Be my Omega✔️

31.

⏭
Uběhly čtyři dny a já konečně mohl odejít z nemocnice. Masaru tady trávil v podstatě celé dny a když mohla, byla tu i Celestie, která mi občas dělala společnost. Dokonce se tady jednou objevila Masarova matka, což mě fakt překvapilo. Tak či tak už jsem se těšil domů, protože proležet celé dny v jedné posteli mě nebavilo. Občas jsem se prošel po místnosti, nebo si došel na toaletu, ale tím to končilo. Doktor mi říkal, že se mi všechno léčí rychle a dobře, takže nebyl problém, aby si mě mohla moje Alfa odvézt. Jestli jsem si myslel, že byl někdy Masaru starostlivý, mýlil jsem se. Teď když jsem byl tady, tak dělal opravdu všechno potřebné i nepotřebné, abych se tu cítil dobře. Dokonce seřval jednou kuchařky, že mi dali hovězí vývar místo kuřecího a šel mi ho sám uvařit. Sice jsem za tu dobu snědl to od kuchařek, ale přišlo mi to vtipný. V podstatě už jenom čekám než sem přijde, podepíše revers a odveze mě z tohodle depresivního místa.

Dneska jsem měl nějaký fofry. Od rána mi volal ředitel školy, chodím dálkově na vysokou, jestli jsem se ještě nezmínil, s tím, že tam musím druhý den zajet kvůli nějakým testům. Štvalo mě to, ale odmítnout jsem to nemohl. Navíc mě celé ráno naháněl otec s tím, že neplním své povinnosti, což je sice pravda, ale mám k tomu patřičný důvod. ,,Jedeme ?" Zeptal se řidič, jakmile jsem nasedl do auta. ,,Ano, ať už jsme pryč." Hlesl jsem vyčerpaně a my vyjeli. Byl jsem rád, že si Akiru budu moct odvézt domů, ale trápila mě jistá věc. Brzo má dostat Heat a jak tak předpokládám, můj Ruth se od něj bude odvíjet. Četl jsem si o tom ještě nějaké informace a zjistil jsem, že moje ztráta kontroly byla nejspíš zaviněna tím, že jsme oba hybridi divokých šelem a navíc to bylo jeho poprvé, takže uvidíme jak to bude tentokrát. Nechci mu ublížit... Zase.

Konečně se ozvalo ťukání na dveře, ze chytrých následně vykoukl Masaru. ,,No konečně, už jsem myslel že mě tu necháš." Zaculil jsem a i on se pousmál. Vypadal unaveně, ale i tak se snažil působit normálně. ,,Tebe ? Nikdy." Řekl a sednul si na kraj postele, odkud mě podrbal ve vlasech. ,,Už jsem podepsal papíry, takže ti zabalím a můžeme jet." ,,Já už jsem si zabalil včera, takže můžeme vyrazit." Oznámil jsem s úsměvem, ale on mě propálil pohledem. ,,Co jsem ti o tom říkal, nesmíš se namáhat." ,,Vždyť to byla práce na pět minut, neboj se o mě furt." Zamumlal jsem a udělal jsem na něj štěněčí oči. On jen něco nespokojeně zabreptal a pak roztáhl ruce. Spokojeně jsem skočil do jeho náruče a nechal ho, aby mě hladil ve vlasech. ,,Když já mám o tebe prostě strach..." Zvedl jsem k němu pohled a mírně se pousmál. ,,Já vím že jsem jen obyčejná Omega, ale umím se o sebe postarat. Navíc sám moc dobře vím, na co se cítím a na co ne." Řekl jsem vážně a on mě pohladil po tváři. ,,Nejsi obyčejná Omega. Jsi moje Omega, můj přítel a ta nejlepší osoba na světě. Prostě o tebe nechci přijít." Řekl a vtiskl mi drobnou pusu na čelo, zatímco já nabral barvu rajčete.