𝐃𝐞𝐣𝐚 𝐕𝐮 / Marauders, Dcera Siriuse Blacka

jsem populární

"Mám ji vzbudit?" slyším mluvit Lily. "Měly by jsme ji vzbudit" řekne Celeste. "Holky brečela celou noc, mám o ní starost" řekne Hestia. "Ale i tak bychom ji měly vzbudit" poví Lily. "Jak to ale udělat? Nechci jí po tom včerejšku ublížit, stačí že to udělal Robin" poví Celeste.

"Není třeba, už jsem vzhůru a jsem úplně v pořádku" povím a sendu si na postel. "Jsi si jistá?" "Co se včera stalo?" "Máme o tebe starost" "Jak ses vyspala?" chrlí na mě holky otázky jedny za druhou.

Všechno jsem jim řekla a k tomu dodala, že se mi spalo hrozně. Chvíli bylo ticho, ale z Celeste nakonec vylezlo něco co mi vyrazilo dech. "Hele, vím že ti to bratrance nevynahradí, ale jestli chceš, můžu být tvoje nová sestra. Stejně jsem jednu vždy chtěla" poví mi a já začnu znovu brečet.

Na pláč před lidmi nejsem zvyklá. Nadšeně souhlasím a začnu se s holkama chystat na výuku. Dnes máme první hodinu létání! Celeste vnímám trošku jinak než Hestii a Lily. Potkala jsem ji první a jen jak jsem ji viděla, prostě jsem věděla, že o tuhle holku nesmím přijít.

S holkama napochodujeme na pozemky. Madam Hoochová, profesorka létání, si nás seřadila do lajny. Neville, kluk z Nebelvíru, ale nezvládl svoje koště. To ho zaneslo čert ví kam, a nakonec spadl a zlomil si zápěstí. S holkama jsme se tomu hodně tlemily. K nám se přidal i Draco a zvedl pamatováčka, který Nevillovi omylem vypadl z kapsy.

"Nech to být Malfoyi" ozve se Harry. Stojím s holkama vedle Draca a vážně se nemůžu přestat smát. "A proč bych měl?" poví mu Draco. Nakonec se začnou hádat a skončí ve vzduchu. Jestli někoho nesnáším více než Draca, tak je to Potter.

S holkama jsme se celkem nudily a Lily měla nápad. Zkusíme vymalovat. Sebraly jsme se a letěly k hlavní nebelvírské zdi hradu. Celý Zmijozel totiž křičel na Nevilla, že jeho zápěstí půjde do kytek a i profesorka si toho bohužel všimla. Řekly jsme si, že namalujeme kytky na hlavní nebelvírskou zeď. Hestia a Lily hůlkou malovaly stonky a já a Celeste květy.

Vytvořila jsem si vždy velkou barevnou kouli vzala si pálku a odpálila ji Celeste a jí vždy střelila přímo na konec stonku. Z koule se na stěně ukázal obtisk květu. Nebo jsme se snažily kouli té druhé ukrást. Mě se to povedlo a já ji od Cel odrazila a pálkou, mou maličkostí zcizenou, ji trefila přímo na konec jiného stonku. Byla to fajn hra. Dokud jsme nezjistily, že nás někdo pozoruje.

Jop, celý náš ročník, profesorka McGonagallová, Hoochová a profesor Snape. "Slečny, můj kabinet, ihned!" zavolá Snape a odejde směr učebna lektvarů. Tak jsme se tam dostavily a očekávaly, že bude zle. Čekáme čert ví na koho, ale pak se rozrazily dveře a přišel sem Flint, kapitán zmijozelského družstva.

"Chtěl jste se mnou mluvit pane profesore?" zeptá se. "Ano chtěl. Flinte, našel jsme vám nového střelce a odrážeče" poví. Při tom ukáže nejprve na Cel a pak na mě. "Vy nás chcete do týmu? Já myslela, že budeme mít trest" poví nadšeně Celeste. "Moc se neradujte slečno Raremurková. Trest budete mít taky. Dnes v osm hodin, můj kabint a všechny čtyři" poví nám a pošle nás všechny pryč. Flint nás chce vidět hrát, ale jde vidět, že je nadšený. My ostatně také.

***
Říká se, že lidé zjistí, co je jim nejdražší, až o to přijdou. Vidět Robina, jak se směje s Potterem po boku mi vzalo chuť do jídla. Na talíři jsem měla kančí, a i tak mi bylo zle. Chtěla jsem, aby Robin seděl naproti mě a povídal mi o svém dni.

Já bych samozřejmě jako obvykle dělala, že je mi to jedno, ale vždycky mě zajímalo co dělá, jen jsem to neřekla nahlas. Jakmile jsem se přistihla, že na něj titan už celou věčnost hned jsem si v duchu dala facku, moje sebeúcta by utrpěla, kdyby se toto někdo dozvěděl a to nechci.