𝐃𝐞𝐣𝐚 𝐕𝐮 / Marauders, Dcera Siriuse Blacka

dívčí války

Pohled Marlene
"Ty jsi se naprosto pomátla!" vykřiknu na Renne. "Vždyť je to Smrtijed a ty šmejdka! Zabil by tě hned, jak by jsi opustila hrad! Je to jen chladnokrevný vrah! Čert ví, kolik lidí už zabil. Nic ve zlém Siriusi" dopovím a podívám se na něj. Madam Pomfreyová řekla, že bude lepší, když si lehne do své postele. Sice má lehký otřes mozku, ale brzo bude v pořádku. Když jsem zjistila, že leží na ošetřovně a je na tom prý špatně, myslela jsem, že mi vyletí srdce z hrudi. Ale kdyby se někdo ptal, vše samozřejmě popřu.

Pohled Renne
"Marlene má pravdu Renne. Jak dlouho to trvá? Navíc, je ve Zmijozelu, to tě to ani trochu nevystrašilo?" klade mi otázku Mary. Mám jí dost. Všechny jsou zamilované do chlapců, kteří nejsou žádní svatoušci. "Už od pátého ročníku a jinak, zrovna ty máš co říkat Mary, ty jsi zamilovaná do Severuse! Podívej se na Lily co jí udělal, stejně ho miluješ dál! A laskavě na ni přestaň žárlit!" křiknu a až teprve teď mi došlo, co jsem to řekla.

"Je to pravda Mary?" zeptá se jí Lily. Ta jen polkne a chladně řekne, že ano. Lily na ni vyvalí oči a sedne si na pohovku v naší společenské místnosti. "Hele holky uklidněte se. Renne prostě slíbí, že na něj zapomene a přestane se s ním vídat. Však my si to ohlídáme, to se neboj" dopoví Marlene a sjede mě naštvaným pohledem. Cítím se tak bezmocně, ale já to nenechám jen tak.

"Ne! Nikdy se ho nevzdám, ikdyž se se mnou rozešel. Udělal to jen proto, aby mě ochránil. Ale já se o ochranu neprosím. Klidně bych i život za něj dala. A laskavě mu přestaňte nadávat do vrahů. Regulus je ten nejlepší člověk, kterého znám. Je něžný, milý a věrný přítel. Můžete si říkat co chcete, ale já nikdy nepopřu, že ho miluju" dořeknu a podívám se přímo do očí Marlene, která je rudá jak rak. Podívá se na mě a vrazí mi takovou facku, že to chytnu o zem. Kluci jsou strachy bez sebe a drží se u sebe v hloučku. "Co jsi to udělala Marlene?" řekne Remus. "To co jsem musela! Ty se na něj už ani nepodíváš a popřeš, že jsi s ním někdy něco měla a tečka! Rozumíš?! Je to pro tvé vlastní dobro!" ječí po mě Marlene a při tom brečí.

"Marlene, ty máš co říkat! Renne aspoň řekne pravdu a přizná se. Dokonce i Mary to udělala. Přitom ty by jsi se měla přiznat, více než my! Už od prvního ročníku jsi blázen do Siriuse. Děláš, že je ti jedno s kým spí a s kým zrovna chodí, aby tě donutil žárlit. Pravda je taková, že všichni víme, jak kvůli tomu po nocích brečíš! Je mi tě vlastně hrozně líto, protože kdybych to teď neřekla já, ty by jsi mu to nikdy neřekla. A Siriusi doufám, že jsi teď vnímal" dopoví Lily a všem tím vyrazí dech.

"Lily, být tebou, taky pomlčím. Nevím, která z nás nedávno říkala, jak se James změnil, a jak moc se ti začíná líbit" dopoví Mary s kamenným výrazem v obličeji a snaží se mě sesbírat ze země. Kluci si radši nedovolují ani dýchat a jen pozorují, jak se naše společenka změnila v minové pole. "Holky, to myslíte vážně?" zeptají se James a Sirius sborově. Lily a Marlene jen pokrčí rameny. Radši šly do pokoje a Jamese a Siriuse tam nechaly jen tak stát s otevřenou pusou.

Zbytek večera jsme já a Mary strávily v pokoji Pobertů. Sirius se mě často ptal na otázky, ohledně jeho bratra. Nevěřil mi, když jsem řekla, že ho Regulus má rád a lituje toho, co se stalo. Vlastně se mi vysmál. Řekl mi, že jsem blázen, že můžu milovat takovou stvůru, a že to musí přestat. Kluci se shodli, že má aspoň trochu rozumu, že se se mnou rozešel.

