Be my Omega✔️

86.

Zhrozeně jsem poslouchal Celestiino vyprávění a snažil se pochopit, proč si Masaru vyžádal pomoc zrovna od někoho, jako je tenhle muž. ,,Co když se s ním Harry bude chtít zase vyspat..." Hlesl jsem a snažil se tuto myšlenku vyhnat z hlavy. ,,No, je to možný... Na co jiného by ho Harry chtěl. Pochybuji že si spolu sednou a promluví si mezi sebou jako dvě normální Alfy." Řekla blondýnka a složila si hlavu do dlaní. ,,Je to moje chyba. Měla jsem ho zastavit a já ho v tom nechala stejně, jako před několika lety... Jsem hrozná kamarádka." Vzlykla a já k ní hned přiskočil. ,,Cel, jsi úžasná kamarádka. Já, Masaru, Adrien, ale i kdokoliv jiný tě nutně potřebuje k životu. Ano, dokážeš být uřvaná, nehorázně otravná, děsivá, arogantní a někdy fakt na ránu, ale to je na tobě skvělé. Jsi zároveň i strašně hodný a starostlivý člověk, kterému vždy záleží na dobru ostatních. Tolikrát jsi nás dostala z bryndy,  že si to ani nedokážeš představit..."

Klečel jsem na posteli strašně dlouho, možná i několik hodin. Bolela mě záda a ramena, které doteď trpěli v sedě. Ticho a klid mě zabíjeli a nutili mě přemýšlet nad minulostí a tím, co všechno jsem teď podělal. Znovu jsem zradil přátele a rodinu, vrátil jsem se k Harrymu a zaprodal mu své tělo a do toho jsem opustil Akiru se Saki... Opět. Během mého přemýšlení jsem na chodbě uslyšel kroky, takže jsem se víc narovnal a sklopil uši k hlavě. Harry za ně totiž dříve moc rád tahal a tomu jsem se chtěl tentokrát vyhnout. Během několika vteřin se ve dveřích opravdu objevil můj blonďatý "majitel" a povrchně si mě prohlédl. Já se ale mezitím koukal se sklopenou na svůj klín a snažil se zastavit chvění svého těla. ,,Hodný kluk ... Koukám že kapka vychování v tobě stále zůstala... Škoda, chtěl jsem s výcvikem začít úplně od začátku..." Pronesl a já následně ucítil jeho ruku ve vlasech. Trochu jsem s sebou trhl a odolal pokušení, abych mu tu ruku ukousnul. ,,I když jsi starší, tvé reakce jsou stále stejné. Odnaučit tě protestovat půjde jednoduše. Tvé tělo mi patří stejně jako vždycky. Neutečeš mi."

Se Cel jsme skončili ležet v posteli se Saki mezi námi. Jen jsme tiše koukali na film pojídali čokoládu, jenže moje myšlenky si nedali říct a já nemohl přestat myslet na Masara. ,,Co když se s ním Harry vyspí, nebo mu nějak ublíží ? Hlesl jsem do ticha a Celestie si povzdechla. Očividně jí takhle otázka nijak nezaskočila. Možná přemýšlela nad tou samou věcí. ,,Já nevím jak to bude Aki. Už jsem ti říkala že není na sto procent jisté, že jel Masaru zrovna k němu..." ,,Jo, je to jisté jen na devadesát procent..." Hlesl jsem přiškrceně a víc se zachumal do deky. Sledováním té malé se mi jen vracely vzpomínky na mého manžela a chtělo se mi brečet. Nedokážu pro něj nic udělat, protože jsem slabá Omega. Kdybych tu nebyl já, nebyl by teď tam kde je..."

      ,,Pane Akiro ? Přijel váš otec."

***
Gájs, strašně moc se omlouvám za tu dlouhou pauzu. I když mám na tuhle knížku ještě hromadu nápadů, nějak mi to nejde sepsat. Všechno milionkrát přepisuju, nemám čas, nebo třeba během psaní usnu :) to bylo ráno fakt skvělé probuzení...
No, ještě jednou se omlouvám. Opravdu se pokusím brzo vrátit do svých starých kolejí, jen to chce čas...