Be my Omega✔️

1.Minulost

Akira, 12 let
Život není jako z pohádky.

Nemůže pro vás přijet princ na bílém koni a zachránit vás od všeho zlého.

Když jsi omega, jsi prostě omega. Ani člověk, ani někdo uznávaný.

Žijeme ve světě, který je rozdělený do několika skupin a já jsem v té nejhorší. To jsem zjistil už jako malý kluk a mé snahy o změnu života se vytratili hodně rychle.

,,Tohle bylo naposledy ! Jak si to můžeš vůbec dovolit ty liško jedna prašivá ?!" Rána novinama... Pro teď jsem rád, že při sobě pán nemá nic tvrdšího. ,,Omlouvám se." ,,Drž hubu, kdo ti dovolil mluvit, hm ?!" Zařval a v tu chvíli jsem schytal kopenec do břicha. Ani radši nepočítám, kolik jsem jich za svůj život dostal. A proč ? Protože jsem hybrid a omega k tomu. Jsem opravdu jen kus špíny, které se nejde zbavit. ,,Koukej to sebrat a ať už se to znovu neděje !" Zařval můj pán a já se začal sbírat ze země. Z rukou mi stékala krev, jelikož jsem spadl přímo do střepů skleničky, kterou jsem právě nesl. Dnes bych měl mít narozeniny... Kdyby to někoho zajímalo, ale pro všechny jsem jen obyčejná věc. Jen jsem o krok blíž smrti, což je jediná pozitivní myšlenka, která mě udržuje na živu. Smrt zní tak krásně a klidně...

Masaru, 13 let

,,Všechno nejlepší Masaru !" Ozvalo se celou místností a já s radostí sfoukl svíčky na svém pětipatrovém dortu. ,,To je můj velký kluk." Řekla nadšeně matka a  líbla mě na čelo. Jen jsem se pousmál a následně jsem sledoval, jak jedna z našich služebných začala krájet dort. ,,Jednou z tebe bude velký muž, už se teším na chvíli, kdy ti předám tuto firmu." ,,Bude mi ctí jí po tobě převzít otče." Řekl jsem vážně a on se na mě hrdě pousmál. Nepoznal že můj úsměv je falešný, ale byl spokojený, což mi stačilo.

Jediné o co mi šlo, bylo dát si trochu toho skvělého dortu a vypařit se pryč. Neměl jsem rád společnost těchto alf, nebo bet, které mi přišli na oslavu. Říkali si přátelé, ale nikdo pro mě nic neznamenal. Neměl jsem potřebu se s nikým bavit, jelikož se nikdo nechtěl bavit se mnou. Upřímně, bez jakýchkoliv přetvářek... Čekal jsem na den, kdy pochopím slova rodičů, ale k tomu jsem měl daleko. Slova "Jednou poznáš TU osobu." mi byla cizí. Měl jsem peníze, slávu, všechno co bych si jen přál a přesto jsem neměl opravdové přátele, ale k čemu to ?

Můj život je jako z pohádky.

Připadal jsem si jako princ na bílém koni, který čeká na svou princeznu v nesnázích. Přesně jak mi říkala matka.

Být alfou je opravdu ulehčení života a dost hybridů by mi to závidělo. Od mala jsem si žil jako král a vychováván k tomu, být úžasný. Což taky jsem.