Be my Omega✔️

32.

,,Puuuusť !" ,,Ne !" Zavrčel jsem na blondýnku, když se mě snažila odtrhnout od Masara. Před pár minutami jsme přijeli z nemocnice a sotva se tak stalo, přiběhla Celestia. Všichni tři jsme si zalezli do obýváku, ale ona mě pak chtěla vyhnat do pokoje, jelikož jsem zmínil, že mě zabolelo břicho. ,,Přestaň si hrát na malé dítě ! Masaru tak řekni něco !" Řekla vytočeně naše kamarádka a já se zachumlal černovláskovi pod mikinu. Úžasně voněl, ostatně jako vždy. Můj Alfa mě začal hladit po zádech a tiše se zasmál. ,,Cel, říká že už je to v pohodě..." ,,Tak se ale rozhodni co chceš. Co byl v nemocnici, tak jsi ho nenechal pomalu ani dojít na záchod a teď je ti to jedno ?!" ,,Moc plašíš." Zabručel jsem na ní a ona se celá nafoukla. Ani jsem na ní neviděl, ale znal jsem její chování a věděl, že pokud jí něco štve, tak sklapne jen, když se takhle nafoukne. ,,Fajn, jak myslíte. Já jen pak nehodlám trpět ty vaše móresy, až se něco podělá."

Cel nabručeně odešla a já si povzdechl. ,,Aki, netlačím na tebe, vím jak ti vadila ta moje přehnaná starost a ležení na jednom místě, ale i tak... Pokud tě to břicho opravdu bolí-" ,,Nebolí !" Řekl z ničeho nic a vykoukl. Sice se tvářil vážně, ale vlasy měl zelekrizované a vypadal až moc roztomile na to, abych ho bral vážně. Tiše jsem se uchechtl a to rozcuchané chmýří mu trochu urovnal. ,,Dobře... Chápu." Řekl jsem s úsměvem a pak jsem si ho k sobě přitáhl do objetí tak, abych mu náhodou netlačil na břicho. ,,Masaru ? Tak mě napadlo... Že o tobě moc věcí nevím. Ty jsi o mě dostal nějaké ty informace při koupi, ale já ani nevím kdy máš narozeniny." Řekl trochu sklesle a já se uchechtl. ,,Ani já o tobě nevím moc věcí Lištičko. Já mám narozeniny osmého dubna. Co ty ?" Akira se nedůvěřivě odtáhl a celého si mě sjel pohledem. ,,Vážně ?" ,,Ano... Proč ? Je na tom něco divného ?" Optal jsem se a on kývl. ,,Jo, protože to znamená, že jsem mladší přesně o rok." Chvíli mi trvalo než mi to došlo, ale pak jsem se na něj překvapeně podíval. ,,Ty je máš ve stejný den ?" ,,Jo, ještě mi taky řekni že jsi se probudil nad ránem a odvezou mě." Uchechtl se a já s ním. ,,Ne, to ne. Mě se zachtělo ven až večer kolem desáté... Prý jsem mámě dělal pěkné problémy."

,,Tak alespoň něco." Řekl jsem s úsměvem na tváři a opět jsem se o něj opřel. Srdce mu bilo v pravidelných intervalech a tím jak z něj šlo teplo, vůně a ještě mě hladil po zádech, to na mě působilo jako uspávadlo. Když jsem byl tak nějak v polospánku, cítil jsem, jak mi sjel rukou na ocas. Nevím jak pro něj, ale pro mě to bylo velice citlivé místo, takže jsem s ním ucuknul, jenže on mi ho zase chytil a v tu chvíli jsem heknul jak postižená koza. Instantně jsem nabral rudou barvu a ocas si stočil kolem sebe. ,,T-Tam ne." Zabručel jsem mu do mikiny a snažil se vypařit z tohoto světa.