Be my Omega✔️

87.

Malou Saki jsem nechal u Celestie a já došel za otcem. Nic neříkal, jen roztáhl ruce a já ho obejmul. Nevěděl jsem co tady dělá, ale očividně měl k tomu důvod. ,,Je mi to líto Aki." Řekl tiše a pohladil mě po vlasech. Já mu zabořil hlavu víc do hrudi, jelikož byl oproti mě dost vysoký, a snažil se znovu nerozbrečet. ,,Je to moje chyba." Řekl jsem tiše a on si povzdechl. ,,To není pravda. Nemohl si vědět že s něco takového stane." ,,Ale kdybych mu nepřišel do života, nemusel by teď tohle prožívat.". Vzlykl jsem a on se zastavil v pohybu. ,,To už máš pravdu..."

Harry dnes očividně neměl čas a ani nákladu na to, aby si se mnou pořádně "pohrál". Ne že by mi to vadilo, i když mě jen svázal a trochu zbičoval, víc mi neudělal. Něco mi říkalo, že k tomu pravému se ještě dostane. Když odcházel tak mi řekl, že ho dneska už očekávat nemusím. Dal mi pár přísných úkolů a jeden z nich byl, že mám v noci spát nahý. Sice jsem moc nechápal proč, ale radši jsem to tak udělal. Rozčilovat toho blonďáka by mě mohlo stát krk, takže jsem se snažil držet zkrátka. Ulehl jsem do postele celkem brzo. Bolelo mě celé tělo a i když jsem se cítil unavený, usnout jsem nemohl. Když si vezmu, že jsem teď nechal Akiru se Saki samotné, což byla jediná věc které jsem se chtěl vyhnout, je mi ze sebe špatně. Chtěl jsem je vidět, obejmout je a už nikdy je nepustit. Saki je ještě malá a já mám tak trochu strach, aby moc nepociťovala mojí nepřítomnost. Moc dobře všichni víme, jak to dopadlo minule, když jsem nechal několik dní osamotě svou lištičku... Akiro, chybíš mi...

Nechápavě jsem se na něj podíval. ,,Kdyby jsi se mu neukázal v životě, mohl by teď být jinde. Ale ty ses ukázal a tím jsi mu život změnil na lepší. Má rodinu, kterou miluje. Obětoval sebe, jen aby vás ochránil. Daroval ti sebe Aki, jelikož tě miluje. Kdyby jsi se mu neukázal v životě, byl by furt na stejném místě, ale díky tobě má chuť žít. Nevyčítej si co se stalo a radši s tím něco dělej." Dořekl a já ho se slzama v očích zase obejmul. ,,N-Nevím co mám dělat. Jsem zbytečný." Hlesl jsem a z ničeho nic jsem od něj dostal pohlavek. ,,Nejsi zbytečný ! ... Pokud vím, Celestie má na toho chlápka číslo, no ne ? Zkuste se nějak dohodnout." ,,Ale co Saki... Nechci jí vystavovat ještě většímu nebezpečí." Řekl jsem a on se pousmál. ,,Klidně jí pohlídám. Je to Alfa, bez rodičů to několik dní vydrží. Ty s tou svojí kamarádkou musíte něco udělat." Na chvíli jsem se zamyslel, ale na nic kloudného jsem nepřišel. ,,Proberu to se Cel a dám ti vědět." Řekl jsem a konečně jsem ho pustil. Věděl jsem, že nemůžu jen tak nečinně sedět, ničilo mě to. Masaru... Pokusím se ti pomoct co nejdřív...