Be my Omega✔️

30.

Doktor mi ještě změřil tlak a převázal břicho, na kterém se táhla dlouhá a ošklivá jizva, než konečně odešel. Neměl jsem klid ani pět minut a už do dveří vběhla jistá blonďatá Beta, která mi skočila kolem krku. ,,Zlato moje, tolik jsem se bála ! Já ti říkala že máš pořádně jíst, měla jsem si tě víc hlídat. Je mi to líto, ale neboj se, příště už toho všechno-",,Cel, asi bys ho mohla nejdřív nechat nadechnout." Ozvalo se a já byl po vteřině propuštěn ze svého vězení a dostalo se mi trochu vzduchu. Trochu jsem si odkašlal a pousmál se. ,,Díky... Už je to lepší... Prostě jsem si to potřeboval trochu srovnat v hlavě." Řekl jsem upřímně a očkem jsem hodil po Masarovi, který měl na rtech povzbudivý úsměv, i když byla jeho tvář plná obav. ,,To jsem ráda." Řekla blondýnka a rozcuchala mi vlasy ještě víc, než byly doteď.

Akira se roztomile zašklebil a odehnal blondýnky ruku, z jeho vlasů barvy ohně. Zajímalo by mě, jestli by byl zrzavý, i kdyby nebyl hybrid lišky. Většinou se totiž barva vlasů odvíjí od barvy srsti... Tedy alespoň u Hybridů. ,,...ru...Masaru !" Uslyšel jsem a následně jsem schytal ránu do ramene. ,,Au..." Zabručel jsem a vražedně jsem se podíval na blondýnu. ,,Přestaň ho tady tak zaláskovaně pozorovat a dávej pozor. Měl bys mu dát to jídlo ať se nají." Řekla káravě a já nabral rudou barvu do tváří, což ostatně Akira taky. ,,J-Jo vlastně..." Zahuhlal jsem a předal jsem jí talíř s ovesnou kaší. Měl by teď totiž pár dní konzumovat tekutou stravu, dokud se mu žaludek neuklidní pořádně. ,,Ale já nemám hlad..." Ozvalo se a já i se Cel jsme ho probodli pohledy.

Div jsem nenadskočil, když se na mě oba tak vražedně podívali. ,,N-Nebo si trochu dám..." Zamumlal jsem a pro své vlastní bezpečí, jsem si převzal tác s jídlem. Masaru se pousmál a Cel se vítězně usmála. Ti dva si začali povídat o mém zdravotním stavu a já se do sebe snažil dostat alespoň půlku té kaše, což šlo celkem špatně. ,,Tak já tam skočím." Řekla z ničeho nic Celestie a vyskočila na nohy. Se zájmem jsem sledoval jak bleskově zmizela z pokoje a my dva tu zůstali sami. S otázkou v očích jsem se podíval na černovláska a on se mírně pousmál. ,,Cel šla zjistit kdy tě pustí domů. Doktor mi říkal, že se uvidí podle tvého stavu po probuzení... Vážně je ti dobře ?" Zeptal se a já s úsměvem kývl. ,,Nic mě nebolí..." ,,Ale ?" Optal se, jelikož jsem se sekl v půlce věty a marně doufal, že si toho nevšimne. Tiše jsem si povzdechl a zadíval jsem se na své ruce, které jsem měl v klíně. ,,Jen jsem furt naštvaný že to dítě nevyšlo... I když to byla chyba, stejně jako to, že jsi mě kousl." Řekl jsem sklesle a on mi z ničeho nic chytil ruce do těch svých. ,,Akiro, za tu noc lituji spousty věcí... Ale zrovna té jizvy a toho malého nelituju." Řekl tiše a pak pokračoval. ,,Já..Vím že jsem ti sliboval volnost a že tě nikdy nebudu omezovat, ale teď je to jinak. Já.... Bych se tě rád zeptal, i když teď asi nemáš moc na výběr... Jestli bys, no, nechtěl třeba zkusit... No však víš... Ehm, nechtěl by ses stát mým přítelem ?" Vykoktal a celý rudý s nadějí a stachem zároveň sledoval moji tvář. Přijde mi to strašně rychlý, ale když beru v potaz to co jsem zažil a co k němu i za tak krátkou chvíli cítím, chtěl jsem souhlasit. V krku se mi ale udělal obří knedlík, a tak jsem se vyhrabal z podpeřiny a pevně ho obejmul. ,,Ehm... Mám to brát jako ano ?" Zeptal se nejistě a já se tiše zasmál. ,,Jo..."

***
Hele děcka, já fakt potřebuji vědět vaší oblíbenou postavu :,D Včera mi odpověděli dva lidi (díky moc zlatíčka🥰), ale je to pro vaše dobro 😂 Jinak se na vás vyprdnu a vy mě pak budete proklínat a zahrabávat někde na zahradě 😅😂