𝐃𝐞𝐣𝐚 𝐕𝐮 / Marauders, Dcera Siriuse Blacka

sídlo Blacků

"Holky, pojďte už! Přijdeme pozdě!" křičí na nás máma. "Už jdeme mamko" řeknu poklidně, když už s Kloboučníkem scházíme schody ke dveřím. "Můžeme?" zeptá se taťka a podá nám třem ruku. My přikývneme a on nás přemístí.

Jsou už prázdniny, konečně, a rodičové nás vzali na výlet do Londýna. "Holky, máme jisté vyřizování v támhle tom domě. Můžete se jít projít a za chvíli přijít za námi, ano?" řekne nám mamka a my jí to odkývneme.

"Hele nezajdeme třeba do knihkupectví?" zeptá se mě Cel. "Zníš už jako Hestia, ale proč ne" zasměji se. "Beztak ji tam i potkáme" dodám s úšklebkem.

Už asi chápu, co Šklíba vidí na obchodech tohoto typu. Tento malý obchůdek má vlastní kouzlo a charisma a tímto si mě naprosto získal. "Cel, pojď se podívat sem, mají tu něco pro tebe!" volám na kamarádku a v rukou držím knížku s názvem Petr Pan. "Cel?" zavolám znovu, ale nikdo mi neodpovídá. Budu se muset holt zvednout a jít to prověřit.

"To mi nemůžeš odpovědět, když na tebe vol-!" zaseknu se. Přede mnou stojí vysmáta Cel, ještě vysmátější Hestia a usměvavá Lily. "A pak, že nemám vlohy k jasnovidectví" pronesu ublíženě. Usmála jsem se a šla holky pořádně přivítat.

"Tak a co tady děláte?" zeptám se. "Můžeme se ptát na totéž" zasměje se Hes. "Ok, rodinný výlet" řeknu stručně. "Můj táta je na nějaké schůzi v domě kousek odsud a Hes vzal sebou" řekne Lily. "Nechápu proč, ale prý tam musíme být. Pak tam máme všechny přijít. Jo a Hermionu vzal sebou taky" dodá Hes a tu poslední větu řekla značně znechuceně.

"No, tak pak je to jasný. Chtějí nás vyloučit" směje se Celeste nad svým výmyslem. Shodly jsme se, že by jsme na onu schůzi měly jít okamžitě zavítat.

"Tak, teď když jsme vše probrali a objasnili vám okolonosti ohledně nevinny pana Blacka, tak bych vám rád popřál hezký zbytek dne. Nyní už je to vaše rodinná záležitost a nemám tu co dělat" řekl nám profesor Brumbál a po chvíli se odletaxoval pryč.

Nacházíme se v sídle Blacků, kde jsem vyrostl, ale moc si to tu upřímně nepamatuji, spíše vůbec. Zde přítomni jsou Weasleyovi, profesoři Snape a Lupin, Raremurkovi, Sirius, Harry, Ron, Hermiona a já. Všichni už pochopili, že Sirius je nevinný a spousta z nich se i omluvila za jisté věci.

"Tak a kde máte ty divošky?" ptá se Molly s obvyklým úsměvem na tváři. "Řekl jsem Lily ať vezme svoji kamarádku a jde se projít, jistě cestou potkaly i Athenu a Celeste" řekl Snape a ani neodvrátil oči od svých novin. "Chvíli asi bude trvat než sem přijdou" poznamenala paní Raremurková.

"Nic ve zlém Ivy, ale proč děláte kolem toho takový divadlo? To jsi prostě sem malýho Tichošlápka nemohla přitáhnout ke stolku a společně se Siriusem jí všechno říct?" ptá se Lupin a já se musím uvnitř smát. Bohužel můj smích nezůstal jen uvnitř, ale naštěstí jsem nebyl jediný.

"Remusi, to jsem si myslel, že za ten rok jsi to naše dítko trochu poznal! Tohle kdyby jsme udělali, byl by to jako úder bleskem. Ona je typ člověka, který na změny nereaguje moc dobře a můžu ti garantovat, že dnes se z tohoto domu stane doopravdy cirkus" řekne pan Raremurk a může se smíchy potrhat.

"Opravdu je to vaše dcera?" ptá se Fred a strýček kývne. Fred a George tomu nějak nemůžou věřit, protože jak sami podotkli, Sirius je prý velmi klidný člověk. Nad jejich výrokem se vždycky všichni dospělí v místnosti jen hlasitě zasmáli, ale nic k tomu neřekli. "Děti, večeře bude až za hodinu, klidně můžete jít do pokoje" řekne Molly, která s paní Raremurkovou vaří oběd.

Odebrali jsme se do horního poschodí. Dvojčata nás bavila svými vtípky a Ginny zapla i nějakou hudbu a začala s Herm tancovat na posteli. Po chvíli se otevřeli dveře a v nich stál strýček Sirius. Vypli jsme hudbu, sedli si na postel a on si sedl naproti nám.