Be my Omega✔️

57.

Po menším dokopávání jsem se odhodlal otevřít jisté bílé dveře, do kterých jsem následně vešel. Masaru řekl, že počká za dveřmi, jelikož je to něco, co bych si měl probrat sám. Nejistě jsem vešel do čisté, chabě vybavené místnosti, jejíž stěny měli písčitou barvu a na tmavé podlaze ležel velký bílý koberec. ,,Akiro... Rád tě zase vidím." Ozvalo se a já se trochu lekl, i když jsem se to snažil nedávat najevo. ,,J-Já si vás nepamatuji." Řekl jsem jednoduše a sledoval, jak jeho úsměv drobně uvadl. ,,Posílal jsem ti dopisy každý měsíc... Mělo by ti to dojít." ,,Nikdy mi žádný dopis nepřišel ..." Řekl jsem tiše a o krok jsem couvnul, jakmile udělal on krok mým směrem. Na chvíli se zarazil a pak si prohrábl vlasy. ,,Jistě... Proč by ti je ten hlupák dával." Zabručel a já se zamračil. Mluví snad o Masarovi ?! ,,Promiň, ten chlap u kterého jsi žil asi nebyla zrovna dobrá volba." Trochu jsem se uklidnil, jelikož nemluvil o mé Alfě, ale na druhou stranu toho ví nějak moc. ,,I tak to nechápu. Co máte společného zrovna se mnou ?"

,,Teď mě prosím nech mluvit. Řeknu ti celou pravdu a pak se budeš moct ptát, ano ?" Řekl a já kývl. On následně s povzdechem začal. ,,Kdysi dávno, zhruba před dvaceti lety... Jsem potkal jistou Omegu. Byla to láska na první pohled a já věděl, že ona je ta pravá. Stali se z nás přátelé a postupně to všechno přerostlo v něco víc. Její rodina jí ale bez jejího svolení prodala jedné bohaté Alfě a tak se naše cesta rozdělila... Ovšem ne na dlouho. Po roce neúprosného hledání jsem jí ale našel a my mohli být opět spolu... Teoreticky. Ona zahýbala své Alfě a já se pral s vědomím, že dívka mého života mi nikdy nebude patřit. Jedné osudné noci před sedmnácti lety... Jsi se narodil ty. Mysleli jsme, že je to dítě jejího Alfy, ale již po narození to bylo jasné... " Řekl tiše a na chvíli se odmlčel. Děsila mě skutečnost, že tenhle příběh znám. Vyprávěla mi ho maminka... Než zemřela. Další věc co mě děsila byla ta, že právě kvůli její smrti nevím pokračování... A že tady přede mnou... Sedí můj otec.

,,Když jsi se narodil, tak tvá matka řekla, že je to dítě jejího Alfy. Bohužel tomu on nevěřil, takže tebe jako novorozeně i s ní, vyhodil na ulici. Dobrý rok jsme žili společně. Sice v bídě, ale snažili jsme se o tom nejlepší pro tebe... Jenže... Pak to přišlo. Bylo to zrovna o tvé první narozeniny, když nám do bytu vtrhlo několik lidí a rozdělili nás. Jediné co vím bylo, že tebe a tvou matku přepravili opět k její Alfě a mě do žaláře, kde jsem měl čekal na smrt. Podařilo se mi ale utéct a své poslední peníze jsem věnoval svému příteli, který se o vás měl postarat. Zachránil vás od té Alfy a nechal vás u sebe. Já na vás dohlížel z povzdálí. Těch několik let jsem sledoval jak rosteš, jak se vám daří a podobně.... Jenže pak přišel další zlom..."