𝐃𝐞𝐣𝐚 𝐕𝐮 / Marauders, Dcera Siriuse Blacka

polibek nejen od mozkomora

"Kousnou tě do paty..."

"Až se mi ti dva dostanou pod ruku, tak jim zakroutím krkem" pronese Snape, který se probral z omráčení a zrušil zastírací kouzlo, aby nás všechny ta dvojice neviděla. "Ale no tak Snape, nech tu mládež se bavit!" zasměje se Sirius.

"Jablko nepadá daleko od stromu, že Blacku? Ty a tvá dcera jste zářný příklad" řekne Snape. "No co, nemůžete se divit. Je to moje dítko" řekne strýček a vřele se usměje. "Z tohoto mám déjà vu" ozve se Pettigrew a všichni ho vraždí pohledem.

Vtipná chvíle skončila, když se profesor Lupin proměnil ve vlkodlaka. Pettigrew utekl. Já a Harry jsme běželi za Siriusem, když nás bránil před nebohým profesorem.

Probudili jsme se až na ostrově, kdy u mého a Harryho lůžka seděla Hermiona. "Hermiono, já viděl mého otce" náhle vyjekne Harry s úsměvem. "Cože?" podiví se. "Vyčaroval patrona a zahnal tím ty moskomory. Zachránil nás!" poví šťastně můj kamarád a já se raději nevyjádřím, přeci jen je to nemožné.

"Mozkomorové chtějí dát Siriusovi polibek" řekne Hermiona zkroušeně. "Slečno, ale vy tomu můžete ještě zabránit a zachránit více než jeden život. Ale to vy víte, že?" poví ředitel naší školy, který se tu náhle odkudsi zjevil. "Jistě, profesore" přikývne a profesor nás opustí se slovy, že tři otočky budou jistě stačit.

Čapla mě a Harryho a přehodila přes nás nějaký řetízek. "Promiň Rone, ale nemůžeš chodit" jen co to řekne všechno okolo nás postupně mizí a začíná sem svítit jako za bílého dne. "Je půl osmé, kde jsme to byli v půl osmé?" vyjekne na nás. "No, nejspíše na cestě k Hagridovi" řekne Harry a já souhlasím.

Vydali jsme se tedy na cestu, no najednou vidíme jak samotná Hermiona právě dala ránu Malfoyovi. "Jak je tohle sakra možné?" vyjeknu. Herm nám vysvětlila, že McGonagallová jí dala na začátku roku obraceč času, aby stíhala více hodin. Ani se tomu nedivím, jelikož mé kamarádce je toto velmi podobné.

"Draco, co se ti stalo?" slyšíme najednou. Malfoy, vše vysvětlí a trochu Herm zalichotil, když řekl, že pravý hák má slušný. "Trochu mě popichoval? Ha, vyloženě mě urážel jako vždycky" poslouchám naštvanou Hermionu. "Mě by spíše zajímalo, k čemu potřebují fialky, navíc není bezpečné, aby byli v noci v lese" řekne Harry, ale více to už neřešíme.

Povedlo se nám zachránit Klofana a odvedli jsme ho sebou do lesa. Teď jen čekáme, až vyjdeme ven z chodby u Vrby Mlátičky. "Myslíte, že ho zachráníme?" zeptám se tiše. "Neboj Robe, bude z nás rodina, dobře to dopadne" obejme mě Harry. "Neslyšíte křik?" položím další otázku.

Z čista jasna na jedné straně běží kopcem nahoru Malfoy a ječí jako mimino. Na druhé straně kousek od nás moje rádoby sestřenice bojuje s nějakým vlkodlakem. "Hybomilus!" zachrání se, promění ve psa a běží za Dracem. "Proto byl Malfoy tam nahoře tak vyděšený, oni vážně bojovali s vlkodlakem, tedy spíše Athena" řekne Harry. "Jo a podle toho, co jsme viděli, jsou i pěkně nalití" zasměji se. "Hele už jdeme, tak pojďme" popožene nás Hermiona.

Sledujeme tu show z povzdálí znovu. Ath s Malfoyem už odešli, tedy spíše odletěli. Profesor se už začíná měnit. Je mi ho líto, že takto trpí. Nezaslouží si to. Běžíme lesem a po chvíli Hermiona začne výt. "Co to sakra děláš?!" vyjekne Harry. "Zachraňuju ti život" odvětí a vyje z vesela dál dokud si jí vlkodlak nevšimne. Měla pravdu. Harry naprosto vyděšený stál naproti vlkodlakovi. Toto by jistě nepřežil.

Chvíli nás pronásledoval, ale my ho naštěstí setřásli. Taky pomohl Klofan, který ho zahnal. Doběhli jsme k jednomu jezeru v lese, kde se shromažďovali mozkomoři jak švábi a na druhém břehu se bohužel nacházel Sirius, Harry a já. "Hermiono, teď to přijde. Teď uvidíš mého tátu. Ukáže se přímo tady" řekne nadšeně Harry a ukáže na výběžek před námi. Dlouho se nic neděje a mozkomoři naše druhé verze vysávají k smrti.