Be my Omega✔️

66.

Trvalo to asi hodinu, než se na schodišti objevila Beta s mojí Alfou. Ona vypadala celkem naštvaně, ale z Masara to přímo sálo. Jakmile si mě Celestie všimla, tak se usmála a přišla ke gauči, na kterým jsem si zrovna četl svou oblíbenou knihu. ,,Budu muset běžet Aki, ale až příště přijdu, budu jen s tebou, ano ?" Řekla s falešným úsměvem, ale já se i tak pousmál. ,,Dobře, budu na tebe čekat."  ,,Fajn, tak se měj. A Masaru.. Ty o tom přemýšlej." Řekla vážně a následně zmizela. Moc jsem nechápal co se tady stalo, ale Masaru si jen naštvaně odfrkl a následně zmizel v chodbě. Už je to dlouho co jsem ho viděl takhle naštvaného, ale vím že ho vždy dokážu uklidnit. Z toho důvodu jsem se taky zvedl a vydal se ho najít, což nebylo moc složité. ,,Ty a alkohol ? To je to až tak špatné ?" Zeptal jsem se a opřel jsem se o futra mezi kuchyní a chodbou. On do sebe kopl panáka zlaté tekutiny a podíval se na mě. Na čele měl několik vrásek a v jeho očích se zrcadlil vztek a strach zároveň. ,,Pojď sem." Řekl jsem klidně a pak jsem rozevřel svou náruč.

Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem s povzdechnutím odložil lahev alkoholu a došel k němu. Jeho vůně mě vždy dokázala uklidnit. Akira mě začal hladit po zádech a já mu zabořil hlavu do ramene. ,,Řekneš mi co tě trápí, nebo se budeš trápit sám ?" Zeptal se tiše a já se zamyslel. Je těhotný, měl by se stresům a podobně vyhýbat, ovšem když bude o tom chlapovi vědět, dá si na něj větší pozor. O Harrym se nemá cenu ani zmiňovat, je to idiot, který je zapletený v nehezkých věcech. ,,Mmm... Ne tady." Zabručel jsem a za ruku jsem ho začal táhnout do obýváku. Sedl jsem si do svého oblíbeného křesla a svou Omegu jsem si vysadil na klín. Okamžitě jsem si ho k sobě přitáhl a zabořil mu hlavu do vlasů. On si položil ocas na klín a já ho pak začal jemně hladit. ,,Tak povídej." Řekl a já si trochu povzdechl. Budu muset trochu poupravit pravdu, aby zbytečně neplašil, moc dobře vím, jaký měl s jeho původním majitelem vztah. ,,Cel a ostatní z ochranky zjistili, že se kolem našeho domu potuluje nějaké individuum. Podle všeho to sleduje nás oba, takže je důležité, aby jsi na sebe dával pozor."

Nechápavě jsem se na něj podíval. ,,Dvě věci... My máme ochranku ? A... Jak jako já ? Snad i ty bys měl dávat pozor. Jestli nás opravdu někdo sleduje, neměli bychom zavolat policii ?! Co když se vloupá k nám do domu ? Nebo-" Z ničeho nic mi zacpal pusu. ,,Přesně proto jsem ti to nechtěl říkat." Povzdechl si a pak vrátil ruku na své místo. ,,Lištičko, nemusíš se bát. Tu ochranku jsem nechal zařídit v době, kde se tu ukázal poprvé tvůj otec s tím idiotem. Co se týče toho týpka, pronásleduje nás už nějakou tu dobu a i když nikdy nic neudělal a ta ochranka tam je, tak si nepřeji, aby jsi někam chodil sám. Je to pro bezpečí tebe i malého, ano ? Prosím, i kdyby jsi měl jít třeba se sousedkou, nechoď sám. Ano ?" Zeptal se starostlivě a já kývl. Nechtěl jsem se zbytečně nervovat a chápu, proč mi to původně nechtěl říct, ale i tak mi přijde, že v tom příběhu něco nesedí. Jen nevím co.