34.

2.2K 167 1
                                    

Masaru mě vzal zase do zahrady. Měl jsem to tu fakt rád, ale za ty dva týdny, co jsem nevylezl z pokoje,  se to tu dost změnilo. Začíná zima, takže je všechno listí spadané a příroda se ukládá ke spánku. I tak je to tady ale kouzelný.   Ani jsem nepostřehl jak se celý klepu, ale moje Alfa si toho očividně všimla a přehodila mi svou bundu přes ramena. ,,Děkuju... Ale nebude teď zima tobě ?" Zeptal jsem se nejistě a on s úsměvem zavrtěl hlavou. Já se víc zachumlal do teploučké bundy a užíval si vůni jeho feremonů, které z ní vycházela. Šli jsme v tichosti. Ani jeden z nás neměl nutkání tuhle chvíli jakkoliv rušit. Jen jsem neustále pokukoval po jeho volně visící ruce a váhal, jestli jí mám chytit, nebo ne. Jsme ve vztahu a dokonce jsem i pokousaný... Ale furt je to Alfa a já nevím, jestli si to můžu dovolit. Sice mě neustále objímá, mazlí se, nebo vyžaduje jakoukoliv jinou pozornost, ale tady jsme v podstatě na veřejnosti, kde by nás někdo mohl vidět. Kdyby chtěl, tak už toho udělá, ne ?

Byl jsem tak zahrabaný ve svých myšlenkách ohledně zítřka, že jsem pomalu ani nevnímal kam jdu. Výslovně těch zkoušek se nebojím. Věci které se tam učíme mi přijdou primitivní, ale jsou hned dvě věci, kterých se bojím.  Že se to prodlouží, minule nám oznámili že to budou zkoušky na jeden den, ale byli jsme tam týden... A nechání mé lištičky doma. Já chápu že se o sebe dokáže postarat, ale po tom co se stalo to prostě nechci podstupovat znovu... Navíc má brzo začít s Heatem a on není obyčejná haremová Omega. Byl by to problém....  Z mých myšlenek mě dostal hřejivý dotek na mé ruce. S mírným překvapením jsem se podíval na to, jak se mé a Akiry prsty proplétají. Zrzeček měl načervenalé tváře a sledoval naše ruce, než se s obavami podíval na mě. ,,Nevadí ti to ?" Zeptal se opatrně a mé rty se vytáhly do mírného úsměvu. ,,Vůbec ne." Řekl jsem spokojeně a zvedl naše ruce tak, abych mu mohl dát pusu na hřbet ruky. Přesně jak jsem předpokládal, zrudl ještě víc a sklopil pohled. Byla to prostě roztomilost sama.

Jeho prostě baví dostávat mě do rozpaků... Ts... ,,Masaru, nad čím vůbec tak přemýšlíš ?" Zeptal jsem se, jelikož ho to očividně trápilo. ,,Ehm... Jen nad tím zítřejším testem." Řekl a i když jsem měl takový pocit že něco vynechal, chápavě jsem kývl. Kdyby chtěl, tak mi to řekne. ,,Neboj se, zmákeš to levou zadní a pak budeš mít zase klid." Prohodil jsem s úsměvem a on si povzdychl. ,,Jenom doufám že to bude rychle. Nechci aby jsi se cítil zase sám." Řekl starostlivě a já se pousmál. ,,Ale teď už nečekám dítě, zvládnu to tu i bez tebe, nemusíš se bát." Masaru vypadal jakoby chtěl něco říct, ale pak se zarazil, trochu zčervenal a otočil hlavu pryč. Zastavil jsem se v chůzi a tím jsem zastavil i jeho. ,,Hele koukej to říct. Očividně jsi chtěl ještě něco oznámit, tak šup s tím." ,,Nic jsem nechtěl říct." Zabručel a já protočil očima. ,,Když lžeš, zrudne ti nos." Řekl jsem jednoduše a on překvapeně zamrkal. ,,Ts... Nic se neděje." Zabručel a rozešel se dál. ,,Masaru počkej !" Zavolal jsem a rozeběhl jsem se za ním, jelikož šel dost rychle skočil jsem mu na záda a ruce mu obmotal kolem krku. ,,Tak povídej, copak tě trápí ?" Řekl jsem vesele a dal mu drobnou pusu na líčko. Černovlásek něco tiše zabrblal, ale nešlo mu rozumět. ,,Cože ?" ,,Mmm.." Zabručel nespokojeně, ale jelikož jsem na něj byl nalepený, neměl se mě jak zbavit. ,,No... Prostě mi budeš taky chybět, jasný ?" Zabručel a já se k němu se zasmáním víc přitulil. ,,A to jsi to nemohl říct rovnou ?" ,,Jsem Alfa... Je to trapný, to Omegy mají být citlivky a zatím jsem tady já furt ten, co má se vším problém." Zabručel a celý rudý sklopil hlavu. ,,A přesně proto tě mám tak rád, protože jsi jiný než ostatní." Řekl jsem klidně a zabořil jsem mu hlavu do vlasů, bylo hezké slyšet že vám na někom záleží.

Be my Omega✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat