Be my Omega✔️

9.

Ani jsem nechápal proč, ale líbilo se mi ho dostávat do rozpaků. Já sám jsem odešel k minibaru co tu mám a začal jsem si namíchávat nějaké to pití. ,,Tak mluv, co si dáš ? Něco silnějšího, slabšího, hořkého, nebo něco čistě bez míchání ? Povídej, mám fakt vše." Řekl jsem a on si mě nejistě prohlédl. ,,Je to alkoholické ?" ,,Jasně." ,,E-Ehm... Tak to si nedám." Zahuhlal a já se na něj překvapeně podíval. ,,Proč ne ?" ,,Je mi sedmnáct..." Řekl až téměř dotčeně a já se uchechtl. ,,Lištičko... Nehodlám tě tady opít do němoty. Udělám ti něco slabšího, ano ?" Ještě víc se začervenal a uhnul pohledem. Do ruky jsem vzal něco slabého s ovocnou příchutí a různě to smíchal. Do obou našich drinků jsem hodil pár kostek ledu a pak se přesunul zpátky k němu. ,,Tak na zdraví." Řekl jsem s úsměvem a natáhl jsem k němu ruku, aby jsme si mohli ťuknout. Nejistě si prohlédl žlutou kapalinu a pak si přeci jen přiťuknul.

K mému překvapení to celkem zavonělo, takže jsem si s ním ťuknul a sledoval, jak se napil. Nikdy jsem alkohol nepil, ale tak...Nemůže to být až tak zlé... Ne ? Jen jsem si trochu upil. Bylo to zvláštní, sladké a vlastně i docela dobré. Všiml jsem si Masarova zkoumavého pohledu a mírně se pousmál. ,,Je to dobrý." Řekl jsem a jemu se na tváří rozlil úsměv. Nadšeně zavrtěl ocasem a sedl si vedle mě. Vypadal roztomile...  Vůbec bych do něj neřekl, že je to částečně vlk. Pes možná, ale určitě ne divoké zvíře.

Byl jsem moc rád, že mu to vůbec chutnalo. Furt se učím takovéhle recepty a vlastně je většina mnou vymyšlená, i když to určitě už někde existuje. ,,Kde si se to naučil ? Vaše rodina nevypadá na to, že se zajímá o takovéhle věci...Jestli chápeš. Spíš bych čekal že na takovéhle věci budete mít služebnictvo." Prohodil nesměle a já si povzdechl. ,,Otec o tomhle neví. Vlastně neví o spoustě věcí co dělám." Povzdechl jsem si, ale v zápětí jsem se zase usmál. ,,Ale už dost o mě, řekni mi něco o sobě." Navrhl jsem s úsměvem a on nespokojeně zabručel. ,,Proč tvému otci neřekneš že tě to baví ?" ,,To je složitý. Neřeš to."

Nechápal jsem proč bych to neměl řešit, ale asi k tomu měl jednoduše svůj důvod. ,,Tak šup, jediné co o tobě vím je tvé jméno a věk." Řekl a opět se napil ze své skleničky. ,,Není na mě nic zajímavého." Odvrátil jsem od něj pohled a podvědomě sklopil uši. ,,Na každém je něco zajímavého. Přece musíš mít nějaké záliby, zajímavou minulost, nebo něco takového. Každý to má." Jak může vidět život tak optimisticky ? ,,O matku jsem přišel, otce jsem nikdy nepoznal, celý život jsem žil s člověkem co mě mlátil a choval se ke mě jak k věci a pak jsem šel do té školy, kde byla jediná změna to, že tam bylo víc lidí. Nemám zajímavý život." Řekl jsem jakkoliv bez emocí a napil se svého pití. Masaru měl ve tváři překvapený výraz a nějak se neměl ke slovu. Nevyčítal jsem mu to. Co by taky měl říkat. Celý život měl všechno co si jen mohl přát, nejspíš ani nevěděl, že tohle je pro Omegy naprosto normální, natož, když je ta Omega ještě hybrid.