75.

1K 104 5
                                    

Hned po tom, co jsem napsal otci i matce, jsem zavolal Celestii. Zvedla to téměř okamžitě. ,,Čauky Masu, co je ? Zase se nudíš, protože Akira spí ?" Zeptala se a já se uchechtl. V poslední době jsem jí kvůli ničemu jinému nevolal. ,,No, vlastně je to trochu jinak. Akira zrovna kojí a jelikož se stydí, vyhnal mě ven." Řekl jsem a čekal na její reakci, která přišla hned po jejím infarktu. ,,COŽE ?!" Vyjekla a já se zasmál. ,,Jo, malá už je na světě. Kdy-" ,,Adriene musíme do nemocnice ! Hned, otoč to !" ,,Ale tady je jednosměrka..." ,,Nezájem, musím jí vidět ! Ts ... Masaru, do patnácti minut jsme tam, nikam nechoďte !" Řekla a následně típla hovor. Kam bych asi šel... Jelikož to byla jen chvíle co jsem venku a bylo mi jasný, že za Akim ještě nemůžu, tak jsem se rozešel ven. Potřeboval jsem na chvíli na čerstvý vzduch. ,,Masaru ? Co ty tady ?"

Bylo to strašně divný, ale očividně to fungovalo. Saki spokojeně "jedla" a já jí nejistě přidržoval. Byla roztomilá, každé ouško i oko jiné, tmavší vlásky, které budou mít jednou určitě černou barvu jako Masaru a světlá kůže, která se vším kontrastovala. ,,Jsem na tebe zvědavý." Řekl jsem s úsměvem a ona mi věnovala krátký pohled, než se zase věnovala mému ocucávání. Stále nechápu jak se to všechno vlastně stalo. Když si představím, že kdyby před rokem Masaru nebyl na tom prodeji, tak jsem mohl skončit jako nějaká haremová Omega u tlusté nechutné Alfy, nechce se mi tomu ani věřit.  Díky bohu se tak nestalo, opravdu si svůj život nedokážu teď představit jinak.

,,Masaru ? Co ty tady ?"Ozvalo se a já se překvapeně otočil. ,,Sami ? Tebe bych tady nečekal." Řekl jsem s úsměvem a následně jsem obejmul svého bělovlasého přítele.(Kapitola 36 pokud si ho někdo nepamatuje 😉). ,,Jo, musel jsem zase něco pořešit ve škole, takže jsme sem s Yukim přijeli. Ale ty mě zajímáš víc. Stalo se něco ?" Zeptal se a pohledem zabruslil k nemocnici. ,,Vlastně jo, oficiálně je ze mě táta." Oznámil jsem hrdě a on se nadšeně usmál. ,,Nekecej ! To už ? Můj bože to je skvělý ! Oh, myslíš že bych to malé mohl vidět ? Prosím prosím prosííím ! A je to teda kluk nebo holka ? A je hybrid ? Nic nevím Masaru, jsi strašný kamarád." Řekl ublíženě, ale stejně na něm šlo znát nadšení. ,,Nakonec je to holčička, jmenuje se Saki a je to hybrid lišky i vlka zároveň."
Překvapeně zamrkal. ,,Ani nevím že to jde... To je skvělý. Hele, potřebuji si jen rychle skočit pro nějaké prášky, nechce se ti tam skočit se mnou ?" Řekl a sklopil ouška. Vždycky vypadal strašně roztomile a já mu neodolal... Stejně jako teď, i když je Akira roztomilejší. ,,Jistě, Aki stejně nejspíš ještě kojí, máme čas. A ty ho alespoň konečně pořádně poznáš." Řekl jsem a pak jsme se společně rozešli k lékárně. Zatím spolu jen asi dvakrat mluvili po telefonu, ještě se neviděli. ,,Jo, teším se na něj. A tu malou ti budu rozmazlovat, počítej s tím." Řekl s uchechtnutím a já nad tím jen protočil očima. ,,Jak jinak Sami..."

Be my Omega✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat