Be my Omega✔️

3.

Masaru, 18 let.

Dneska je konečně závěr školního roku a já s mou rodinou míříme na místo, kde se prodávají Bety a Omegy právě z této školy. Těšil jsem se na Celestii, byl bych za ní schopný utratit třeba všechny své úspory, jen abych jí mohl zase vidět. ,,Masaru, poslouchej mě. I když to nechceš slyšet, je ti osmnáct. Celestia je Beta a s tou nemůžeš vytvořit rodinu. Kup i nějakou Omegu laskavě." Řekl otec a já si jen povzdechl. ,,Nepotřebuji k životu Omegy." Odsekl jsem a matka mě propálila pohledem. ,,Masaru, moc dobře víš, jaké je to být v Ruthu. Přeci nechceš udělat chybu a tím Celestii ublížit, ne ?" Zeptala se a já jen tiše zavrčel a sklopil uši. Nechci žádného člověka. Možná bych vzal někoho jako jsem já, hybrida. Už jen z toho důvodu, že hybridní Omegy jsou nejvíce utlačované ze všech. To by mě ale nejdřív musel někdo zaujmout.

Akira, 17 let

Zlepšil se nějak můj život za ty dva roky ? Ani nevím. Máme tu přísná pravidla, která když nedodržuješ, schytáš bídu. Je nás tu víc jak padesát. Dvacet Bet, dvacet Omeg a třináct hybridů jako jsem já. Tři z nás jsou Bety. Celé ty dva roky jsme byli rozděleni do čtyř tříd. Já jsem byl zvyklý poslouchat a měl jsem štěstí, že jsem podle nich "nepošpiněné zboží". Procházeli jsme tvrdým výcvikem, aby jsme byli perfektní pro naše budoucí alfy. Být "nepošpiněný" znamená, že jsme ještě s nikým neměli styk. Jestli jsme tak už přišli, nemohli nám nic udělat. Za tohle byla totiž naše kvalita navýšena, takže z nás víc vydělali. Stejně nevím kdo by si koupil liščího hybrida jako jsem já. Vyhublý, mrňavý zrzek s ocasem a ušima, prostě jsem k ničemu. Jenže když se vrátím ke svému pánovi, ubije mě k smrti, říkal mi to. Jsem mu k ničemu... Jenže Alf jsem se bál. Nechtěl jsem k nikomu a přemýšlel jsem o tom, co by bylo lepší.

Hned při vstupu do hlavní budovy jsme se odebrali na recepci, kde jsem nahlásil své jméno. Můj otec má celkem velký harém, ale o to se já nestarám. Navíc jsou to jeho Omegy a já tam mám jen jednu holčinu, za kterou stejně chodím jen ve svém období. Žena na recepci mi dala seznam lidí a hybridů, kteří jsou dneska na prodej. Pousmál jsem se, když jsem mezi Betami hned na začátku zahlédl fotku mé kamarádky. ,,Je tedy pěkně drahá..." Zabručel otec a já jsem jen tiše zavrčel. ,,Stejně svůj názor neměním." Řekl jsem rázně a vztekle švihl ocasem. Otci se mé chování očividně nelíbilo, ale nic na to už neřekl. ,,Odcházíme. Řidič na tebe bude pak čakat před budovou. Jak říkám, vem i nějakou Omegu." Zavrčel a s povýšeným výrazem i s matkou odešel. Jen jsem si odfrkl a začal se proplétat mezi tou hromadou Alf a Bet, lačnících po novém masu. Radši jsem si chytil ocas, jelikož mě štvalo, že do mě furt někdo strkal a různě se o mě otíral, nenáviděl jsem to. Se sklopenýma ušima jsem nakoukl do obrovské haly. Z feromonů ve vzduchu se mi dělalo mdlo. To se musí vždycky všichni předvádět ?! Humus... Posadil jsem se na své určené místo a začal si prohlížet jejich "nabídku". Samozřejmě je pro mě nejdůležitější Celestie, ale uvidíme kolik peněz mi zůstane.