Be my Omega✔️

22.

*Pohled Celestie

Od zrzkova pokoje jsem se vydala do míst, kam Omegy ani nepáchnou a i Bety tam mají omezený přístup. Do třetího patra tohoto domu. Celé to patro patří vysloveně Masarovým rodičům. Mají tam obří ložnici, pracovny, jednu obří knihovnu a pár dalších věcí, o kterých ani nevím. S nervózním polknutím jsem zabouchala na dveře jejich ložnice a doufala, že otevře Masarova matka, sice je taky celkem přísná, ale určitě se s ní dá bavit lépe, než s jeho otcem...Který zrovna otevřel. ,,Co tu chceš ?" Zavrčel a já s sebou cukla. To, že ho znám už několik let nemění nic na tom, že se ho bojím. ,,Pane, jde o Masara a jeho Omegu." ,,Vrátil se už ?" ,,Ehm...Ne." ,,Tak mě ten kluk nezajímá." Řekl nezaujatě a už se chystal zavřít dveře, do kterých jsem strčila nohu. ,,Pane prosím. Tohle je vážný. Jeho Omega od chvíle jeho zmizení nevyšla z pokoje. Nejí, možná ani nepije a je v hrozném stavu !" Masarův otec protočil očima. ,,Je to Omega mého syna, není mou povinností se mu o toho kluka starat. Jestli je Masaru nezodpovědný idiot, tak ať si jím je. Má peníze a moc, kdykoliv si bude moct koupit novou." Řekl lhostejně  já už pomalu ztrácela nervy. ,,Co se to tu děje drahý ?" Ozvalo se a najednou ze dveří vykoukla vysoká žena, s tváří jako z porcelánu a vlasy s barvou karamelu - Masarova matka.

Ležel jsem zahrabaný v peřinách a sledoval chladnoucí jídlo. Neměl jsem hlad ani chuť, takže jsem se toho ani nedotkl. Z ničeho nic se zase ozvalo ťukání na dveře. Už mě ta holka štvala. ,,Cel, zmiz. Nechci se s tebou bavit." Zakřičel jsem a následně jsem zabořil hlavu do polštáře. ,,To jsem já, Masarova matka. Otevři." Ozvalo se zpoza dveří a já se na ně nechápavě podíval. Mluvil jsem s ní snad jen dvakrát za dobu co tu jsem. Nechápal jsem co se děje, ale byla to Alfa. Byl by risk jí neposlechnout. Vyškrábal jsem  se z postele a podruhé za dnešek jsem se vydal ke dveřím. Nejistě jsem odemkl a nakoukl ven. Vysoká, respekt budící žena si mě prohlédl a pak si odkašlala. ,,Mohu dál ?" Z tónu jejího hlasu jsem znejistil ještě víc. ,,Jistě..." Zamumlal jsem a nechal jsem dveře otevřené.

Ona rozsvítila a já si radši stáhl své volné tričko trochu níž. Necítil jsem se v její blízkosti dobře, působila až moc vysoce postaveně. Prostě byla dokonalý příklad Alfy, i když byla poměrně milá. ,,Celestie měla pravdu, vypadáš hrozně." Řekla najednou a v jejím hlase jsem uslyšel náznak soucitu. ,,Posaď se. Mám na tebe pár otázek." Řekla a poukázala na postel, kam jsem si také bezeslova sedl. Ona pohledem sjela k táci s jídlem a mírně se zamračila. Na její bezchybné pleti se objevila vráska táhnoucí se nad obočím a káravě se na mě podívala. ,,Jsi jak kost a kůže, měl bys jíst. A myslím že sluníčko by ti taky prospělo." Nevěděl jsem co na to říct, takže jsem jen sklopil hlavu.