Be my Omega✔️

5.

Ani jsem nečekal na konec celé téhle komedie a opustil jsem místnost. Ten tlusťoch by si tu lištičku nezasloužil. Vlastně je mi líto všech které si zrovna koupil, ale nemohl jsem si prostě koupit všechny.  Na recepci jsem si převzal klíčky od místnosti, ve které měla byt Celestia a ten kluk. Šla se mnou i jedna Beta, která měla provést poslední zdravotní kontrolu abych viděl, jestli jsou v pořádku. ,,Dejte mi prosím pět minut, chci si je nejdřív sám prohlédnout." ,,Jistě pane." Řekla a já následně odemkl kovové dveře a vešel dovnitř.

Celestia mi řekla něco málo o našem novém pánu. Podle všeho se znali už delší dobu a ona věděla, že si zrovna jí koupí. Přišlo mi hezké že nenechal svou kamarádku ve štychu, ale i tak jsem měl strach. K čemu si asi Alfa kupuje Omegy... V jednu chvíli se ve dveřích objevil pravě on. Radši jsem si  kleknul a sklopil hlavu jak nás učili. Z ničeho nic ale Celestia vystartovala skočila mu na krk. Čekal jsem že bude řvát, nebo jí něco udělá, takže jsem automaticky sklopil uši, ale on se jen zasmál. Odhodlal jsem se k němu zvednout pohled a konečně si ho prohlédnout. Byl co hybridní Alfa vlka. Jeho pach byl opravdu výrazný a v očích se mu leskla nadřazenost. Měl řezané tváře, které mu lemovaly lesklé černé vlasy. Z těch vykukovala černá ouška a stejně jako jeho ocas, se leskla na světle. Vypadal opravdu hezky.

Hned jak jsem tam vešel, tak mi Celistia skočila kolem krku. S radostí jsem se s ní zatočil a pevně jí k sobě přitiskl. ,,Tak rád tě zase vidím Cel." Zamumlal jsem jí do krku a nasál její vůni. Vždycky mi voněla víc než ostatní. ,,Já tebe taky. Bála jsem se že mě koupí ten hnusák..." Zabručela a já se uchechtl. Ten tlustý chlápek chtěl totiž koupit i jí. Vyfoukl jsem mu hned dva objekty, ale ničeho nelituju. Pohledem jsem zabruslil k tomu lišákovi, který okamžitě sklopil hlavu, jakmile jsem se na něj podíval. ,,Cel... Pusť mě na chvíli prosím." Řekl jsem mile a ona ze mě se zabručením slezla. Jakmile si ale všimla že koukám po tom mrňouskovi, zase se pousmála. ,,Je trochu stydlivý..." Prohodila a já si mezitím klekl před něj. ,,Ahojky, já jsem Masaru. Nemusíš se mě bát, ano ? Neublížím ti." Řekl jsem mile, ale on jen vyděšeně kývl. Trochu mě to zamrzelo. ,,Jak se jmenuješ ty, lištičko ?"

,,Jak mi budete říkat je na vás pane." Zahuhlal jsem a když jsem ucítil jak mi za bradu zvedá hlavu, podvědomě jsem s sebou trhl. V očích měl starostlivý pohled a za ním se se stejným výrazem krčila Celestia. ,,Chci ti říkat tvým pravým jménem. Ne tě oslovovat třeba "hej ty"." Cítil jsem, jak se mi hrhne krev do tváří a to jsem ani nevěděl proč. ,,A-Akira..." Zamumlal jsem a snažil se všemožně uhnout pohledem. Na jeho tváři se objevil úsměv a on mě pak pustil. ,,Tím pádem vítej do rodiny Akiro..." Když říkal moje jméno on, donutilo mě to k mírnému úsměvu. Neříkám že z něj nemám strach, ale rozhodně působí mile. ,,Děkuji pane." ,,Neříkej mi pane prosím tě. Jsem jenom o rok starší než ty, mohl bych ti dělat bráchu." Uchechtl se a nechal se znovu obejmout od blondýnky, která na mě s úsměvem mrkla. Moc jsem to nechápal, ale nebylo mi ve společnosti těchto lidí špatně. Ehm .... Člověka a hybrida.