Be my Omega✔️

11.

Došel jsem k jednoduchému závěru. Celestie ještě spala a já už se k ní v životě nepřiblížím, pokud si nebudu jistý na 100% že je v vzhůru. ,,Co se ti stalo ?!" Vyhrkl Akira hned co jsem vešel do jeho pokoje a já si prohrábl rozcuchané vlasy. ,,Cel se nelíbil můj budíček." Prohodil jsem a on ke mě přišel blíž. Opatrně se dotkl mé tváře a ustaraně si prohlédl škrábanec na mé tváři. ,,Doufám že to bude v pořádku. Ta holka by si měla ostříhat nehty." Zabručel a začal mi urovnávat vlasy do normálního stavu. Měl jsem teď skvělou možnost na to, abych si ho prohlédl pěkně z blízka. Na tváři měl jemné, z dálky téměř nepostřežitelné pihy a ve zlatých očích měl i slabší hnědou kolem zorničky. Když si uvědomil že ho takhle propaluju pohledem, celý zrudl a okamžitě stáhl ruce. Chtěl odejít, ale já jsem ho z ničeho nic chytil za pas a přitáhl si ho k sobě. Ani jsem pořádně nechápal proč, bylo to pro moje tělo naprosto automatické...

Překvapeně jsem hekl když si mě k sobě přitáhl a abych zmírnil "náraz", dal jsem si ruce před sebe, takže jsem je měl na jeho hrudi. Cítil jsem svůj i jeho zrychlený dech a kdyby mě nepohltila panika, asi by mi to bylo i příjemné. Já se ale zaměřil na jeho zúžené zorničky a vztyčené uši jak u nějakého dravce. Připomnělo mi to časy, kdy jsem žil se starým pánem. Vždycky když jsem něco udělal špatně, tak mě takhle chytil a začal mě vytahávat za uši, což strašně bolí. Automaticky jsem je sklopil a i oči jsem rovnou zavřel.

Překvapil mě ten jeho vyděšený pohled a následná reakce. Opatrně jsem ho postil a se sklopenýma očima trochu couvnul. ,,Promiň, nevím co to do mě vjelo. Až se připravíš, přijď za mnou dolů, budu čekat." Řekl jsem tiše a raději se rozešel pryč. Nechci aby se mě bál, ale na druhou stranu se mi líbilo mít ho u sebe. Nesmím si ho pustit moc k tělu. Řekl jsem, že si může dělat v podstatě co chce. Nemůžu dopustit, aby si připadal jak vězeň a další Omega do harému. Když o tom tak přemýšlím, příští týden mi má začít ruth... To bude celkem pěkné divadlo, když má někdy v tu dobu začít vracet do normálu s hormony. Jen se obavám toho, aby neměl heat ve stejnou dobu jako já, myslím že bych se neudržel.

Když jsem se nějak psychicky srovnal s tím co se stalo, obul jsem si připravené boty a nejistě opustil svůj pokoj. Prošel jsem dlouhou chodbou a následně nakoukl ze schodů. Naštěstí tam nikdo nebyl, takže jsem je sešel a rozhlédl se kolem sebe. Masara jsem nikde neviděl, i když říkal, že bude čekat tady. Ani jsem nestačil vymyslet jak ho najít a on se objevil vedle mě. ,,Půjdeme ?" Zeptal se s úsměvem a já kývl. Nejdřív jsem si od něj držel odstup, ale když jsem si všiml jeho ublíženého výrazu, trochu jsem se k němu zase přiblížil. Mám rád svůj osobní prostor, ale s ním mi to takhle nevadí.