Be my Omega✔️

43.

Jak jsem tak ležel sám v posteli, začalo mi být trochu blbé, že tu stále ležím nahý. Překulil jsem se na kraj postele a následně jsem se chtěl posadit, to mi ale zavrhla bolest mého pozadí a já se se zakňučením svalil zpátky do postele. V tu chvíli se ve dveřích objevil Masaru s drobným úsměvem na tváři. ,,Co tu tak kňučíš ? To jsem ti až tak moc chyběl ?" ,,Heh, nemysli si. Mám na tebe nezapomenutelné vzpomínky." Řekl jsem šťouravě a překulil se na břicho, jelikož to teď byli pohodlnější. ,,No, moje záda na tom taky nejsou nejlépe." ,,Furt lepší než natrhlý zadek. Příště se klidni." Řekl jsem mírně podrážděně a čekal, že se alespoň omluví, nebo tak něco, ale on ne. Když jsem se na něj otočil, díval se na mě s jiskřičkama v očích a vesele máchal ocasem. ,,Masaru, ne !" Řekl jsem vážně, ale jeho úšklebek se jen protáhl. ,,Řekl si příště... A příště je i teď." Řekl nadšeně a položil tác s jídlem na stolek. ,,N-Ne ! N-Nesmíš ! Masaru !"

⏯

Spokojeně jsem si nesl Akiru v náručí směrem do jídelny, kde kromě nás nikdo nebyl. Opatrně jsem ho posadil na pohodlnou židli a ignoroval jeho uražené pohledy. ,,Ale no tak Lištičko, žiješ ? Žiješ, tak je všechno dobrý." Řekl jsem zvesela a rozcuchal mu jeho vrabčí hnízdo. ,,Bolí mě kvůli tobě celé tělo. Přísahám že si koupím repelent na nadržené hybridy." Zavrčel a já se zasmál. ,,Dobře, tohle byla... Výjimka. Říkal sis o to." Prohodil jsem, ale v tu chvíli kolem mě proletěl svícen. ,,Jo, už mlčím... Jdu pro to jídlo." Řekl jsem omluvně a radši zdrhnul do kuchyně, než po mě hodí i něco jiného. To jídlo v ložnici se sní hold později no...

Masaru odběhl, a pro své vlastní bezpečí udělal fakt dobře, no a já zůstal v místnosti sám. I když byla ta židle normálně měkká, nemohl jsem najít pohodlnou pozici, jelikož mi to bolest mého pozadí zakazovala. S povzdechnutím jsem si položil hlavu na stůl a na chvíli zavřel oči, než se Masaru vrátil i s nějakým tím jídlem. Mě položil na stůl rýži s nějakou tou omáčkou a sobě si dal steak s nějakou tou oblohou. Jen jsem si znovu povzdechl a pustil se do jídla. Mám jíst takovouhle stravu do konce týdne minimálně. Nesmím jist nic tuhého, jinak bych si mohl zase poškodit žaludek či co. ,,Neboj se zlato, hned jak ti skončí tahle tvoje dieta, tak si spolu zajdeme na pořádné jídlo dle tvého výběru, ano ?" Řekl mile a já se pousmál. ,,To beru." Zamumlal jsem s pusou plnou svého oběda a v tu chvíli se rozrazily dveře. ,,Masaruuu !" Ozvalo se a on, vlastně i já, celý nadskočil. ,,Můžeš mi vysvětlit, co má tohle znamenat ?!" Zakřičela blondýnka a natáhla naším směrem ruku se spodním prádlem, které ni včera Cel koupila a zároveň skončilo roztrhlé na dvě poloviny. Já střelil pohled po vyděšeném černovláskovi se staženýma ušima a ten se nervózně pousmál. ,,Já o ničem nevím..." Zamumlal, ale to už mu Celestie doslova skočila po krku. Alfa nealfa, tohle jí bylo docela jedno. ,,Tyhle jsem platila z vlastních peněz, hezky mi je zacáluješ ty magore ! Víš jak těžký to bylo před ním schovat? " Řvala po něm a mlátila ho do žeber, i když ho to s jeho silou nemohlo tolik bolet, jinak by jí shodil. Já se pro jistotu radši vypařil z místnosti, než by si vzpomněla na to, že vůbec taky existuju.