𝐃𝐞𝐣𝐚 𝐕𝐮 / Marauders, Dcera Siriuse Blacka

další Black v Azkabanu

"Tak vstávej Růženko, máš tady jídlo!" zařve na mě dozorce. "Ten plesnivej chleba si pro mě za mě strč na místo, kam slunce nesvítí!" okřiknu ho a chleba po něm hodím.

"Trefa do černýho!" zasměji se a jako obratem mě zasáhne kletba. Jo holt mám prořízlou pusu a na to tady nejsou moc zvyklí. Hádání a urážení strážců je u mě na každodenním pořádku. Ani tady jsem neztratila svůj sarkastický smysl pro humor.

"Příliš si zahráváš, křepelko" ozve se z nějaké cely. "To tvrdí kdo?" houknu a v protější cele se objeví starý muž se znamením zla na předloktí.

"Jmenuji se Travers" oznámí mi. Očividně to bude jeden z těch pablbů, kteří si myslí, že mají echt jméno. "Já jsem ta největší čarodějka všech dob" ušklíbnu se. "Pán zla je mnohem větší čaroděj než jsi ty, křepelko" ozve se. Asi jsem hádala správně, je to vůl.

"Fakt? Tak jak je možný, že taková křepelka jako já mu nakopala zadek?" ozvu se. On jistě nechápe a nemá ponětí, oč tu běží. "Asi jsi tady zavřený už hodně dlouho. Jak dlouho tu jsi?" zeptám se a opřu se o mříže. "Od července 1981" zasměje se. "Ty jsi jistě ještě z doby, kdy auta ještě nelétala, že?" ušklíbnu se. Nemám tady co dělat a jediné co můžu, je někoho šikanovat.

"Ta cela je asi prokletá" sedne si na okraj své cely a opře hlavu o zeď. "Ten chlap, který v ní byl zavřený před tebou si o sobě taky myslel, že je vtipnej" dodá. "Za co tady sedíš?" zeptám se. "Za co tady sedíš ty?" otočí na mě hlavu. "Já se ptala první"

"Za vraždu" asi si budeme povídat. "Za co ty?" zeptá se mě a já mu odpovím stejně jako on předtím mě. "Koho jsi zabil?" ptám se dál. "Ha, spíše koho všechno jsem zabil" řekne, jako kdyby to bylo něco úžasného.

"Oficiálně sedím za vraždu rodiny McKinnonových" řekne. V tu chvíli ve mě hrklo. Tento muž zabil moji matku a její rodinu. Nesmím to na sobě nechat znát, mohlo by to skončit špatně, kdyby někdo viděl, že jsem se lekla.

"McKinnonovi? To byli kdo?" zeptám se, třeba z něj něco kápne. "Nikdo, zabili jsme je rychle, byli slabí, ale pořád se vzpouzeli. Obzvláště ta jejich holka, Marlene. Doteď vidím živě, jak jí zhasínají oči. Taky si o sobě myslela, že je vtipná. Ale to její ego mě ubíjelo. Byla to krásná smrt, vychutnal jsem si jí" řekl mi. Ještě chvíli a myslím si, že seznam mých obětí se rozroste.

"Wow, věděl jsi, že má dceru? Je ve stejném věku jako já. Je to celkem schopná čarodějka. Avšak já si o ní myslím, že opravdu vtipná je a ego má oprávněné" usmeju se. "Je pravda, že nám ten její malej špinavej parchant tehdy unikl, nevšimli jsme si jí" řekne mi. Jo tak já jsem parchant, jo?

"Koho jsi zabila ty?" zeptá se mě. "Tiberiuse Notta, asi to byl nějaký tvůj kolega" řeknu a kouknu na jeho předloktí. "Dobrej chlap, měl jsem ho rád. Počkej, jestli ty jsi jeho vrah, tak pak musíš být Athena Blacková" koukne a valí na mě oči. Div, že mu nevypadly.

"Ale nekecej. Tak přeci jen smrtijedi mají nějaký mozkový buňky. To jsem nevěděla" řeknu sarkasticky. "Už vidím po kom jsi tak vtipná. Starej Black byl na zabití" odfrkne si.

"Holka, co ty jsi vlastně zač?" zeptá se mě. "Víš někoho mi až nechutně připomínáš" odmlčí se. Narovnala jsem se a začala se smát. "Já jsem ten parchant, kterýho sis tehdy nevšiml" nahodím vražedný výraz. "Tak odtud vanou ty boží komplexy. Mix špatnýho ega a rádoby smyslu pro humor. Nedivím se, že tě zavřeli" zasměje se.

"Hej Traversi, budu si tě pamatovat" řeknu mu než se odberu zpět do své postele. "Já tebe taky, křepelko"

***
Dny mi splývají. Nevím ani jestli je den nebo noc, natož kolikátého je. Typuji, že je konec letních prázdnin. Sedím tu už bez mála dva měsíce. Mozkomorové mě terorizují den co den, a tak své dny trávím ve své zvěromágské podobě. Pomáhá to, sice ne tak dobře jako Patronovo zaklínadlo, ale ano pomáhá to.