Be my Omega✔️

93.

Celý vyklepaný jsem se válel na vlhké podlaze, snažící se bránit alespoň hlavu a břicho. Harry do mě stihl ještě několikrát něčím praštit, ale pak stočil pozornost na Masara. Jeho feromony se změnily, kdybych ho neznal, bál bych se snad víc jeho než Harryho... Ten se k němu vydal a tou tyčí do něj taky několikrát silně praštil, dokonce jsem zahlédl kdejaké otevřené rány. Jelikož jsem se se bál o svou Alfu, ale sám jsem byl neschopný něco udělat, prostě jsem zavřel oči a doufal v konec. Nemohl jsem se přestat třást. V jeden moment se ozvala trochu odlišná rána a já zvedl pohled k Harrymu, který ležel na podlaze s bolestnou grimasou ve tváři. Než stačil cokoliv udělat, Masaru se vyhákl že řetězů a dopadl na zem. Ocas měl naježený, uši výhružně vztyčené a i z téhle vzdálenosti tak deseti metrů jsem viděl jeho zúžené zorničky a vytasené špičáky. Harry se očividně snažil postavit, ale Masaru na něj skočil jak rozzuřené zvíře a zakousl se mu do ruky.

Měl jsem obrovský strach. Ti dva se rvali jak bestie a i když Harry nebyl hybrid, měl pořádnou sílu. Tak či tak má Alfa vyhrávala a to i se zraněními. I tak mě ale děsilo, jaké následky tohle všechno může mít, jelikož, co si budeme nalhávat, je Harry celkem významný člověk. Ehm, jak se to vezme. Sledoval jsem ty dva jak nějaký horor v kině, jenže když se Masarovi podařilo pevně zakousnout do krku druhé Alfy, něco ve mě se hnulo. ,,Masaru !" Vykřikl jsem se slzama v očích, jenže to nemělo žádný následek. Zkusil jsem zakřičet ještě jednou, ale on nijak nereagoval. Proto jsem se vyškrábal na nohy a i když mě bolela žebra jako čert, doplahočil jsem se až k němu. Tohle všechno mi přišlo jako věčnost, ale doopravdy se to odehrálo během necelé minuty. ,,Masaru !" Zvolal jsem, ale když mi to nevyšlo ani teď, vzal jsem do ruky onu železnou tyč, kterou nás dva mlátil Harry, který momentálně sotva dýchal. ,,Promiň mi..." Hlesl jsem a silně jsem černovláska trefil po hlavě.

Myslel jsem že třeba odpadne, ale on se zastavil, pustil Harryho, který s těžkým heknutím dopadl na zem a pomalu se na mě otočil. Rudé oči, zakrvácené tělo a hrubý vrčivý zvuk vycházející z jeho úst mi nahnali strach. ,,M-Masaru ... T-To jsem já... Vzpomínáš ?" Řekl jsem vyklepaně a křečovitě se usmál. On jen ještě víc vycenil zakrvácené zuby. ,,M-Masu... T-Tohle není vtipný..." Hlesl jsem přidušeně a couvl jsem raději ještě o kousek. On naklonil hlavu, až se ozvalo křupnutí, a já s sebou škubnul. ,,L-Lásko..." Hlesl jsem nervózně a následně jsem vyjekl, když po mě vystartoval. Sotva se mi podařilo skrčit, takže mě přeskočil. Vyděšeně jsem sledoval jak stojí v pokrčené pozici na čtyřech a znovu se chystá zaútočit. Slzy už jsem se ani nesnažil skrývat. Celý jsem se klepal a měl jsem opravdu šílený strach. Nikdy jsem ho takhle neviděl, ani jsem nevěděl, že se může vůbec něco takového stát. ,,Ma-Masaru... J-Já jsem A-Akira...T-Tvoje Omega !" Vzlykl jsem a natáhl jsem k němu ruku. ,,V-Vidíš to ?! Tys mi ho dal !" Vykřikl jsem a strhl jsem si z ruky prstýnek. ,,Je od tebe ! Patřím ti, miluju tě ! Tak se koukej sebrat !" Vykřikl jsem ze zoufalosti a hodil ho po něm....

Byla to chyba.

Poslední co jsem vnímal bylo to, jak po mě skočil a najednou se mi před očima ocitlo bílé světlo ...

***
Posílám lásku a úsměvy ^^

A zdrhám na jinou planetu :)