Be my Omega✔️

70.

⏭

Od návštěvy doktora, kdy nám řekli že to bude holčička, uběhlo víc jak dva měsíce. U Akiry se zvětšení bříška opravdu pohnulo až po tom čtvrtém měsíci a občas s tím měl fakt problémy. Posledních několik dní byl v nemocnici, jelikož se čekalo na porod. Ten se ale dostavil až dneska z ničeho nic, takže jsem vyjel z práce hned jak to bylo možné. ,,Dobrý den, přejete si ?" Zeptala se mladá sestřička na recepci hned jak jsem sem vběhl, jelikož bylo sedm ráno. ,,Dobrý den, jsem Masaru Kaneko, má Omega Akira by měl být právě na porodním sále. Volal mi nějaký doktor." Řekl jsem a ona se podívala do počítače. ,,Ano, vidím. Ten liščí hybrid... No, musím vám jen říct že přímo na sál nemůžete." ,,Cože ? Proč ne ?!" Vyhrkl jsem a ona s sebou trochu škubla. Byla to Omega, takže se mě asi trochu bála. ,,Protože ten chlapec začal v noci krvácet a ještě předtím musel na obyčejný sál. Porod probíhá pod úplnou narkózou a je nutný napro-" ,,Proč mi o tomhle nikdo neřekl ?!" Zavrčel jsem a ona se zatvářila provinile. ,,P-Pane, bylo to strašně rychlé, doktoři museli jednat..." Jen jsem naštvaně třísknul do zdi a víc se náklonil k okýnku. ,,Místnost, teď hned !" ,,E-Ehm... Sál čtrnáct v budově C." Řekla vyklepaně a já se pak vydal najít zmiňovanou budovu a pokoj.

Najít tu budovu mi sice zabralo nějakou tu chvíli, ale pak už to byla hračka. Doslova jsem naběhl do chodby, kde by se ona místnost měla nacházet. Zrovna před čtrnáctkou stáli nějací dva chlápci, podle všeho ochranka, a hned si mě celého poměřili pohledy. ,,Co potřebujete ?" Zeptal se takový vyšší z nich a stoupl si mi víc do cesty. ,,Musím na sál." ,,Nejste doktor a na sál nemá co dělat někdo cizí." ,,Já nejsem cizí !" Zavrčel jsem a tentokrát se přidal i ten druhý. ,,Jste zaměstnancem v této budově, nebo snad státní svěřenec ?" ,,Ne, jsem-" ,,Pak tu nemáte co dělat." Dořekl a já vytočeně sevřel pěsti. Vůbec netuším co se děje na tom sále, jak je na tom Lištička, ani jak dlouho to ještě potrvá. Vůbec se mi tahle situace nelíbí. ,,Jsem Masaru Kaneko, Alfa operované Omegy a někdo, kdo by vás teď hned mohl zbavit zaměstnání. Takže chci slyšet, jak je na tom moje Omega !" Řekl jsem přísně a i když se snažím svého jména nějak nezneužívat, tak se mi to tentokrát dost hodilo. Oba s sebou po vyslovení mého jména cukli.

Ten menší z nich už chtěl něco říct, ale z ničeho nic se ve dveřích sálu objevila nějaká sestřička. ,,Vy jste pan Kaneko ?" Zeptala se a já jí to hned odkýval. ,,Musím si s vámi promluvit." Řekla vážně a mnou projel mráz. Co když se něco stalo ? Je to vážné ? Už je po tom ? Proč tam nemůžu ?! ,,Prosím, pojďme stranou." Řekla a vydala se nějakým směrem. Já jí jen tupě následoval a bál se následujících slov. ,,Radši se posaďte." Řekla a zastavila se u nějakých sedaček. Cítil jsem se divně, neměl jsem z toho dobrý pocit. ,,Je všechno v pořádku... Že jo ?" Zeptal jsem se s optimismem v hlase, ale když si povzdechla, celé moje tělo se napjalo. ,,To miminko..."