𝐃𝐞𝐣𝐚 𝐕𝐮 / Marauders, Dcera Siriuse Blacka

černé tajemství

Pohled Lily
Ve škole to zbožňuji! Mám skvělou kolej a ještě lepší společnost. Pokoj sdílím s Marlene McKinnonovou, Renne Fisherovou, Alice Fortescueovou, Mary McDonaldovou, Dorcas Meadowsovou a Ivy Traversovou. Holky jsou skvělé a padly jsme si do oka. Nejvíce jsem se sblížila s Marlene a Mary.

Marlene je skvělá! Odvážná a milá holka, ale nechcete ji naštvat. Hraje Famfrpál. Kluci ji milují a holky nenávidí. Proč? Protože je hezká, je famfrpálová hvězda a chce ji casanova naší školy. Pořád na sebe dělají oči, ale nikdy si nepřiznají, že jsou do sebe zamilovaní. Sirius má na účtě pěknou řádku holek a to jen, aby Marlene žárlila. Té je to samozřejmě jedno nebo alespoň to říká.

Mary je hvězda v přeměňování. Je také moc krásná. Na konci čtvrtého ročníku se stala zvěromágem, něco mi říká, že je trochu magor. Se Severusem se už nebavím. Nazval mě mudlovskou šmejdkou, dost mi to ublížilo. Mary se ho často zastávala, a proto mám podezření, že se jí asi líbí.

Spolu všechny tvoříme skvělou partu. Moje nejlepší kamarádka je Marlenne, ale Maryina nejlepší kamarádka je Ivy Traversová. Ta už od druhého ročníku chodí s Andreasem Raremurkem, který je ze Zmijozelu. Čistokrevný kouzelník, který je do ní blázen. Jeho rodiče mu dovolili s ní chodit, protože je také čistokrevná. Jinak by to byla zakázána láska. Holky z Nebelvíru mají asi slabost pro chlapce ze Zmijozelu.

Kluci si ji za to často dobírají. Ale časem, co Andrease poznali, zjistili, že je moc fajn. Sám velký Sirius, který nenávidí Zmijozel, a beztak je členem nějakého hateclubu, uznal, že a teď ho cituji "Na to, že Andreas umí mluvit s hady, se s těmi zmijemi moc netahá. Za to má plusové body a schvaluji ho" řekl jednou večer Ivy po tom, co svého přítele přitáhla na nebelvírskou oslavu. Andreas má hadí jazyk, proto to bylo celkem ironické. Nejspíše si Siriusovu přízeň získal skrze sdílenou lásku k motorkám a alkoholu.

Jsme už v šestém ročníku a jediné co mi na škole vadí je Potter. On a jeho legendární věta. "Hej Evansko, dáme rande?!" ozve se za mnou. Tohle mu dozajista poradil Black. Potter za mnou běhá už od druhého ročníku každý den s touto větou. "Ne! Nikdy žádný rande nebude! A dej mi už pokoj!" zavrčím. "Já vím, že mě taky miluješ!" ozve se za mnou, ale radši to už nevnímám.

Pohled Renne
Chlad a tma. Takto by se dala vystihnout zmijozelská chodba, ve které se právě nacházím. Vím, že bych neměla, ale já si nedokážu pomoct. Nedokážu to přestat chtít. Nedokážu ho přestat chtít. Cítím chlad, jež se line z chodby, ale čím víc se blížím tajné chodbě, která leží u společenské místnosti Zmijozelu, tím více mě srdce zahřívá.

A to všechno, jen protože ho zase uvidím. Běžím po schodech, které vedou do tajné věže. Mám hrozný strach, protože jsem byla jen pár metrů před Zmijozelskou kolejí, ale ten risk za to stojí. On mi za to stojí.

Vidím ho, jak tam stojí před oknem a za ním září hvězdy, které spolu noc co noc pozorujeme. Je tak dokonalý. Vím, že nesmím, ale i přes to musím. Otočil se na mě a jeho úsměv zastínil všechny hvězdy na noční obloze. Ty oči, ten úsměv, ta jiskra. Jak já po něm toužila. "Renne, ty jsi přišla" pošeptal mi nesměle a láskyplně mě obejme.

"Samozřejmě že ano, neodpustila bych si tě nevidět" odvětím a prsty mu zajedu do vlasů. "Moje milá Renne, co bych si bez tebe počal. Láme mi srdce tě vidět každý den ve škole a nemoci se tě dotknou. Jediné co můžu je přihlížet, jak tě mí spolužáci vraždí pohledem" poví mi sklesle a svěsí hlavu.

"Ne, neodvracej ode mě zrak prosím" povím mu a svou dlaň přiložím na jeho tvář. "Miluju tvé oči, tak je prosím ode mě neodvracej" poprosím ho. "Ty oči, já tebe celou" poví mi a uchechtne se. "Jak jsem se mohla zamilovat do Reguluse Blacka?" povím do ticha věže.

"Renne Fisherová, jsi mé nejčernější tajemství, víš to? sdělí mi má láska. "Nejčernější tajemství pana Blacka? To si do životopisu nedám" poškádlím ho a on mě konečně něžně políbí a přivine ještě víc k sobě.

Přála bych si, aby tento moment nikdy neskončil, ale musí. Je pro mě peklo ho opustit, ale musí to tak být. Nikdo se to nesmí nikdy dozvědět, jinak by jsme si oba zažili peklo. Mě je to jedno, ať se mi stane, co se stane. Regulus by si ale nikdy neodpustil, kdyby se mi něco stalo.

Oba víme, že skrze můj mudlovský původ nikdy nebudeme moct být spolu. Vždy budeme jen tajemství toho druhého. Jen a pouze vroucí doteky v tmavé věži ukryty hluboko v našich vzpomínkách a srdcích.

Nevím z čeho jsem více smutná, že už ležím sama ve své posteli bez něj nebo z toho, co mi Regulus řekl. Je mi ho tak líto. Vinní se za to, co před lety udělal. On a jeho bratr, to je to oč tu běží. Sirius to má prý doma každým dnem horší. Regulus moc dobře ví, že ho Sirius nenávidí, ale to není pravda.

Trestá se za to, co svému bratru udělal. Ale musel, jinak by na tom nebyl doma o nic líp. Jeho matka neustále Siriusovi vyhrožuje že ho pošle do Ruska, nebo že ho zabije a podobně. Chtěla bych pomoct, ale to nejde.

Rok zase uplynul jako voda a Regulus mě naučil poznat každou hvězdu, která je na obloze. Šestý ročník byl celkem hodně obtížný na učivo, ale nakonec jsem vše zvládla na vynikající. Odměnila jsem se za to a koupila si elegantní černo-smaragdové šaty.

Poberti se pořád chovají jako přerostlá mimina a každý den jsou po škole. Potter nahání Lily jak se jen dá, Siriuse nahání zase zbytek školy, až na Marlene, proto se mu asi líbí. Remus je pořád stejný. Milý kluk, který se dobře učí a drží Poberty na uzdě, nebo se o to aspoň snaží. Přijde mi, že je často smutný. Taky je celkem tajnůstkář, ale to všichni Poberti.