore. Je to už pro dnešek vše?" profesor přikývne. "Super, konečně můžu jít trénovat" řekne Cel. "Já a Hes musíme do knihovny, navíc mám obrovský hlad. Za chvíli je večeře" poví Lily a balí si věci. "No a já mám rande" poděkuji za hodinu a s holkama opustíme třídu.

"Jste v pořádku pane profesore? Zdáte se mi v šoku" poví mi Robin. "Ale ano pane Blacku. Jen mi dívky něco připomněly" povím. Vzpomínám na to, jak James chodíval trénovat na hřiště famfrpál při každé volné chvíli. Jak já v knihovně prakticky bydlel, jak Peter měl hlad, ikdyž zrovna jedl. Nebo jak Sirius měl permanentně nějaké zálety. "Měli by jste jít chlapci. Za chvíli je večeře" povím jim, a tak v učebně zůstanu sám. "Ach Siriusi, proč jsi to udělal.."

"Konečně postel!" řekne Hes a svalí se na ni. "Kde je Alenka? To jsou ty hrdličky pryč tak dlouho?" zeptá se Lily. "Tady jsem a zas tak dlouho jsem pryč nebyla" povím a převléknu se do pyžama, když se těsně po kamarádkách vrátím na pokoj. K Vánocům jsem dostala nové s potiskem kapelou Queen. "Ne vůbec, jenom jste prošvihli večeři" řekne Celeste a já na ni vypláznu jazyk.

Asi byl blbý nápad nejít na večeři. Nemůžu z toho hladu usnout. Čapnu přehrávač, sluchátka, hůlku a jdu se projít směrem do kuchyně. Měsíc tak krásně svítí. A hvězdy jsou tak krásné. Jestli něco opravdu miluji, tak je to pozorování hvězd. Sednu si s kouskem chleba s medem na římsu. Sundám si sluchátka a nechám se pohltit tichem noci.

Hraju si se svým prstýnkem po mamince. "Ach, kéž bych vás znala" náhle se mi v hlavě vybaví nějaká slova. Že by nějaká básnička? "Ó moje dcerko čiperko, něco pro tebe tu mám" prve to řeknu normálně, ale pak to zazpívám. Postupně se mi v hlavě objevují další verše.

"Ó moje dcerko čiperko,
něco pro tebe tu mám,
chop se mňamky od taťulky,
a k tomu zmrzlinu ti dám,
zulíbám ti tvoje líce,
by usnula jsi hned,
vím že ti vždycky mám mazat na krajíce..med"

Chleba s medem jsem rychle dojedla. Chvíli jen sedím na nádvoří ve výklenku, ale po chvíli zapnu svoje oblíbené ACDC. Omylem to začne řvát nahlas. "Kráme blbej, ztichni! Ještě jeden průšvih a tentokrát mě už vážně vyhodí" řeknu naštvaně. Přehrávač si moji prosbu vezme nejspíše k srdci, protože začal zase fungovat. Nasadím si sluchátka a vypravím se zpět do postele a do toho si cestou tancuji.

***

"Kde jsi byla!?" ječí po mě profesor Snape. "Je jedna ráno pane profesore. Neříkejte mi, že už jsem stihla něco provést" řeknu s úšklebkem. Teprve pak mi dojde, že situace je vážnější než jsem si myslela. Profesor nevypadal naštvaně, ale spíše vyděšeně, že jsem nebyla ve svém pokoji. "Co se stalo?" zeptám se. Do toho už se na mě lepí Theo a pošeptá mi, se slzami v očích, něco ve smyslu, že už si všichni začali myslet to nejhorší. "Sirius Black byl viděn na hradě" řekne chladně profesor Snape a mě projede mráz po zádech.

Záhy jsem zjistila, že kvůli mě byla vzhůru celá kolej. Kvůli mému "zmizení" zavládl ve Zmijozelu chaos. Profesor Snape dnes nepůjde spát a bude hlídat kolej. "Báli jsme se, že ti něco udělal" řekne Draco a rovnou mě obejme. "Tohle už nedělej rozumíš! Nikdy! Když někam půjdeš, tak to řekneš!" ječí po mě Celeste. "Ano mami, neboj" povím jí a zasměji se.

"Nedělej si z toho legraci, tohle je problém" řekne Daphne, která je v objetí Lorenza. "Dobře, ale hele proč by mi Black měl ublížit? Však je to můj táta" řeknu s nechápavým výrazem. "Najednou, ještě nedávno jsi mu nadávala a teď je to táta" řekne Lily.

"Tak jsem to nemyslela, jasné? Já mám rodiče a i vy jste moje rodina. Víc nepotřebuji. Navíc pořád je to vrah. Upřímně mám strach, že by mi měl potenciálně vztouoit do života. Můj život se mi líbí takový, jaký je teď" dořeknu.

Všichni dnes spíme ve společenské místnosti ve spacáku, ale asi dnes už nikdo spát nepůjde. Chvíli si ještě všichni povídáme. "Hele čistě teoreticky až tě půjdu žádat o ruku, za kým mám jít pro požehnání?" zeptá se Theo a začne se se zbytkem party škodolibě smát. "Velice vtipné" otočím se s jdu spát. Na omluvu si mě Theo přitáhne do náruče. Sice mě provokuje v jednom kuse, ale vždycky ví, jak si to u mě vyžehlit.

Druhý den ráno byla snídaně velmi záživná. Black byl prý v Nebelvírské věži u Pottera na pokoji. Prý stál nad Weasleym s nožem v ruce. Musela jsem uznat, že po tomto činu získal ten chlap mé sympatie. Nebyl by to Weasley, kdyby z toho nedělal haló. "Nic si z toho nedělej" řekne Draco a má pravdu.

"V kolik hodin se to zhruba stalo Rone?" ptá se ho Hermiona a já začnu nenápadně poslouchat. "Hele zhruba o půl jedné ráno. Pak se rychle sebral a musel utíkat pryč chodbou přes nádvoří" řekne Weasley a mě naskočí husí kůže. Pak se podívá mým směrem. Dívá se mi přímo do očí a je bledý jak stěna. Rychle něco pošeptá Potterovi a začne se klepat. Asi má z mého otce trauma. Teprve teď mi ho začíná být líto.

"Co je?" ptá se Pansy. "O půlnoci jsem šla do kuchyně pro chleba s medem. Včera jsme s Theem nestihli večeři. Pak jsem šla do výklenku na nádvoří a tam seděla a pozorovala hvězdy, tak do jedné do rána. Měla jsem celou dobu pocit, že mě někdo sleduje. Já jen, jestli mě náhodou neviděl" povím a Draco s Theem si zajedou rukama do vlasů. Situace naštěstí po chvíli vyšumí a já nezačnu jančit, protože tu jsou pro mě kamarádi.