Be my Omega✔️

96.

Ta paní mě provedla tímhle zvláštním ústavem a zastavila se před jedněma z mnoha dveří na tomhle patře. Zaťukala a po vyzvání se ozvalo tlumené "dále". Oba jsme vešli dovnitř a stanuli jsme před mužem asi v jejích letech, který si mě tak zvláštně prohlédl. Taky byl Omega, takže mě překvapilo, že je na pozici doktora. ,,Pane, tohle je Akira Kaneko, přišel se podívat na vašeho pacienta." Řekla a já nepatrně kývl. On udělal to samé co já a následně se postavil. Byl celkem vysoký na můj vkus. ,, Těší mě, jsem Rufus, jeho vyšetřující. Byl jste obeznámen s jeho stavem ?" Zeptal se mě a já opět kývl. ,,Dobrá, no, můžete se na něj podívat přes sklo, ovšem nevím jestli je zrovna bezpečné, aby jste šel přímo k němu." ,,Proč ne ? Vždyť se nehýbe, ne ?" Zeptal jsem se a on si posunul brýle na nose. ,,Podívejte, to je sice pravda, ale na druhou stranu ze sebe nepřetržitě vypouští dost silné feromony, které již zamávaly i s několika Betami. Já jsem Omega stejně jako vy a chodím k němu ve speciálním obleku. S vámi, jakožto jeho Omegou, by to mohlo zamávat ještě víc." Dovysvětlil a mě se do očí nahnaly slzy. Dělalo se mi sice z tohodle divadýlka špatně, ale já ho prostě musel vidět. Sklopil jsem uši a začal jsem si mnout ocas. ,,K-Když já už ho dlouho neviděl. Z-Zmizel z domu před nějakou tou dobou a-a já už to prostě nezvládám..." Vzlykl jsem a následně jsem padl na kolena a rozbrečel se úplně. Oba dva se na sebe vystrašeně podívali a ta sestřička si ke mě pak klekla a začala mě hladit. ,,Ššš... To bude dobrý... Je to kvůli vašemu zdraví.." ,,T-To je mi jedno... N-Nemá cenu tady b-bez něj žít.." Zakňučel jsem a složil si hlavu do dlaní. ,,Dobře ! Víte co ? Pustím vás k němu, ale v obleku, ano ?" Řekl nakonec poraženecky doktor a já se na něj se slzama podíval. ,,V-Vážně ?" ,,Ano... Ale hlavně se teď prosím uklidněte." Hlesl vyčerpaně a já v duchu přímo jásal.

Nasoukat se do té věci mi trvalo dobrých patnáct minut a to mi ještě ta sestřička musela pomáhat. ,,Takhle se k vám nedostanou jeho feromony a ani ty vaše k němu. Je to opravdu důležité." Řekla a zapla poslední zip. Jen jsem kývl, jelikož se v tom blbě dýchalo a bylo to na mě docela těžké, takže jsem se snažil být v klidu. Ta paní mě pak provedla takovou menší chodbičkou a otevřela bílé dveře. Objevili jsme se v takové tmavé menší místnosti y která byla z jedné strany prosklená. Výhled jsme měli do bílého pokoje, kde bylo jen umyvadlo se záchodem a postel, na které seděla moje Alfa. Byl naprosto bez života. Jen seděl a tupě zíral na podlahu. Byl pobledlý, měl mastné vlasy a černé kruhy pod očima. Uši měl sklopené a ocas nehybně položeny vedle sebe, vypadal snad hůř než já. ,,Takhle vypadá od chvíle co se vzbudil. Doslova jen otevřel oči, chvíli se rozhlížel a pak si takhle sedl. Nevyžaduje žádné lidské potřeby a nereaguje na nic." Řekla doktorka a já se na ní podíval. ,, Můžu teda za ním ?" ,,Ano, ale maximálně na deset minut."

***
Omlouvám se že nestíhám vydávat kapitoly 😭 mám těsně před vysokou, takže rychle doháním vše potřebné a na kapitolky zapomínám 🥺😭
Zítra snad vydám vše normálně (a třeba už i konečně My little demon, na který fakt kašlu 🙃), doufám že jste připraveni na blížící se konec 😅😂... Já ne :)...