Be my Omega✔️

58.

Ten muž to doteď vyprávěl jak nějakou pohádku, ale v tomhle momentě se mu zlomil hlas. Já nevěděl co na to říct, takže jsem jen dál mlčel a poslouchal ho. ,,Ten problém byl, když můj kamarád onemocněl. Po těch několika letech se se mnou sešel a svěřil se s tím, že se do tvé matky za tu dobu zamiloval a tebe bere jako vlastního, takže vám chce zajistit normální budoucnost. Chápal jsem to, když s někým takovou dobu žiješ, city vyplavou na povrch, takže jsem mu to ani neměl za zlé. Tvá matka ho ale odmítla a on zařídil, že na vás bude dohlížet jeho bratr... Což byl ten muž, se kterým jsi vyrůstal. Tvá matka totiž zemřela pár týdnů po přestěhování, nevím jestli si to pamatuješ, byl jsi ještě malý kluk... Chtěl jsem si tě vzít k sobě, ale ten hlupák mě nahlásil na policii a já těch několik let utíkal, jelikož mě označil za vraha... K-Když jsem slyšel jak se k tobě choval... J-Já... Cítil jsem se hrozně. Nedávno jsem se vrátil do města a chtěl tě vidět, ale ty jsi tam nebyl. Našel jsem ho zabořeného po nos v alkoholu a řekl mi co se stalo. J-Já tě musel vidět. Bál jsem se, že jsi se dostal do špatných rukou...ale bál jsem se zbytečně. To, že jsi teď tady je možná to nejlepší co tě kdy mohlo potkat a já se ti nechci plést do života... Po tom všem co jsem udělal. Ale chtěl jsem, aby jsi o mě věděl. Nenechal jsem tě schválně, nikdy jsem nechtěl aby jsi skončil u toho magora... J-Já se strašně omlouvám."

Celou dobu jsem stál u dveří a poslouchal, bylo mi toho chlapa celkem líto. Akira mlčel, což se mu moc nedivím, taky bych nevěděl co říct. ,,J-Já ... Dejte mi minutku." Ozvalo se tiše a po chviličce se ve dveřích objevila moje Omega, se slzama v očích. Věnoval mi krátký pohled a já si ho vtáhl do objetí, kde se mi rozplakal. ,,J-Já vůbec nevím co mám dělat." Vzlykl a já chápavě kývl. ,,Dělej to, co si myslíš že je nejlepší." Řekl jsem jednoduše a nechal ho smáčet mi tričko. ,,J-Já ... Nevím... Po skoro osmnácti letech se objeví můj táta...Jak by ses zachoval na mém místě ty ?" Hlesl a já pokrčil rameny. ,,Asi bych mu dal šanci. Řekni mu jak se cítíš, zmiň se o malém, navrhni aby tu chvíli zůstal... Opravdu nevím co víc ti říct. Vypadá to na milého chlapíka, tak jdi a udělej správnou věc."

Setřel jsem si slzy a následně kývl. Nechal jsem opět Masara na chodbě a vrátil se do oné místnosti, kde on seděl na posteli s hlavou ve dlaních. ,,Ehm... Já... Chtěl jsem se zeptat alespoň na vaše jméno, nevím jak vám mám říkat." Řekl jsem trochu nervózně a on ke mě zvedl pohled. ,,Jmenuji se Shiro, ale říkej mi jak chceš. Nezasloužím si aby jsi mě oslovoval jménem." Řekl zničeně, ale stejně měl úsměv na tváři. Bylo mi ho líto, jak říkal Masaru, vypadá to na milého chlapíka... ,,Myslím že by bylo dobré, kdyby jste tady chvíli pobyl. J-Já... Bych vás rád poznal." Řekl jsem s mírným úsměvem a on se vyhoupl do stoje. V očích mu doslova zajiskřilo a na tváři se mu rozlil úsměv. ,,Opravu ?! T-To myslíš vážně ?" Řekl nadšeně a já se pousmál ještě víc. ,,Jestli vám to nevadí..." ,,Mě ? Bože ani jsem nedoufal že něco takového řekneš... J-Já... M-Mohl bych tě obejmout ? Prosím..." Řekl a já trochu nejistě kývl. Během několika vteřin jsem skončil v jeho pevném sevření a, jelikož jsem byl o dvě hlavy menší, mohl jsem cítit slabou povědomou vůni. I já se nakonec odhodlal a opatrně jsem kolem něj obmotal ruce. ,,Jsem rád že jsi v pořádku Aki." Zamumlal mi do vlasů a já se pousmál. ,,To já taky ... Tati."