𝐃𝐞𝐣𝐚 𝐕𝐮 / Marauders, Dcera Siriuse Blacka

hoří a mrzne

Sedí s Weasleym u stolu. V noci jsem přemýšlela a měla bych se omluvit. Byla jsem zbrklá a ani nevím, co mi vlastně chtěl říct. Seberu odvahu a jdu za ním. Čím jsem blíže u něj, tím více se bojím. Já vlastně ani nevím, jestli se umím omluvit.

"Ahoj, Robe mrzí mě, co se včera stalo. Chtěla bych se omluvit, že jsem tak vyjekla" dopovím. Musím uznat, že nic takového jsem v životě neřekla nahlas. Čekám na nějakou reakci a ono nic. "Očividně s tebou nechce mluvit Blacková" vytasí se s odpovědí Weasley. "No tak si hukni Robine!" otočím se a jdu pryč.

Proč mi tohle dělá? Nestojím mu ani za pohled? Jdu ke svému stolu a holky mají hodně dobrou náladu. Smějí se a hned je mi líp. "Hlavně dnes nepijte čaj. Je odporný" povím se založenými pažemi. Otočím se a vidím Thea. Asi se mnou chce mluvit. Já na to asi nejsem připravená. Určitě mu už na mě nezáleží.

Nevím, co to se mnou dneska je. Chce se mi plakat a to poslední co chci, je s mluvit s Theem. Než se naději, tak utíkám pryč. Nepřemýšlím a utíkám tak rychle a najednou zakopnu. Nacházím se na školních pozemcích.

Klečím uprostřed louky schoulená do klubíčka. Pláču. Já doopravdy hystericky pláču. Chvíli si tam takhle ležím, ale přeruší mě chlad. Z minuty na minutu se neuvěřitelně ochladilo a ještě se mě chce plakat mnohonásobně více, než je tomu teď. Myslím, že tu nejsem sama. Otočím se a než mi dojde, co se děje, mám před očima černo.

***
"Myslíš, že bude v pořádku?" slyším hlas. "Je to Blacková! Tý se bohužel jen tak nezbavíme" slyším další hlas. "Velmi vtipný Weasley, laskavě si ty hlášky nech pro sebe" slyším třetí hlas, který je mi o dost milejší.

"Naprosto s tebou souhlasím Celeste" povím a otevřu oči. A sakra, já ležím na ošetřovně. Okolo mé postele se nachází nejen mý přátelé ze Zmijozelu, a to Protinožci, Draco, Theo, Blaise, Pansy, Daphne, Lorenzo a Crabb a Goyle, ale je tu i Robin a jeho skvadra. Dále profesor Brumbál, Snape, McGonagallová a ještě jeden muž, kterého neznám.

"Co se stalo?" zeptám se. "Napadl vás mozkomor slečno Blacková. Viděl jsem vás na pozemcích z okna a zachránil vás. Mimochodem, jsem profesor Lupin. Budu vás v letošním školním roce učit OPČM" dokončí proslov profesor. Usměji se na něj a poděkuji za objasnění situace a záchranu.

"Ty si to nepamatuješ Ath?" ptá se Lily. Zapřemýšlím a pamatuji si něco trochu jiného. "Pamatuji si dětskou postýlku, oheň, dětský pláč a křik, ženský křik" řeknu nahlas. "Páni, co to melu. To je nesmysl!" zasměji se. Načež v profesorech hrkne. Dělám, že jsem si jejich reakce raději nevšimla.

"No, myslím, že už mi nic není, tak mě můžete pustit" povím. Dostane se mi ale odpovědi, že ještě chvíli tu budu muset zůstat a vypít nějaký lektvar a pak budu moct jít. "Výborně, tak ať je to už za námi. Děcka vy klidně už můžete jít. A co se vás čtyř týče, nechápu, co tu stejně děláte, tak bych uvítala, kdyby jste zmizli" štěknu.

Ošetřovna se nakonec vyprázdní, ale přeci jen tu někdo zůstane. Theo tu sedí a drží mě za ruku. "Dnes ráno jsem s tebou chtěl mluvit. Jinak jsem rád, že ti nic není. Měl jsem obavy" poví a usměje se tak kouzelným způsobem, že jsem ráda, že ležím, protože kdybych stála, tak bych šla asi do kolen. "No první hodinu už stejně asi nestihneme, tak když tu na mě počkáš, tak si můžeme promluvit a třeba se i projít" usměji se a on přikývne.

Po chvíli, co jsem vyšla z ošetřovny, mířím k Theovi, který na mě čekal před ošetřovnou. Chytí mě za ruku a už mě táhne k nějakému výklenku. "Ath, to o čem jsem chtěl mluvit, je tohle" řekne a ukáže na naše propletené ruce. "Tak mluv" řeknu a stoupnu si k němu blíže. "Draco tě jistě seznámil s okolnostmi a předal ti odznáčkek. Víš, díky tomu, že už nikdo o tvé čisté krvi nepochybuje můžu říct něco, co jsem chtěl říct už hodně dlouhou dobu" poví a stoupne si ke mě ještě blíže.

"Tak co ti brání to říct? Jen povídej" usměji se a dívám se mu přímo do očí. "Mám tě rád Ath! Více než rád! Miluju tě a moc bych si přál, aby jsi byla moje přítelkyně. Samozřejmě pokud si to přeješ také" poví a já mám pocit, že asi začnu skákat radostí.

"Ano Theo, opravdu moc bych si to přála" povím mu. On si stoupne ještě blíže, chytí mě za ruce a konečně mi dá pusu. Vím, že je mi ani ne čtrnáct let, a že jsme oba mladí, ale když máte někoho rádi, tak na ničem jiném nezáleží. Jsem teď neuvěřitelně šťastná a nic mi to nezkazí.

***
"Páni Robine, nechápu, jak jsi takovou akci mohl zaspat" poví Harry a směje se. "Seděl si u snídaně, hlavu sis podpíral a spal" zasměje se Ron. "No asi bych měl omezit své noční vycházky" povím a poškrábu se na zátylku. "Stejně by mě zajímalo, co Blacková dělala venku" poví Hermiona.

"To by mě taky zajímalo, vypadala rozrušeně. Navíc jsem měl u snídaně divný sen. Zdálo se mi, že na mě mluví" povím přátelům. Na to se ale Ron zastaví a my se na něj otočíme. "Co se děje Rone?" zeptá se Harry.

"No víš Robine, to nebyl sen. Blacková k nám ráno přišla a omlouvala se ti za své včerejší chování, jenže ty jsi k ní byl otočený tak, že si nevšimla, že spíš. No a nereagoval jsi a já ji, s celkem ošklivými slovy, poslal pryč. Moc mě to mrzí, nevím, proč jsem to udělal" dopoví Ron a sklopí pohled. Mám chuť ho za tento čin zaškrtit! Pěkně mi to usmiřování zavařil! Ještě, že vedle mě stál Harry a držel mě, abych po něm neskočil.

Uběhlo pár měsíců a Ath mě opět úspěšně ignoruje. No já tomu teda dal. Už tu máme listopad a musím uznat, že profesor Lupin je skvělý učitel. V dnešní hodině s ním bereme bubáky. Připravil si pro nás živého bubáka, kterého vězní ve skříni. Nechal nás stoupnout si do fronty a zapnul muziku. Nacvičil si s námi kouzelnou formuli pro zneškodnění bubáka. Vyzkoušíme ji v praxi.

"Ridiculous!" zakřičí Ron a míří hůlkou na obrovského pavouka. Ron z nich má opravdu hrůzu, avšak při nynějším pohledu na pavouka se musel začít smát. Přičaroval mu brusle a pavouk se tak nemohl udržet na nohou. Mezi Rona a mě, Harryho a Hermionu se procpaly Athena a její kámošky.

První šla Celeste a před ní se objevila ona v kleci, která se zmenšovala. Naštěstí si s tím zvládla poradit. Další na řadě je Lily. Její bubák byl zvláštní. Stála před ní ona samotná, ale vypadala velmi nemocně.

Skoro nemohla dýchat, neměla žádné vlasy a vypadala vyloženě jako mrtvola. I ona zvládla bubáka vyřídit. Další bylo Hermionino dvojče. Před Hestií se objevil plamen ohně. Byl stále mocnější a divočejší. Ona ho ale hravě zvládla zkrotit.

Další šla Athena. Chvíli tam tak stála s jejím sebevědomým úšklebkem. Ten jí ale po chvíli zmizel. Mě ostatně také. Bubák se proměnil ve mě. Ona se nejvíce bojí mě? Bubák v mojí podobě před ní jen stál a mračil se na ni. Athena ho ale zvládla vyřídit. Opravdu hodně mě to zamrzelo a překvapilo. Nebyl jsem jediný, koho to překvapilo. Profesor Lupin byl velice zaskočený.

Další šel Harry a jeho bubák se proměnil v mozkomora. Profesor ho vyřídil za něj. Stoupl si před Harryho. Jeho bubák se proměnil v zářící bílou kouli, ale profesor ho pohotově zneškodnil. Tímto hodina byla ukončena.

Vyšli jsme z učebny a já si velmi přál s ní mluvit. Jen co mě viděla, zrychlyla tempo a schovala se za Theodora Notta. Tak toto se nepovedlo.

Následující den byl ještě horší. Stáli jsme s Harrym u stolu ve velkém sále. Drželi jsme v rukou noviny, které jasně říkaly, že Sirius Black byl viděn v Prasinkách. U stolu se slezlo více dětí z Nebelvíru a všichni řešili tuto nemilou situaci. S Harrym jsme zvedli hlavu a podívali se směrem ke zmijozelskému stolu. Samotná Athena Blacková nás propalovala pohledem. Kdyby pohled vraždil, tak Ath je už dávno v Azkabanu.