𝐃𝐞𝐣𝐚 𝐕𝐮 / Marauders, Dcera Siriuse Blacka

zase mi říkáš jménem

Okolí Bradavic se zasypalo sněhem a podzim se přehoupl v zimu. Prasinky musí být nádherné v tomto ročním období. Rád bych se do nich podíval. Strýček Vernon mi ale nepodepsal formulář. Takže do Prasinek jít nesmím. "Poslední várka do Prasinek!" volá Filch.

Pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Vezmu svůj neviditelný plášť a jdu vstříc Prasinkám. Dvojčata Weaslyova mě ale zastaví. "Chytré Harry, my ale známe lepší možnost" poví Fred a se svým dvojčetem Georgem mi představí Pobertův plánek. Tato chytrá mapa znázorňuje Bradavice a dění uvnitř školy. Kluci mi ještě poradili tajnou chodbu a řekli, že si plánek můžu nechat.

Jdu k oné chodbě a vidím problém. "Taky chceš projít chodbou Atheno?" zeptám se mile. "No jo, klika se ale asi námrazou zasekla. Počkej jak o té chodbě víš?" ptá se. "Mám své zdroje" položím ji stejnou otázku a ona sarkasticky zopakuje moji předešlou odpověď. Poradili jsme si a chodba se otevřela.

"Takže Raremurkovi ti nepodepsali formulář?" otáži se. "Ale ne, rodičové mi formulář podepsali. McGonagallová ale přece řekla, že jestli naše chování bude na školu vrhat špatné světlo, tak se s Prasinkami můžeme rozloučit. No a já na školu vrhám špatné světlo už jen svojí existencí, takže.." poví mi.

"No ale jak to, že tvé kamarádky do vesnice můžou?" ptám se jí, abych vyplnil ticho v mrazivé chodbě. "Všechny naše prohřešky jsem vzala na sebe, aby holky do vesnice jít mohly. Sice jsem dostala pořádnou ťafku od Snapea, ale stálo to za to" poví mi a šibalsky se usměje. "Páni Atheno, toto je chování vhodné pro Nebelvír" zasměji se.

"Už zase. To vážně?" otčí se na mě. "O čem to mluvíš?" povím nechápavě. "No zase máme tu naši chvilku, kdy si říkáme jménem a u toho porušujeme školní řád" poví mi a už stojíme pod poklopem, který vede do sklepa Medového ráje.

"Zníš, jakoby ti tyto chvilky vadily" usmeji se a pomůžu jí dostat se na nohy. "To vůbec ne Harry. Hele, ten plášť si pamatuji!" rozzářeně ukáže na můj neviditelný plášť. Přehodím plášť přes nás a sundám ho, až když stojíme před obchodem. "Tak zase někdy Harry. Tyto chvilky si musíme zopakovat" poví a poděkuje mi za spolupráci.
"To jistě Atheno, už se těším na příště" povím a rozloučíme se. Každý si teď jdeme po svých.

Po chvilce jsem našel Robina, Rona a Hermionu. Ron si chvíli stěžoval, že jeho bratři se s ním o plánek nepodělili. Po chvíli ho to přešlo. Robinovi jsem raději zamlčel moje malé dobrodružství s jeho sestřenicí. Dojdeme ke Třem Košťatům a před hospodou stojí profesorka McGonagallová, Hagrid a samotný ministr kouzel. O něčem si povídají s madam Rosmertou. "Sirius Black v Prasinkách? Co by tu hledal?.." poví Rosmerta. "Harryho Pottera" poví ministr.

Na nic nečekám a přehodím přes sebe neviditelný plášť. U baru v hospodě seděli všichni čtyři. Dozvěděl jsem se, že moji rodiče jsou mrtví, protože je Black zradil a řekl Voldemortovi, kde je hledat. Byl to nejlepší přítel mého otce a takhle ho podrazil. Dokonce prý zabil dvanáct mudlů a jednoho z jejich přátel, a to Petera Pettigrewa. Začal jsem brečet. To ale zdaleka není všechno. Sirius Black je dokonce můj kmotr. Tohle snad nemůže být už horší.

"No a co ty jeho děcka? Má syna a dceru ne?" poví Rosmerta. "Black má pouze dceru a to s Marlene McKinnonovou. Ta byla zavražděna smrtijedy. Vzala svoji dceru a malýho Robina do domu svých rodičů. Smrtijedi zabili celou její rodinu a dům podpálili. Dětem se naštěstí zázrakem nic nestalo" poví Hagrid. "Ji si pamatuji. Byla takový nebelvírský sluníčko. Pořád se smála, ale když byla naštvaná, tak to s ní bylo o strach. No počkat, když ten kluk Robin není jejich, tak ten je čí?" ptá se dále.

Zbystřím, protože jde o mého kamaráda. "Je to syn Reguluse Blacka, mladšího bratra Siriuse, a Renne Fisherové" poví McGonagallové. "To je syn Renne?!" vychrlí hospodská a všichni tři přikývnou. "Ji si také pamatuji. Byla to tichá a velmi nadaná dívka, ikdyž byla mudlorozená. Vzpomínám si, že měla s Regulusem nějaký románek. Tajili to, protože on byl čistokrevný Zmijozel a ona mudlorozená Nebelvírka. Netušila jsem, že spolu měli dítě" dopověděla.

"No taky si ho moc neužili. Regulus byl smrtijed a zemřel v pouhých osmnácti letech, nejspíše když plnil nějaký úkol pro Pána Zla. No a Renne zemřela při porodu chlapečka. Regulus zemřel krátce po tom, co dítě počali. Jistě ani nevěděl, že je Renne těhotná" prozradí mi nevědomky Hagrid.

"A co ty jejich děti?" ptá se dále. "Robin se dostal do Nebelvíru. Je to hodný a šikovný kluk. Je to druhá jeho maminka. Až na ty oči, ty má po otci. Pořád se jen směje. No a Athena se dostala do Zmijozelu. Musím uznat, že je to věrná kopie jejího otce. Je to jen samý průšvih a drzá hláška. Navíc vypadá úplně jako Sirius"

"Se svými třemi kamarádkami dělá bordel po celé škole. Jedna z jejích kamarádek je dcera Mary a Severuse. Mary zemřela před pár lety. Byla hodně nemocná, to ale jistě víš. Speciálně se ale kamarádí s dcerou Andrease a Ivy Raremurkovými. Dost mi ty dvě připomínají Jamese a Siriuse. Robin a Athena se moc nesnesou. Stejně jako jejich otcové se ve škole rozdělili a dělají stejné chyby jako ti dva. Robin se kamarádí s malým Harrym. Dělá mi radost se na ty dva dívat. Harry je také v Nebelvíru. Vypadá jako James. Má stejně rozcuchané vlasy, ale oči má po mamince" řekne McGonagallová.

Už to nemůžu poslouchat a vyběhnu ven z hospody. Běžím pryč k lesu a sednu si na nějaký kámen. Po chvíli ke mě přijdou kamarádi. Vše jsem jim řekl. Já a Robin jsme brečeli. "Doufal jsem, že jsou ještě na živu, ale tušil jsem to. Ath měla pravdu, když řekla, že naši rodiče jsou čert ví co. Měl jsem ji poslouchat" poví sklesle můj kamarád. "Najdu Siriuse. Najdu ho a zabiju ho!" zakřičím.

"Měli by jsme něco udělat s tou šikanou od Protinožců. Mám už dost, jak si nás dobírají" řekne Ron a Hermiona souhlasí. "Neboj Rone, Blacková zaplatí a její otec taky. Za tohle je zničím oba. Prý je to jeho věrná kopie. Uděláme jí ze života peklo. Pak najdu Siriuse a zabiju ho" povím rozhodně.

Ten den se stalo hodně. Ale mě to už stačilo. Když jsme odcházeli zpět do hradu. Viděli jsme ty zmijozelské spratky na druhé straně lesa v čele s Blackovou. Hladila si tam nějakého černého psa, ale po chvíli utekl.

To mi připomíná to, že jsem zvěromág. Měl bych se svým přátelům už svěřit. Společenská místnost se už vylidnila, ostatně už bude skoro jedenáct večer. Zůstali jsme tu jen já Harry, Ron a Hermiona. "Musím vám něco říct" vypustím z pusy. Přátelé mi dali prostor mluvit, a tak jsem spustil své dilema. Na důkaz jsem se ještě proměnil ve psa a zpátky. Koukali na mě s otevřenou pusou a já poznal, že je zle.

"No, jsi celkem roztomilý pejsek" rozsekne ticho Hermiona. "Vypadáš jako smrtonoš" směje se Ron. "To ale ještě není všechno" povím a spustím další část příběhu. Povím jim o tom, co jsou naši Protinožci zač. Už je to dávno, co mi došlo, čeho se moje sestřenice dopustila.

Harry si rukama zajel do vlasů a čelist se mu propadla až někam do Zmijozelu. "Toho by se ale dalo využít" podělí se s námi o myšlenku má kamarádka. Harry se šibalsky usmál a začal vymýšlet plán na zničení našich spolužaček.