***
Přešla pěkná řádka měsíců a skoro nic se nezměnilo. Poberti se stali mými bodyguardy, tedy krom Petera. Už s nimi netráví tolik času. Marlene a Sirius si vše vyříkali a rozhodli se, že to spolu zkusí. Žádné hádky, žádné úlety, žádné rozkazy, ani nevěra - jen oni dva. One dlouho později začal James chodit s Lily. Přijde mi, že vyrostl. Stal se z něj primus, není nafoukaný a přestal Lily otravovat. Ona to velice ocenila a hluboce se do něj zamilovala. Marlene se mi i omluvila, že mě praštila. Trochu jsem si to zasloužila.

Nevím co jsem čekala, že já a Regulus budeme žít šťastně až do smrti? Byla jsem naivní. Mary se začala s Lilyiným požehnáním více bavit se Severusem, ale varovala ji, že ji nikdy milovat nebude. Aspoň někdo má naději nebo výhledy na šťastnou lásku. Mě se to netýká, protože ho vždy budu milovat, ať chci nebo ne. Vím, že on mě také. Vidím, jak se na mě vždy dívá. Ničí ho, co udělal, ale bylo to správné rozhodnutí.

A mám ještě jednu novinku! Rok zase utekl a my úspěšně složili zkoušky. Jednou večer, když jsme oslavovali, tak jsme si u Pobertů na pokoji povídali a hrály hry. Mluvili jsme o budoucnosti, a co chceme zažít a vidět. Dorcas a Marlene chtějí procestovat svět. Mary plánuje uhánět Severuse. James a Sirius hodlají učit své děti lumpárny a žerty, načež se Lily a Marlene moc netvářily. Ivy se chlubila zásnubním prstýnkem od Andrease. Přišlo mi, že to předalo inspiraci Jamesovi se Siriusem.

Všimla jsem si, že Remus sedí na okně a je nešťastný. "Remusi co se děje? Proč s námi neoslavuješ?" táži se ho. "Jsem vlkodlak Renne, já nebudu žít tak dlouhý a krásný život jako vy, víš" poví a v celém pokoji nastane ticho. Holky začaly brečet. Já a James jsme ho objali. Sirius rozsekl ticho. "Postarám se o to, aby jsi přežil nás všechny Náměsíčníku. Máš můj slib" a usměje se. Bylo vidět, že ho lituje, ale vždy tu pro něj bude jako jeho nejlepší přítel.

On a Regulus si ublížili dost. Kéž by mě jen Sirius poslouchal. Nenechá si nic rozmluvit. Je utvrzený v tom, že ho Regulus nenávidí a je stvůra. On ho má i přesto rád, ale neřekne to. Regulus kdysi říkal, že ho vyměnil za Jamese a zlomil nad ním hůl a určitě ho nenávidí. Prý je to jeho vina a může si za to sám. Přála bych si, aby se oba dověděli pravdu, ale to se nestane.

S přáteli jsme ve zbytku večera vzpomínali na naše roky studia. Z kluků ještě vypadlo, že jsou neregistrovaní zvěromágové a pomáhali Remusovi o úplňku. S Lily to málem seklo. Alespoň už víme, kde vzali ty hloupé přezdívky.

Vzpomínali jsme na všechny průšvihy, jak jsme se poznali nebo na vítězné zápasy ve famfrpálu. Mluvili jsme o profesořích a večírcích, co jsme spolu zažili. Kluci si utahovali z Remuse, že se o ně kolikrát staral více, než profesorka McGonagallová, která byla pro mnohé z nás druhou matkou.

Já to v životě neměla jednoduché, žila jsem jen s otcem. Jmenoval se Robin a byl hasič. Umřel při záchraně jedné rodiny, když mi bylo devět. Nikoho jsem neměla a skončila v sirotčinci. Pravou mateřskou lásku jsem pocítila až v přítomnosti Minnie.

Odjížděli jsme a přišlo nám, že opouštíme náš domov. Kluci plánek nechali ve škole, prý aby ho našla další generace Pobertů. Byla válka a my měli strach. Nevěděli jsme, zda uvidíme světlo druhého dne, ale byli jsme šťastní, že máme jeden druhého. Naposledy jsem se podívala na Reguluse, který stál na nástupišti. Navázali jsme oční kontakt a oba jsme to věděli. Věděli jsme, že jsme pořád zamilovaní, ale musíme toho druhého nechat jít. Vidím ho jistě naposled, byť doufám v opak.