Be my Omega✔️

28.

,,No... Musím ti něco říct..." Zamumlal jsem a moc dobře jsem si všiml, jak mu v očích přeskočila nejistota. ,,Když jsi byl na sále, jeden doktor mi řekl že by to mohlo být všechno v pohodě, ale opak byl pravdou. Ten lékař, který tě operoval přišel s tím, že jsi potratil. To miminko bylo mrtvé několik dní. Tvůj zhoršený jídelníček a má nepřítomnost tomu také nepomohla, takže to dopadlo tak, jak to dopadlo. Posledních pár dní ti bylo špatně právě kvůli vnitřnímu krvácení, u kluků to prostě funguje jinak než u holek, moc se v tom nevyznám... Ale i když se přišlo celkem pozdě, dělohu ti to nepoškodilo, takže můžeš znovu otěhotnět..." Řekl jsem tiše a celou dobu mu svíral ruku, abych se mu nemusel koukat do očí. Najednou mi něco káplo na ruku a když jsem zvedl pohled, bodlo mě u srdce. ,,T-To jako... Ž-Že jsem ho zabil..." Vzlykl a následně si dal ruce před pusu. Nevěděl jsem co dělat. ,,Ne ne ne! Lištičko poslouchej mě." Řekl jsem okamžitě a rukama jsem mu sevřel tvář, aby se koukal na mě. Ničilo mě ho vidět takhle.

,,Aki, ty jsi nikoho nezabil. To se stává, je to normální." Řekl Masaru, ale to mě rozbrečelo ještě víc. ,,V-Vždyť jedinou prací Omegy je přivést na svět zdravé dítě. J-Jsem k ničemu." Vykoktal jsem a rozbrečel jsem se úplně. To dítě, Masarovo dítě, mohlo to žít, ale já byl neschopný. ,,Aki, Lištičko, bude to v pořádku, ano ?" Černovlásek se mě snažil uklidnit, ale vůbec to nezabíralo. ,,P-Prosím... Nech mě chvíli.." Hlesl jsem a otočil jsem se na druhou stranu. Nechtěl jsem, aby mě viděl takhle. Třeba to dítě se mnou ani nechtěl a je rád že to tak dopadlo. Jsem přeci jen obyčejný hybrid a Omega k tomu. Může mít stovky takových, jako jsem já.

Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem se rozhodl mu dopřát chvíli klidu. ,,Dobře. Skočím ti pro něco k snědku a pak přijdu." Řekl jsem tiše a naposledy ho pohladil ve vlasech. Pak jsem se tiše zvedl a odešel z pokoje. Hned mě do nosu trknul klasický zápach nemocnice a já si zdeptaně prohrábl vlasy. Ani jsem si nevšiml jak moc se mi třesou ruce. ,,Už je vzhůru ?" Zeptala se z ničeho nic procházející sestřička a já kývl. Byla to jedna z těch, co asistovala při tom zákroku. ,,Je mi to líto, ale jsem také Omega co si prošla něčím podobným. Zvládne to, jen bude potřebovat vaši podporu." Řekla a mile se pousmála. ,,Dostane všechno co jen bude potřebovat..." Řekl jsem, spíš jen tak pro sebe, a taky se na ní pousmál. Ona prošla v pohodě dál se slovy, že Akiru za chvíli přijde někdo zkontrolovat. Já se mezitím odebral do spodního patra nemocnice, aby mu mohl vzít něco poživatelného a sobě pořádně silné kafe. Zarazil mě ale rozruch v hlavní hale. Když jsem viděl kdo ho způsobil, ani mě to moc nepřekvapilo, jelikož tam stála moje milovaná kamarádka. ,,Říkám vám, že je někde tady moje Alfa a já s ním potřebuji mluvit !" ,,Slečno nemůžeme-" ,,Co se to tady děje ?" Řekl jsem a rázem jsem vtrhl mezi ně. ,,Masaru ! Sakra jak si můžeš dovolit jen tak vypadnout a nedat mi vědět ?! A ještě k tomu rovnou s Akirou do nemocnice, hráblo ti ?!" Zavrčela na mě a já jí musel ucpat pusu. ,,Cel, všechno ti vysvětlím, ale teď se uklidni !" Řekl jsem vážně a ona tak se zabručením udělala.

***
Lidičky, strašně moc vám děkuji za ohlasy 🥰 Jste naprosto úžasní a jsem přímo nadšená, že má tenhle příběh skoro 2k přečtení za necelé dva týdny.

Jaká je zatím vaše nejoblíbenější postava ? Potřebuji to vědět do budoucna 😅😂❤